Konec školního roku a prázdniny?

1. července 2018 v 12:43 | Farted Amaya |  O mě
Ahojda, Po delší době článek něco z mého živůtka.

Jak už víme pro někoho začínali prázdniny až teď v pátek, ale já je mám už od 22. Června. No a jakto? Pojďme se na to podívat.

Jelikož jsem studovala 2 obor Brašnář a sedlář tak je jasné, že jsem musela dělat závěrečné zkoušky. Ty nám začínaly 12. června.
Začlo to písemnými, u kterých jsem se hroutila, protože jsem si vytáhla otázku za milion korun. Co vám budu povídat málem jsem se rozbrečela, protože já jsem chodila jen 2 a 3 ročník. A ta otázka byla z ročníku 1. No a já strašnej ''šprt'' Jsem to nevěděla. Ale něco se mi začínalo vybavovat. Na psaní jsme měli 4 hodinky čas. Já s pomalým infarktem jsem se snažila přemýšlet. Najednou k nám vlítla paní učitelka a šla se mrknout ke mě a mému spolužákovi co máme za otázky. No u mě se zhrozila, ale věřila že to zvládnu.


Když už jsem věděla vážně prdek zapsal se čas a šla jsem to odnést. Hurá konec pomyslela jsem si.

Další 3 dny jsme věnovali praktickým zkouškám. Mistrová alias i učitelka nám nachystala papíry co budeme asi tak dělat?
Vytáhla jsem si ohlávku a spolužák sportovní kabelu. No zaplať pán bůh (Ne pobožná nejsem, ale stály u nás všichni svatí)
jsme si vytáhly co jsme chtěli a neměli smůlu jako u písemných. No co vám budu povídat na svou ohlávku jsem pyšná :D A vím, že samochvála smrdí, ale to mi nevadí..


Měli jsme 4 dny na přípravu. A možná mě znáte, ale ti co ne. Ano neučila jsem se a pokud jsme čekaly něco jiného ne. Jsem to já.

Po těch dnech flákání večer nastalo peklo. Bylo mi blbě, ale ještě to nebylo tak hrozné jako ráno. To ráno před smrtí.


22. června jsme byly nastoupený a jaký z nás byly slučňáci. No najednou to jde, říkám si. Když přišel čas jít na řadu myslela jsem že omdlím. Šla jsem na potítko, a po vylosování otázky začla psát. Ne to bych kecala, nervama se mi klepaly nohy a já se snažila vzpomenout. Tak jsem si vždy napsala něco na co jsem si vzpoměla a najednou mě tak bliklo.

Krásně si to pročítám a snažím se rozdýchat to, že za chvilku budu mluvit před komisí. Mistrová mě vyzvala zda už můžu. V tu chvíly ze mě vypadlo ano mám to, ale místo nad otázkou jsem dumala nad tím, zda jsem tam odseděla už těch 15 minut.

A začlo pěklo. Bylo mi blbě. Začala jsem mluvit s klepavým hlasem, občas jsem se zadrhla a měla žízeň. Koukat na ty týpky co tam mají pití a já sotva mluvím je vážně skvělé. Něco jsem vydrmokala a dala to. Šel na řadu spolužák a pak bylo vyhlášení.

Když už jsme se dozvěděli známky měl být slavnostní oběd. A já místo toho s přítelem a jeho maminou na pivko.

Bylo vyhlášení. Všichni jsme si posedaly a pan ředitel je strašně povídavej tip, řekla bych že hodinu mluvil určitě a pak vyhlašení. Všichni jsme prošli a já? No já vyznamenání. Písemný 2 praktické 1 a ustní také 1. A teď si vzpomeňte na ty nervy jako. No bylo to zajímavé.

No a měli jsme prázdniny, ale ty mi dneškem končí a proč? Jelikož jsem dodělala obory co jsem chtěla tak nastává práce.

A co vám budu povídat, strašně moc se netěším. Peníze jako hezký, ale něco dělat a mít jen ze 2 měsícu týden prázdnin je super.



