Žit svůj život

9. února 2018 v 5:38 | Farted Amaya |  V mé hlavě
A máme tu další týdenní téma, které se týká názvu "ŽIT SVŮJ ŽIVOT"

Miluju psaní týddeních témat, i když jsem teď trochu zaostávala.

Často mi lidi dyktují co a jak mám dělat. A myslím si, že to známe každý. Dle mě je, ale naše volba jakou cestu si v životě zvolíme. Je jasné, že základní školu musíme udělat. Vybíráme si co chceme dělat a čemu se chceme věnovat.
Nejčastější problém je, že nám rodiče vybírají školy kam by jsme měli jít. Ale popravdě to jsou jejich vize. Jejich sny. Bohužel to co chceme my, nepřipadá v úvahu. A takhle to je celý život. Ženeme se za tím co nám jiní dyktují. Dyktují nám to, co nikdy neměli či ve svém věku nedokázali.
Musíme se nad naším životem trochu zamyslet. Zamyslet se nad tím co by jsme v životě chtěly dokázat. Stanovit si nějaké cíle a po malých krůčkách si za tím jít. Jít si za svojí radostí. Je mnoho lidí co se mnou souhlasit nebudou, ale pak se najdou tací co se mnou souhladit budou.

Ale bohužel se nejedná jen o školu, či práci. Taky se jedná o naše partnery. Stále jsem poslouchala jaké chyby dělám. Co jsem si zvolila za partnera. Ale co když srdci neporučíte? Prostě to nejde. Stále jsem poslouchala kdo si co ve vztazích prožil. A to hlavně od rodičů. Ale stále si neuvědomují, že jde o nás. Jde o naše volby aď už jsou ledajaké. Dle mě si každý musíme projít nějakými vztahy, aby jsme si uvědomily jak naše tak partnerovi chyby. A pokud to nevyjde? Tak ano chvíli to bolí, pobrečíte si. Ale víte, že přes všechno je to dobrá zkušenost. Pro vás ponaučení co dělat jinak, či jak se zachovat v dané situaci.

Každý si musí tím životem projít sám, protože z vyprávění a plašení jak něco dělali jiní se nic nenaučíme. Každý si život musíme vybojovat sami. Každý si projde peklem, aby si vážil nebe. Někde je cesta krásná, rovná a jindy kamenitá. Ale stále se s ní naučíme bojovat. Neposlouchejme ostatní a naučme si život řídit sami.
Užívejme si každého hezkého dne a z toho špatného se jen poučme. Snažte se a žijte život jak chcete vy. A ne ostatní.


Žijme svůj život <3
 

Stále žiju

6. února 2018 v 8:38 | Farted Amaya |  O mě
Ahoj,
Po nějaké době se ozívám. Článek, který byl vydán jako poslední byl psán dříve, jen jsem ho vydala 16.1. 2017.

Je takových věcí co se událo a stále se děje. Plaším jako blázen, protože se blýží záverečné zkoušky. Vypracováváme si otázky a každé úterý píšeme testy.

Tákže nějaký to cvičení jde uplně bokem, ale s toho se nehroutím. Německo nakonec padlo. Kvůli uprchlíkům.. Nějak mě to přešlo.

Teď začínám řešit i brigády a můžu Vám říct zlatá škola :D
Vymýšlení životopisu není vůbec žádná sranda.

A čtení? Vím, že jsem slibovala recenze knížek, ale na to taky není moc čas. Už se, ale těším až zapluju do postele s knihou a vonnou svíčkou. Zatím jen ulehám z deníkem nebo závěrečkama.

Pokud se chystáte také na zkoušy držím palce, pokud ne tak užívejte školy a prázdnin, co nás čekají.


Užijte si krásný den <3

Po milionté na novo

16. ledna 2018 v 8:32 | Farted Amaya |  O mě
Ahoj,
Po dlouhé době se opět ozívám. Samozdřejmě jsem na Vás nezapoměla, jen jsem si musela dát čas. Dát čas na to, abych si to vše srovnala v hlavě. Konečně jsem se pomalu dala do kupy. A začala opět myslet pozityvně. Teď to bylo vše docela náročné a vy si zasloužíte vědět proč jsem nic nepsala.


Zas a opět jsem sama. Ale není to nic špatného, rozešly jsme se v dobrém. A bydlím momentálně u mé babičky. Mám tam i Shantynku, která si hopká volně po pokoji a má přístup do mé postele a spinkáme spolu. Obě jsme po dlouhé době nepsaní zase šťastné a vše je jak má být.

Ono se říká, nepiš nikam své soukromí, ale zase jiní se z něho můžou ponaučit. A já mám vše zapsané a vím, že se sem mohu vypsat.

Jsou věci, které mi vadily, i když se mohli dát řešit, ale mě už nebavilo pendlovat ze vztahu do vztahu a nijak nepřispět. A v hlouby duše mi to vadilo. Rozhodla jsem se být na nějaký čas sama a pokud se náhodou někdo ukáže, nějaký čas to nebudu zveřejňovat. Nechám své myšlenky hezky plout a užívat si života. Je fajn konečně myslet na věci co chcete pro sebe. Uvědomit si, že existujete i vy a taky potřebujete mít čas pro sebe. Rozhodla jsem se po škole za prací odcestovat do Německa. Takže mě teď čeká hledání brigády, abych měla základ nějakých peněz. Ale to třeba dobudoucna v jiném článku.

Bydlím tedy u babičky a mám horní patro baráku. Takže prostě ideální na srovnání myšlenek. Dělám si vše co potřebuji tak jako je škola, cvičení a tak dále. Teď trochu zaostávám ve čtení, ale až se to více srovná a já se zajedu do nějakého režimu určitě se moc těším na čtení.

Jen jsem vám chtěla říci, že zase pomalu začnu psát. Jen nevím jak často. Ale jen aď víte, že jsem v pohodě a tento blog nadále fungovat bude.

(zdroj google)

Mějte se rádi a ahooj zase u dalšího článečku. <3
 


Slib

2. ledna 2018 v 15:20 | Farted Amaya |  V mé hlavě
Ahoj tak tu máme další článek týdne a já se mám opět nad čím zamyslet.

Co pro mě znamená slíb? Slib je něco strašně moc důležitého a bylo by fajn, kdyby si někteří lidé uvědomily, že slib se dává jen tehdy kdy ho vážně mohu splnit. Snažím se též nedávát sliby, které prostě nesplním. Což neznamená, že bych nerada některé, které my nevyšli nerada nepslnila, ale prostě jsem to nedala. Proto se učím neslibovat nic co nemohu splnit.

Slib je dle mého názoru strašně důležitá věc, která by se neměla říkat tak často jako Miluji tě. Tato slova jsou prostě tehdy kdy to myslíme vážně. Neříkám "Miluji" jen tak, tak proto neříkám "slibuji". To co prostě nemohu slíbit, tak prostě neslibuji.

A někteří by se nad tím měli vážně pozastavit a říct si, kolikrát jsme nějakým slibem někomu ublížily. Kolikrát jsme něco slíbily a nedodrželi. Pozastavme se nad tím a neříkejme to tak často, pokud to nemyslíme vážně!. Taky každý den milionkrát neříkáte "Miluji te". A pokud ano, myslíte to 100% vážně? Určitě, jinak by jsme to neříkaly. Tak prosím neslibujte pokud nemůžete tento slib splnit.

Neslibujte dítěti, toho koně co si přáli, když na něj nemáte. Prostě jim to řekněte. Nemohu ti slíbit, ale pokusím se. Volme správná slova a předejdeme té naštvanosti lidí, kterým jsme těmito slovi ublížily.

Slib je velmi důležitá věc, které si má každý vážit a ne ji zneužívat tak jako slova "Miluji tě". Dbejme na to komu něco slibujeme, či jak to formulujeme.

Jednoduše. Pokud něco nemohu slíbit na 120% Neslibujme to. Naučme se říkat pravdu, i když bolí. Radši pravdu než lež. Nelsibujme navždy spolu, když to není pravda, Prostě raději řekneme pokusím se, aby nám to vydrželo.

Já jsem se naučila ani nic neslibovat sobě, protože když toho nedosáhnu jsem na sebe zbytečně naštvaná. Proto si vždy řeknu "pokusím se o to". Je to lepší alternativa než "Slibuji".