Krásné schrnutí mého konce školního roku a prázdnin. No tak uvidíme co se dál bude dít pěkného. Snad jste se pobavily a užívejte prázdniny, ty který vám tak moc zývídíím. Ůsměv a ahooj
 

“BÝT TEBOU” Aneb jak to vnímám já

1. července 2018 v 11:57 | Farted Amaya |  V mé hlavě
Ahojte, čím bych asi měla začít je omlouva, že jsem dlouho nepsala, ale neměla jsem svou MŮZU. A teď mě tak napadlo sem zase zavítat a tohle téma mě cvrnklo do nosu. Tak si užijte článeček.

''BÝT TEBOU''

Je nádherné téma a ani nevím kde začít. Když se zamyslím nad názvem tak je jasné že mě napadne soul mate. Soul mate je v překladu spřízněná duše. A co to pro mne vůbec znamená?
S tím vás teď seznámím, abych mohla pokračovat v dnešním článečku.

Soul Mate - Spříněná duše

Spřízněná duše je pro mě něco jako Jin a Jang. Něco zlé je pro něco dobré a něco dobré je pro něco zlé. To je zákon Jin a Jang. Spřízněná duše, jak to vůbec funguje? Když se zrodí duše rozdělí se na 2 části a každá část putuje do jiného člověka. Je jen malé procento, že svou Soul mate najdete. A pokud najdete ani není možné, že si to uvědomíte, či tu duši poznáte. Může okolo vás jen projít a vy ucítíte hřejivý pocit, ale v té sekundě vám to nedojde.
Pokud jednou svou Soul mate najdete, je možné že s vámi nebude napořád. Provede vás svou částí života a opustí vás. Jednoduše vás má provést a naučit vás nějakým věcem a pak putuje dál. Dále jsou tu duše jak jsem již psala, které nepoznáte. A pak tu jsou duše, které znáte bylo vám s nimi dobře, ale nemůžete s nimi být. Jsou vám na blízku, pomáhají, ale prostě to nejde. S tou soul mate cítíte pocity a vše a přitom nemusíte být u sebe můžete být x km od daleko a přitom víte jak jí/jemu je.

A teď, když už víme co je pro mě Soul mate můžeme se vrhnout co si myslím a co pro mě znamená ''BÝT TEBOU''.

Na nikoho nesměřuji, ale pro mě Být tebou znamená znát toho člověka, anichž bychom ho znali několik let. Vědět co si ten člověk myslí. Vědět jak by se v dané situaci zachoval, jak by přemýšlel. Být tebou je schovaná soul mate. Najít a spojit se s tou naší rozdělenou duší, schledat se a zase najít náš společný směr před tím, než jsme se rozdělili jsme také někam směřovali.
Bohužel je to tak dané, že se duše i lidi rozdělují, aniž by věděli kam jdou či jaký je jejich směr. Je krásné schledat svou duši a směřovat s ní někam společně. Proto Být tebou je pro mě významně jako spřízněná duše.

Toto téma je tak rozsháhlé a já ležím s noťasem v postely a stále přemýšlím co bych ještě mohla psát. Pro někoho význám Být tebou a soul mate nic neznamenají, protože to nezažily. Ale pro ty co to znají a zažily to je toto téma zajímavé a uměli by o tom psát či vyprávět. Jenže já nemám slov.

Prostě a jednoduše pro mě ''Být Tebou'' je skryté ''Soul mate''. Spřízněná duše, jin a jang.



(zdroj google)

Snad se článek líbil, mějme se krásně a užívejme prázdniny a úsměv

Když zavřu oči - aneb harmonie srdce

17. dubna 2018 v 10:08 | Farted Amaya |  Pozitivně
Mám tu další téma týdne co mě zaujalo a tak jdeme zase psát co mě napade. Nechávám se unášet mími myšlenkami, mím srdcem a je jen na vás zda se mnou souhlasíte či ne. Užijte si článek.

Když zavřu oči - aneb harmonie srdce

Jak už mě znáte, snažím se psát pozitivně, ale co bych byla za pisálka, kdybych tu psala jen lži v tom smyslu, že jsem jen veselý člověk a nikdy nemám depku, čí mám jen sluníčkový dny. Ne, jsou dny, za které bych se někdy zakopala, ale vím, že bude dobře.

Včera po náročném víkendu jsem si sedla na balkon a pustila jsem si písničky. Zamyslela jsem se nad tím co mě tíží a snažila jsem se v tom špatném vidět to dobré. Vzpomenout si na krásné chvíle co mě dělá šťastnou. Změnit tu chmurnou náladu na tu dobrou. Proměňme to špatné v to dobré.