Tento blog má být o pozitivních věcech, ale někdy to prostě pozitivně nejde :) Takže prďme na sliby, které nemůžeme splnit. Neslibuj me, ale milujme.

(zdroj:google)

Mějte se rádi a užijte si zbytek dne.

Jak jsem přišla k pejsokovi, beranovi a oslíkovi?

2. ledna 2018 v 12:35 | Farted Amaya |  Já a zvířata
Ahoj, stále se mě ptáte, na to jak jsem přišla k oslíkovi. Tak rovnou napíšu jak jsem přišla k těm všem 3 lumpínkům.


A stalo se to tak, že jsem narazila na toho nejúžasnějšího chlapa pod sluncem, který má práve Romina, berana a Jerriho. Takže jsem se dostala k oslíkovi přes přítele. Do oslíků jsem se šíleně zamilovala. A jsem nezkutečně vděčná za tuto zkušenost. Oslíci jsou strašně milí tvorečkové i když tadyten je občas lumpík. Každý den jim chodívám dávat teplou vodu, jelikož tu jsem krátce, takže zatím jen přes zimu. Chodím tam jen pokud nemám své dny, to jsem radši ostražitější. To víte je to samec. Přítel ho prý časem nechá vykastrovat. Jestli si dobře pamatuji, má ho ze zoo a je mu cca 6 let. Oslík je papíroví a tak něco taky stál.

Berana si přítel pořizoval za tím, že bude mít ovce a mladý. No jenže ovce tu nějak nevydrželi.., Kuli oslíkovi. I beran se s Romanem stále perou, ale někdy je to vážně podívaná. Prvně hodí Romík - berana a pak to je obráceně.

Romíka i berana už jste viděly na jiných fotkách, ale dám vám sem ještě nějaké, když nebyl sníh.
Jinak Romík je strašně kouzelné zvířátko. Pokaždé, když vylezeme ven tak na nás začne Ihat. Je to strašný řev, ale uplně kouzelný. Opravdu není to jako v pohádkách.


Uplně jsem si zamilovala berana. Nikdy jsem si nemyslela, že tato zvířata budu mít tak strašně ráda. Strašně mě u něj zaujali jejich oči. Jsou krásné, a prostě dokonalé. Už jsem se jednou zmiňovala a za tu dobu co tu jsem, tak jsem si berana konečně pohladila po strsti a on se nechal. Nikdy mě netrkl, ale vždy jen nastavoval hlavu jako nesahej na mě, jsem ostražitej. No ale pak se něco změnilo. Stál u velkého lavoru s vodou a já stála u Romana a natáhla jsem se k beranovi a on se nechal pohladit. A ono se mu to i líbylo. Jsem tak ráda, za tyto okamžiky. Protože miluji zvířata a oni mi těmito malímy krůčky, říkají taky tě rád vidím, či tě vítám.


A Jerrik je náš psí bojovníček. Furt ňafe a to se venku ani nic nehne. Je to velice hraví pejsek. Jerrika jsem si zamilovala hned, protože sama jsem měla doma fenečku a tak mi ji teď tak nějak nahradil. Jen aby to nevyznělo špatně, fenečku jsme museli s bývalím dát pryč už dříve. Takže teď neskutečně děkuji za Jerriho. Vítá mě. Vždy, když vstávám nebo přijedu sama ze školy, tak skáče a žužlá. Ano žužlá ruku a panáčkuje u toho. Je to takovej bobánek. Jerrikovi jsou cca 3 roky. A je to nějaký pinč.. Nebo co :D


Snad se článekček líbil a mějme se rádi <3

Nějaké ta předsevzetí

1. ledna 2018 v 21:13 | Farted Amaya |  Novinky

Tak vás vítám v novém roce 2018.

Je hodně věcí co se událo, jak dobrých tak špatných. Ale rozhodla jsem se vše nechat v roce 2017 a do nového roku vkročit s čistým štítem.

Jako každý rok se dávají předsevzetí a já jsem si taky nějaké dala. Rozhodla jsem se nějaké sepsat sem, protože si to pak tady na konci roku hezky odškrtám.

V minulích rocích jsem si nedávala žádné předsevzetí, ale to bych nebyla já, kdybych si nakonec nějaké nevymyslela.