Ono to sice není tak jednoduché, ze začátku si budete říkat, že to nefunguje, či že nevíte jak na to. Ale jsme jen lidi a já se taky učím postupně. Také jsem na tuto metodu přišla nedávno.

Zavřeme oči, uklidněme mysl a zaposlouchejme se do tepu našeho srdce. Vzpomeňte si co vás ve dni naštvalo, ale v klidu. Nepociťujte žádný hněv, jen klidný hlas vašeho se slovy "Vše je v pořádku".

Pokud stále nemůžete uklidnit své myšlenky, a srdce vám tluče o 106. Zamysleme se nad něčím co vás dělá šťastným. Krásná chvíle s přítelem, jízda na koni, či se jen prostě zaposlouchejme do zpěvu ptáků či bzukotu včel. Uklidněme tělo i mysl. Zaposlouchejme se a nechme se unášet klidem a příjmejte tu harmonii.

Nechme odejít vše to zlé a přijmeme vše to dobré. Až ucítíte ten nádhenrý pocit na hrudi, jste na správné cestě.

Já miluji proslovy k duchovnímu vesmíru. Nejradší mám tento: Dneska ráno jsem se vzbudila. Jsem zdravá, Jsem naživu. Dýchám. Omlouvám se za všechny moje stížnosti a jsem strašně moc vděčná za všechno, co v životě mám. (Úlomky ženy-fb)

Toto prochlášení si říkám, když mi je třeba nejhůře, či když nezapomenu tak ráno.

Takže se nadechněme, věřme, že bude lépe a ono bude. Nelitujme žádného našeho rozhodnutí a buďme prostě vděčný za každou příležitost, šanci a zkušenost.

(zdroj google)

Milujme, odpouštějme a usmívejme se
 


Jak jsem dokázala odpustit?

8. dubna 2018 v 19:59 | Farted Amaya |  Pozitivně
Tento nápad mi vnukl můj kamarád, který také jednou potřeboval mou pomoc.

Přemýšleli jste někdy nad tím, zda bejvalému partnerovi či partenrce dokážete odpustit? Je jedno kdo komu co udělal, je jedno kdo s kým se rozešel. Dle mě je hlavní, aby jsme se s tím dokázaly vyrovnat. A věřte, že mluvím ze svých vlastních zkušeností.

K ťemto tématům se nerada vracím, ale co mě je to platné, když já jsem to přešla a dokázala se osvobodit od toho všeho? Ráda se posunu ještě dál a to tím, že teď o tom napíši tento článek.

Jak dokázat odpustit?

Jak jsem již psala je jedno kdo komu jak ublížil a kdo s kým se rozešel. Je jasné, že jste si při rozchodu namlouvaly to jak se vám uleví. Já si to totiž myslela taky. Po nějaké době mě to dohnalo. Váhala jsem zda jsem udělala správný krok. I když je pravda po tom všem uvědomění, že žádného z mích kroků nelituji. Jenže jak na mě dopadal ten stres byla jsem v hlubině prázdného oceánu a vzpomínek.
Můj první krok byl, že jsem se rozhodla být sama. Aď už mě to stálo cokoliv, myslela jsem si, že mi to uleví a stále ten pocit nepřicházel. Někdo si poví, že 4 roky je málo a někdo zase hodně. Ale teď už na těch pár mích krůčků co mi vážně pomohli.

1) Snažila jsem se s toho dostat psaním deníku. Vždy mi pomohlo se vypsat a náhle to spálit. Byla to ta nejlepší volba.

Toto je to nejlepší co můžete udělat. Hodně se vám uleví po tom co se vypíštete. Myslím si, že je to skvělé. Nikdo se to nedoví, a tím jak to spálíte všechen ten stres odejde.

2) Můj další krok je odpuštění. Lehnout si do postele představit si daného člověka k vám připoutaného. Odpoutejte ho a dovolte mu odejít se slovy, že odpouštíte sobě za své chyby a za své kroky a hlavně, že odpoštíte jemu. Dovolte mu odejít a snažte ho nechat jít.