Co by to bylo za předsevzetí, kdybych si nedala nic ohledně sebelásky. Jako z mích nejprvnějších je MILOVAT SE.
Jsou doby, kdy prostě přijde nějaká ta špatná chvíle a člověk přemýšlí nad vším možným. ale já se to naučím :) Už se to všechno učím ovládat.

Jako další bych chtěla BÝT VÍCE ŠŤASTNÁ. Nejlepší lék na všechno je úsměv. A jelikož jsem za zářící hvězda tak potřebuji hodně štěstíčka, abych ho měla dál na obdarovávání jiných.

Tady k tomu se váže mé další. Ono je to to samé, ale jen jinak pojaté. SMÁT SE KAŽDIČKÝ DEN. Protože není nad usměvavého člověka i když je ten největší vítr a nebo déšť.

MÍT RADOST Z MALIČKOSTÍ. Je mé další přání. I když se snažím mít ze všeho radost občas se najde den kdy i já jsem ze všeho tak nějak vykolejená. Ale víte co? Vždyť je nový rok a já začínám z novým štítem.

VÍCE MEDITOVAT. Chtěla bych se naučit pomalu a více se zabořit do svých snů, či myšlenek a proto se chci věnovat více meditaci. Nejlepší to bude na tom mém novém místečku a to je v přírodě.

VÍCE ČÍST. Na to se moc těším, protože tu mám rozečtenou knížku a další 3 knihy na čtení a + další co bych si přála. To se určitě splní. Protože je to vše o lásce, sebelásce, o myšlení a toto téma mě strašně moc baví.

CHODIT ČASTĚJI NA PROCHÁZKY. Je mé další předsevzetí. Miluji přírodu a chci s ní být stále nějak spojená. A moc se těším na objevování naší vesničky.

Samozdřejmě nesmím opomenout blog. VÍCE SE ZAMĚŘIT A VZDĚLÁVAT, ABYCH VŠE MOHLA PŘiDÁVAT DÁL A MÍT TENTO BLOG ŠŤASTNÝ A VESELÍ.

No a pak nějaké soukromější a ty mám napsané u sebe v deníčku. S těmi se pochlubím třeba časem.


Všem přeji krásný nový rok 2018.

Procházka neskutečného štěstí

30. prosince 2017 v 18:27 | Farted Amaya |  Výlety
Ahuj,

Dneska jsem se vydala po dlouhé době na procházku do přírody. Omrknout ten náš krásný venkov. Po 3 měsících od stěhování jsem takhle sama nikde nebyla. A to, že já procházky miluji neskutečně. Prvně jsem si obula mé blátobotky, kdo neví tak ZDE.

Jelikož miluji přírodu, strašně moc mě to bodlo. Snažila jsem se vypnout, ale prostě mi jen v hlavě kolovalo jak se se vším s Vámi podělím. Samozdřejmě nesmím zapomenout na fotky. Miluji fotografování, i když bohužel zatím nemám foťák, ten jsem nechala u bývalého přítele... Ale to nevadí. Telefon fotí taky krásně.

Louka byla zamrzlá. Cestou to krásně křupalo. Občas se objevil led s louží a taky i nějaká místa nebyla zamrzlá. Šla jsem k posedu, kteří zřejmě využívají myslivci. Všude dokola je krásný výhled, jak na les tak na naši vesničku.


Zmiňovaný posed


Dlouho jsem dumala, zda se jít podívat k lesu, ale něco mi prostě stále říkalo "Ano běž!". I když jsem byla vážně podělaná až za ušima. Protože já a les.. Sama se i ve dne k lesu či do lesa bojím. A kord, když je takhle dál od vesnice. Ale jak píši. Nedalo mi to a šupajdila jsem si to rovnou přes louku, kterou ořou. Samozdřejmě to bylo zmrzlé a byl tam krásně napadaný čerství sníh. Trochu to klouzalo, ale dávala jsem pozor a užívala jsem si tu skvělou atmosféru.


Jak jsem se blížila k lesu, srdce mi tlouklo a já se stále po pár krocích zastavovala a přemyšlela zda jít dál nebo ne. Ale nakonec jsem nemyslela na to, proč bych tam neměla jít, ale sebrala odvahu a šla dál. Jak jsem se pomalu přibližovala, poslouchala jsem nějaké šumení. Ale vítr nefoukal. Na kraji lesa byly nějaké poskládané kameny.


Stála jsem kousek od lesa a koukala do něj co to šumí. Tam byl tak krásný potůček. Takový, jak kdyby jen tekl z roztávání sněhu. A jak krásně šuměl. Vlezla jsem si na kameny a i když už jsem byla promrzlá až na kost, řekla jsem si, že si zkusím zameditovat. Nevím zda mě to moc šlo, ale i tak jsem se pokořila. Byla jsem na kraji lesa sama a přestala jsem mít strach. Užívala jsem si šum potoku a lehký vánek si mi hrál z vlasy. Kdyby mi nebyla taková zima, tak tam určitě zůstanu déle. Našla jsem své místečko klidu. Tak krásné a úžasné. Už vím kam budu utíkat meditovat. Také jsem poprvé meditovala venku. Po prvé mě to šlo a tak krásně. I když to byla malá chvilka jsem neskutečně šťastná.


Moje kouzelné místo, plné lásky. Už se těším až tam budu chodit jak na jaře a i v létě. Protože to je krásně teploučko a meditovat a užívat si přírodu pujde déle, než v zime. Ale i v zimě to má své kouzlo.

Uplně mě to nabilo energií. Poděkovala jsem přírodě, za tu pozitivní energii plné lásky. No prostě jsem zase na nějaký čas nabitá <3

(Hokus pokus o pěknou fotku, ale 8 vteřin je prý pro mě málo :D)


Všem doporučuji nějaké takovéhle magické, krásné místo které ve vás vyvolá krásné myšlenky.

(Náramek z Bali od úžasné Anie Songe. Najdete v mé rubrice oblíbených)

Mějme se rádi a užijme si zbytek dne.

Jak mi zvířata dělají radost s trochu vtipným nádechem

29. prosince 2017 v 18:15 | Farted Amaya |  Já a zvířata
Nazouvám "krásné" jezdecké boty už od bláta. Nasazuji čelovku a pádím si rozsvítít pergolu. Ťapkám si to bahnem pro kolečko, které potřebuje přítel na suť, jelikož opravuje barák po babičce.

Brodím se bahnem, které sahá nad kotníky a jsem ráda za ty špinavé jezdecké boty, i když je na ježdění vůbec nevyužívám. Dle mého by se měli jmenovat Blátobotky či tak nějak. Odhakuji háček po háčku udělaný na plůtku, aby se zvířata nedostali na druhou stranu výběhu. Všude je tma a mé kolečko od čelenky svítí do dálky. Slyším samé čvachtání, otočím se a za mnou jde oslík z beranem. Jdou na návštěvu. Určitě si říkají proč narušuji jejich noční klid. A proč jim tam tou divnou věcí svítím do očí a proč vypadám jak YT z Marsu. Když to jsem přece já. Ta co je drbe a dává jim každý den teplou vodu a občas nějaký ten tvrdý chleba. Nakonec se rozmyslí a jdou se podívat zda nemají náhodou ten chleba na zemi, ale ono ne.

(starší fotka, to bylo ještě krásně nasněžíno)

Mezi tím si já opět ťapkám tím blátem a říkám si jak jsou ty blátobotky užasně pevné a nepromokavé. Dojdu k tomu onemu stromu, kde se oslík většinou vzteká a vykopává, když mu přítel čistí zadní kopyta. To je taky podívaná. Ale dnes tam nestál oslík, nýbrž ten vozík kuli kterému jsem pojmenovala mé jezdecké boty blátobotky.

Peláším si to s tím vozíkem k tomu plůtku. Nějak se vymotávám v té čvachtě, dávám plůtek tak aby neutekli zvířata a nějak dostávám vozík za plot. Plot opět zaháčkovávám za ty nějaké háčky udělané provyzorně tak, aby zvířata neutekla na už zmiňovanou druhou louku.

Opět slyším nějaké to čvachtání a ejhle zvířata. Určitě si povídají jak jsem je podvedla a žádný chleba tam není.

Táhnu ten "vozík" bo už tím delším psaním zapomínám jak se to jmenuje hlubokou čvachtou. Za mnou jdou zvířata a čvachtá to pod náma pod všema. Najednou je ticho. Konečně pevnina. Jupí vyvázly jsme bez namočení blátobotek. I když sahají ke kolenům, mohou to být blátobotky, které jsou promokavé. Ono ne jsou z Ameriky a tak drží. Teda zatím.