Tento krok spojme s meditací. Pokud meditovat neumíte nezoufejte, stačí si jen lehnout a zavřít oči. Představujte si toho daného člověka a klidně si s ním i popovídejte. Řekněte mu co jste chtěli. Někdy býváte špatní, s tolika nevyřknutých slov a tak je udělejte teď. Myslím si, že je to také správná volba.


3) Můj poslední krok byl zbavit se všech věcí, citově vázaných k té osobě. Třeba prstýnek, zámku se jmény. I starého deníku.

Do deníku jsem napsala vše co jsem chtěla. Napište vše co vás napadne. Napište co vás mrzí, proč jste to třeba udělali. A hlavně opět tomu člověku odpuste. A odpuste i sobě, to je také důležité. Deník či dopis s tím co jste napsaly hoďte do ohně a zavřete oči. Promítejte si vaše vzpomínky a nechte v klidu daného člověka odejít se slovy, že jste mu prominuly a že mu přejete jen to nejlepší. A zbavte se ostatních věcí, na které se podíváte a chce se vám třeba brečet. Vše v co ve vás vyvolá ten zvláštní pocit. Většina myšlenek a kroků se opakují, ale někomu pomůže jiný krok a někomu ten druhý.

Já jsem si prošla všemi těmito kroky a vážně se mi ulevilo. Ale není to jen o pálení věcí, či cvičení vaší představivosti. Je to hlavně o tom umět člověku odpustit i když vás třeba podvedl. Hlavně odpustme.


Doufám, že jsem vám tímto článkem trochu pomohla. Vím, jak je to těžké se s něčím takovým vyrovnat, ale myslím si, že někde určitě čeká někdo, kdo vaši lásku opětuje a bude si jí vážit. Tak jako já jsem přestala hledat a nakonec si láska našla mě. Tak aď se i na vás usměje štěstí.


(zdroj google)

Ještě jsem chtěla dodat, že jsem se s tímto vyrovnala už dříve, ale neměla jsem odvahu něco na toto téme psát. Ale myslím, že to byl další správný krok :)


Takže hlavu vzhůru a úsměv, bude lépe <3

Teplé dny strávené v přírodě /Vícedenní kecání/

8. dubna 2018 v 18:22 | Farted Amaya |  Denní zážitky
hoj,

Dneska máme další krásný slunný den a tak vám sem hodím co jsem tento týden dělala a co kde navštívila.

Úterý 3.4.

Vyrazila jsem s mím kamarádek na proházku k Sobčickému rybníku. Cestou jsem se rozhodla pozbírat pár odpadků. Nejsmutnější co na tom bylo je to, že jsem měla igelitovou tašku za chvíli plnou. Po necelých 200 metrech.


Také jsme narazily na ceduli s nápisem Zákaz skládky pod pokutou 100.000,- A co tam nebylo? Okolo té cedule byl nehorázný bordel. Bylo to smutné. Bohužel už jsem měla plnou tašku a tak mě nezbývalo nic jiného než smutně odejít s větou: "Co to ty lidi blbnou".
Co mohu říct, je to že kamarád se prvně netvářil nadšeně, ale pak mi taky trochu pomohl. Udělal mi nezkutečnou radost. Zde jeho blog. Moc jsem si procházku užila u přes ten bordel bylo to u rybníka vážně nádherný.


Středa 4.4.

S partou lidí ze školy a s mím přítelem jsme také vyrazily ven. Našli jsme si krásné místo. Takový výklenek, a všude dokola byla skála. Posadily jsme se všichni okolo paloučku a bylo nám suprově. Popovídaly jsme si a já po 100 letech vyzkoušela vodní dýmku.


Se spolužákem jsme šli zkoumat okolí a našli jsme menší díru do skály a tak jsem se tam hnedka nechala vyfotit. No jenže jsem to opět a zase já, takže jsem vyšla s krásnýma nohama a zapíchaným trním. Ale stálo to za to.



A jako poslední fotečku s toho krásného dne mám se svím přítelem <3


Čtvrtek 5.4.