Zvířata za mnou peláší jako husy. A jdeme opět na vymotávání. Tentokrát to nečvachtá, ale klouže. Dávám na stranu závoru, kuli zvířatům, aby nám neběhali hned u baráku. No spíše to tam je kuli oslovi, protože přes můstek k baráku to jde, ale zpátky už ne. A jak to tak klouzalo modlila jsem se, abych si nenabila v blátobotkách hubu. Ano vyloženě čtete dobře hubu :D

A jelikož jsem dnes tak vtipně naladěná proč to vůbec celé píši ? No protože jsem nadšená z toho mého.. Pardon našeho beránka. Čumákuje si tu, když dávám na spátek tu zábranu... Tedy spíše žebřík.

Rozhodla jsem se ty mé nádherné lupíky ještě podrbkat, když mě cestou tam i zpět nesežrali, za to že ruším jejich noční klid. A čím mě beran natchl ?? Konečně po 3. měsíčním soužitím s těmi obry tady jsem si ho konečně pohladila. A to pořádně po tý jeho úžasný vlnitý srsti. Mno vlně přeci.. A jak hezky stál. Při hlazení jsem hlídala Roma. Nemyslím ty Romy jako lidi.. Ale Romana jako našeho osla přece. No a jak držím Roma a hladím Berana a tak k sobě čuchali. A vyjímečně si nic neprovedli.

Jindy to vypadá jak, když se babičky perou o mléko. Nebo počkat spíše o máslo. Prvně honí Rom - berana a poté honí Beran -Roma. Ano i Beran běhá a honí Romana. No to je taky podívaná... Ale o tom třeba někdy jindy.

Snad jste se bavily mím vtipně napsaným článkem.. Jo pardon já si myslím, že je vtipnej. Zda vy ne tak to pardon, ale nemáme stejnej humor..

:D Ne a teď už vážně dost. Snad se Vám článek líbil a pokud chcete více takových článků, tak se budu snažit mít tak dodbrou náladu jako teď. No PS: Teď jdu koupat psa.. třeba bude další vtípo článek.

(opět starší fotka)

Tak pac a pusu, užijte si zbytek večera a mějte ho tak vtipný jako já dnes. Mějme se rádi a ahooj..

Mé oblíbenosti #1

29. prosince 2017 v 12:33 | Farted Amaya |  Moje radosti <3
Ahoj, už nám skončilo spamování dárkami z Vánoc tak začnu nové články s názvem Mé oblíbenosti. Ty se vždy budou dělit dle toho co mě cvrnkne do nosu a s čím se vám budu chtít pochlubit. Ale ne tak doslovně..

Začnu asi tím, že jsem využila poukazu od přítele z Vánoc a pořídila jsem si takovou kapsičku s flaškou. Která je ideální jak na běhání, či na nějaké procházky kde vám stačí jen voda a nějaké ty maličké věci jako jsou klíče, či nějaká tyčka na chuť.


Ze 400 to bylo zlevněné na 300. Ti co se milují toulat v přírodě tak jako já určitě doporučuji.

Jelikož já jsem blázen do cvičení a od stěhování jsem neměla žádné činky a nic takového. Tak jsem si pořídila ještě z toho poukazu 2kg závaží na nohy. Jo musím říct cvičení je o něco těžší ale to bych nebyla já bez výzev že :D


Vždycky když přijdu k mamce a mrknu k sobě do skříně tak tam vždy něco najdu. No a ještě jsem našla další tričko na cvičení, které mělo být ještě z vánoc. No a je stejné značky jako tamto cvičební oblečení. A ta značka je Crane. Tričko je volné, příjemného materiálu. Nikdy jsem si nemyslela, že mě volné tričko na cvičení bude vyhovovat a ono vyhovuje :)


A jako poslední věc.. Či spíše jídlo. Jsem si zamilovala tyčinky FLAPJACK. Nikdy bych neřekla že mě tadyty tyčky budou chutnat. Ochutnala jsem dost tadytěch přírodních tyčinek a žádné mě nepřekvapily tak jako tyto. Jsou sladké a výborné. Určitě zasití a za tu cenu se vyplatí nejvíce ze všech tyčinek v této cenové kategorii. Konečně vím, že vrazím penize do něčeho co mi 100% chutná. Každý se mnou souhlasit nemusí, každý máme jiné chutě. Mě chutnají a proto jsou v mích oblíbencích.


Moje hvězda

29. prosince 2017 v 11:44 | Farted Amaya |  V mé hlavě
Moje hvězda?

Mám asi více významů pro mou hvězdu. Má hvězda je má rodina která mi v nejtěžších chvílích pomohla. Aď už to byl bratr, který mi radil a to, že mu je 17 je u něj velmi chválihodné. Strašně moc mi pomohl se vyrovnat s těžkými situacemi se kterými jsem si nevěděla rady ani já ve 20. Jako další má nejmilejší je maminka. Ta mi pomohla taky strašně moc. Rozhodovat se v situacích ve kterých já jsem byla uplně na dně. A abych nezapoměla na sestru. Tak ta mě vždy objala, když jsem potřebovala. 9 letá holka, která těší svou sestru ve 20. Jsme rodina smíšků, ale taky jsme si prošli peklem a já za to zblížení neskutečně děkuji. Největší zásluhu na mé výchově má, má milovaná babička. Měla se mnou mnoho trpělivosti. Učila mě vhodným věcěm a za to ji taky moc vděčím. A abych nezapoměla na svého tátu. Taťka mě naučil věcem teď pro mě důležitým. Jako je vaření, a další věci do žití s přítelem, či budoucím mužem. Postavil se k tomu jako chlap a naučil mě věcí pro mě dnes důležitých a taky mu za to neskutečně vděčím. Ano má RODINA je má HVĚZDA.Svou rodinu miluji nadevšechno, a ani se to nedá popsat jak moc.

(tetování mám už dodělané)

Mezi mé další hvězdy patří má zvířata, která tu byla taky v mích nejhorších chvílích. V těch chvílích co nikomu nemůžete nic říct, protože by si mysleli, že už to nemáte v hlavě srovnané. Takové věci co se prostě neříkají. Vždy tu pro mě byla a vždy si mě vyslechla. Proto jsou taky MÁ HVĚZDA. I když už tu někteří nejsou stále na ně vzpomínám v tom nejlepším <3

Jako další je MÁ HVĚZDA na obloze. Ta co na mě dohlíží. Ta co mám vytetovanou na svém tělě. Ta která se ocitá u hvězd ostatních a ty tvoří dokonalý útvar velkého vozu. A proč zrovna velý vůz? To já jsem vždy byla ta co, všechny ochraňovala i když jsem potřebovala tu největší pomoc . A taky má pro mě hluboký význam. Jednou až budu čekat mímo dodělám si tam malý vůz. Je to prostě pouto RODINY, která jak už víte je pro mě důležitá.


Má hvězda je příroda do které vždy mohu utéct před skutečností světa. Jak nazvala kamarádka ze sci-fi světa. Světa plných iluzí a lží o kráse žen či jiných krásách. Do přírody ráda běhám umoudřit své myšlenky a i je vypnout. Miluji přírodu, protože nám dává život a všechno to krásné. Byla bych hloupá kdybych ji jsem nenapsala.

Stále přemýšlím jak ještě popsat mou hvězdu. Má hvězda je má víra. Víra v krásu světa, v milující rodinu, v lásku ke zvířatům, a lásku k přírodě. Ta hvězda jednoznačně jsem i já, protože když jsem v okruhu toho všeho tak taky neskutečně zářím. Miluji vše co mě naplňuje tak jako záře hvězd na nebi. Miluji měsíc v úplňku a plné nebe hvězd. Jednou mi kdysy někdo řekl, že jsem spadla na zem a ukázala mu krásu lásky. Teď mu za to vděčím. Já nejsem víla, ale hvězda zeslána na zem, aby vylepšila ne svět, ale pomohla lidičkám v něm. Miluji sebe, miluji vše okolo mne jako svou rodinu, má zvířata, přírodu a vše v ní krásné.

Prostě a jednoduše jsem hvězda co spadla na zem a rozzařuje lidi svím úsměvem a dělá z ostatních její krásné hvězdy <3

Kam dál

Děkuji za komentář a příjďte zas.