Ve čtvrtek jsem pomáhala dědovi na zahradě. Posbírala jsem hromadu nastříhaných větviček z jabloní a vyčistila . No co si budeme povídat, vážně to už chtělo. A jelikož bylo nádherně rozhodla jsem se skočit na kolo a jet za spolužákem. Jelikož to bylo už na večer tak jsem tam byla jen na skok. Cestou zpátky se tak moc rozpršelo, že jsem myslela, že nedojedu, ale jsou to jen 3km. Po chvilce přestalo pršet a já si řekla, jak krásná jízda to je. I když pršelo vážně hodně moc jsem si to užila. Doma jsem si dala ještě pár minut jogy a bylo mi skvěle.



Pátek 6.4.

Jelikož jsme v pátek končily dříve kvůli třídním schůzkám, vyrazila jsem s mou kamarádkou v mém rodném městě ven. Bylo vážně nádherně a naše výlety jsou vážně legendární. Vždy najdeme krásné nové místa v přírodě o kterých jsme nevěděli a na tom místě jsme byly třeba už tak 4x.
Bylo to velice zábavné, protože jsme se dostávaly přes potůček a kamarádka není moc vysoká a tak jsem ji pomáhala. Nafotily jsme moc krásných i prdlích fotek.


Kamarádka si napíchla stehno, když sme lezli ze stromu. Narazili jsme také na pana delfína. Udělali s nim nějaké fotky a pomalu pádily domů.


Jenže cesta tam je vždy jednodušší jak cesta zpátky a jelikož u rybníku byl asi nějaký pár byla to pro ně podívaná. Cestou zpět jsem opět kamarádce Verče pomáhala. Nejen že si napíchala trní do ruky, ale málem jsme i spadly a s kříkem jsem ji přitáhla přes vodu k sobě na kámen, Vylezli jsme z lesíka a ten pár na nás koukal. Ale proč tak divně? Verunka si trošku zaječela kuli těm trnům v ruce. Odcházely jsme z místa činu s velikým smíchem a i ten kluk se nám smál. No vážně to byla legrace.



Sobota 7.4.

V sobotu přijel přítel, tak jsem si vzala šaty, protože bylo krásně. A mamčiny půjčené baleríny ze kterých se mi sedřeli nohy zezadu nad patou. Takže jsem cestu na vlakáč a zpátky ťapkala bosky. Občas nějaký kamínek píchl, ale bylo to úžasné.


Nakonec jelikož mělo v neděli pršet, jsme vyrazily na zahradu s maminou a jejím přítelem. Pohrabaly jsme listí a zasázely nějaké keříky.

Neděle 8.4.

Dneska máme takový povalečský den. Udělala jsem palačinky a pěkně jsme se s přítelem nadlábly. Já jsem si zkoukla romanťárnu, zatím co přítel sledoval Pokemony. Nakonec jsem se na chvilku koukala také a usla jsem.


Na chvilku se u nás zastavila sestra. A sledovali jsme zápas v League of Legends. Shantynka si ňamká seno a máme pohodičku.


Jak jste si užily víkend vy? Jinak mějte se krásně a mejte se rádi <3

Velikonoční prázdniny 2018 /Vícedenní kecání/

3. dubna 2018 v 11:11 | Farted Amaya |  Denní zážitky
Velikonoční prázdniny jsme měli od 29.3 do 2.4.

Což jsme si asi každý užily dle svého. Tak jsem si řekla, že já nikdy nikde neschrnuji své prázdniny, či nepíšu nějaké akce a co jsem dělala a kde byla. Tak jsem napíšu článeček z prázdnin.

Asi začnu středou 28.3.

Co bych asi psala, středa byla praxe a měla jsem s sebou Shantynku. Vždy když jsme měli přestávku jsem si ji pustila na starou stříšku z látky a po ní jsem ji nechala běhat. Od spolužáků dostala jablíčka. Shantynku jsem vezla k mamce, aby u babičky na prázdniny nebyla sama. Cesta byla docela vtipná, protože dva batohy a Shanty. K tomu bundu přes Shantynku, protože poprchávalo. No a cesta autobusem byla taky komická, protože seděla kamarádka a vedle ní batohy a Shanty a teď vše držet, aby se na ni nesvrhla lavina.

Když už jsme konečně dojely, čekalo nás vytahování klece. Všechno vybrakovat z malinké místnosti a nějak se vymotat.


Konečně jsem měla pro Shantynku vše nachystané a mohly jsme razit ke kamarádce. A to které? K té nejlepší holčině na světě, a přece na dodělání kérky. Dodělávaly jsme ten prst. Jak jsem psala v minulém článku o tetování link ZDE. Tak jsme dodělávali červeně srdíčko a ještě jsme obtahovali, protože to trochu vypadalo. Tak přikládám foto :)


Ze středy na čtvrtek jsem zůstala u té kamarádky. Zkoukli jsme horor Texaský masakr motorovou pilou. Byla to docela sranda, jen jsme obě u toho usly.

Čtvrtek 29.3.

To krásné vstávání do slunného dne. To jsme ještě nevěděli, že tomu sluníčku můžeme pak zamávat pod mraky. Ale to vůbec nevadilo. Vstaly jsme udělali si kávu a užívaly jsme si dotek paprsků na balkoně. Přišla k nám další kamarádka, zkoukly jsme po druhé výměnu manželek a holky tetovali.

Když přišla obědová hodina, napsala jsem mamině zda můžu přít na oběd. No kdo by odmítl maminky oběd a ještě k tomu, když jsou palačinky. No spíše kdo by odmítl "hladové" dítě.
Nacpala jsem se 3 palačinkami u mamky pobyla a pomazlila Shanty a pak s mamkou oblítala pár krámů. Nakonec jsem razila zase k té mé kamarádce.
Tam jsem ještě pár hodin pobyla. A co asi tak dělají ženský, když se sejdou? No přece kecaj o všem možným. Jako by jsme to neznaly.
Tento den jsem odjížděla za přítelem. Tak se semnou kamarádka vydala na autobusák a opět jsem odcestovala.

Čtvrtek byl takový oddechový den. Sice jsem čekala na přítele, než skončí v práci, ale bylo krásně.

Myslím si, že pátek ze sobotou bych mohla schrnout do jednoho dne. Bylo to pohodové a odpočinkové. Skoukli jsme nějaký ten film a něco jsme si zahrály na počítači. Myslím si, že i v pátek jsme navštívily babičky.


Neděle 1.4.

V neděli jme šli slavit k babičce narozeniny prababičky. Pomohly jsme s chlebíčkama. Naobědvali jsme se. Přítel s mamkou měli bramborový salát s řízkem, já bramborový salát bez godhaje se sýrem. A mladší brácha přítele měl řízek s kaší.
Po jídle jsme si chvilku oddechli a vrhly jsme se na kafíčko a dortík. Bohužel jsem nefotila, přece jen je to rodina mého přítele. Ale vážně jsem si to užila.

Pondělí 2.4.

To pondělí, když zalézáte k přítely pod peřinu, aby jeho mamka na vás nevypustila chlapy s dětmi co přišly koledovat. Stejně se mě to nevyhlo. Dostala jsem pomláskou od mladšího a nejmladšího bráchy. A pak ještě od přítrele. Jenže se to táhlo celý den. Přítel si to strašně užíval, že mi může dát na zadek bez toho aniž bych se bránila, či mu nějak odpověděla. Mno jenže ten to vzal tak vážně, že já mám snad fialový zadek ještě teď. Jako by jste mě neznaly, vždy to hodím do vtipnějšího pohledu.

Ale vlastně vším čím jsem dostala? Samozdřejmě pomláskou, dále rukou, vařečkou a dokonce i pravítkem a bičíkem, který pro nás ze srandy udělal kamarád na praxi. Jenomže nastal čas 12:05 a mamka přišla s pomláskou na přítele. Trochu ho našlehala. Jenže tímto to neskončilo.
Mamka přiletěla se skleničkou vody a polila přítele. Jenže to všechno skončilo na zemi. Teda většina. A já se tak strašně smála až se mi to teda nevyplatilo, protože mě na zádech také přistála ledová voda. Telefon netelefon šup mohla jsem se převlékat.
Večer jsme zkoukli nový film Jumanji. Určitě doporučuji, bylo to velice zábavné. Takže takhle jsme měly zábavné pondělí a celkově super prázdniny.

(zdroj google)

A jak jste si volno užily vy? Doufám, že taky tak vesele a odpočatě jako já. :)

Mějme se rádi a úsmev <3

Vžycky je v tom nějaké to "ALE"

26. března 2018 v 10:36 | Farted Amaya |  V mé hlavě
Ahoj, máme tu další téma týdne a jak jste si všimly snažím se psát vždy něco co mě napadne, co mám na srdci a co bych k tomuto tématu měla.

Vždy, když se snažíme vydat nějakou tou cestou. Aď je to nějaký ten výlet, aď je to nějaká hezká zpráva, někomu chceme dát druhou šanci. přejeme si svatbu. Či si založit rodinu.

Ale jak už to všichni známe všude je nějaké to "ALE". Pokud chceme nějaký ten výlet či spíše dovolenou zase z nás mluví to "ALE" kde na to mám vzít peníze?
Chceme někomu napsat krásnou zprávu, třeba o našich citech k tomu danému člověku. Opět tam je to "ALE" co když mé city neopětuje? Co když se mi jen vysměje?
Pokud chceme někomu dát druhou šanci, co když je tam zase to "ALE" na jak dlouho se změní, na jak dlouho bude tolerovat to kuli čemu jsme mu dali šanci? Co když tu danou chybu udělá znova?
Přejeme si krásnou dokonalou svatbu. Krásné šaty, kytice, pořádnou oslavu. "ALE" mám na to odvahu? mám na to peníze?

Všude máme nějaké to "ALE" Co nám brání začít krásným životem. Chci sportovat pomyslím si, "ALE" nic neumím a má to vůbec cenu?

Když nad tím tak přemýšlím, tak "ALE" nám pěkně stěžuje život. Nebo ne? Na jednu sranu, když přemýšlíme a občas to "ALE" použijeme a někdy je to správná volba. Ale myslím si, že používat to pokaždé jako výmluvu, není správné.

Každá naše výmluva, každý náš krok je věnovám slovu "ALE".

Neřešme pokud se někomu něco nelíbí: "ALE" tohle ti nesluší, "ALE" tohle se už nenosí.

Na chvilku se nad tím zamysleme, vynechme slovo "ALE" A dělejme vše co chceme, nebuďme ovlivňování, užívejme si života.

(zdroj google)

Mějme se rádi a úsměv

Nehroutím se i když necvičím?

24. března 2018 v 8:14 | Farted Amaya |  Pozitivně
Ahoj, tak tu máme článeček opět na nějaké to pozitivní kecání, ale hlavně jak beru, to že necvičím a užívám si života.

Kdyby jste mi řekli před půl rokem, že přiberu 4,5kg. Musela bych se vám vysmát. Říct, že to není možné. Že já přece nebudu mít necelých 65kg. Ano míry a věk ženy se neuvádějí, ale já jen chci napsat, že jsem se naučila se s toho nehroutit.

Každý člověk co kdy cvičí, tak přemýšlí jen nad tím co snědl a kdy má cvičit. Je to můj názor, protože jsem si tím sama prošla. Jenže je to začarovaný kruh. Přijdete domů- jídlo, cvičení, učení. A takhle stále dokola. Neodstěhovat se k babičce dělám to tak do teď a asi bych se zbláznila.

A jak jsem přibrala tolik a nic si z toho nedělám?

Je to jednoduché, naučila jsem se milovat samu sebe. Miluju se taková jaká jsem, i přesto že někomu řeknu "hele přibrala jsem", ale spíše to říkám, že se vážně ujišťuji, že mi to nevadí. Mám 175cm zas takový skok to není, necelých 5kg nahoru.

Jde o to, že jsem se konečně dostala s toho začarovaného kruhu. "Nutně musím jíst zdravé jídlo, všechno je jinak špatné" - "Nutně musím cvičit, jinak budu tlustá a budu mít celolitýdu". Tohle se mi honilo v hlavě, i když jsem si to nechtěla přiznat.

Už 2 měsíce a možná pár dní bydlím u babičky a od té doby se to změnilo. Dala jsem si takzvanou pauzu od cvičení a od všecho. Taková malá očista a zkouška zda vážně dokážu milovat své tělo i když přiberu. A ano sice jsem začínala cvičit, že jsem chtěla zhubnout. Hnala jsem se za tím jak zvěř za kořistí, ale neuvědomovala jsem si, že to musím dělat s láskou a že něco dělám pro své tělo. Ale když přiberu, že i tak ho musím mít ráda.

Sebelásky jsem se učila hodně a to jistě víte, ti co mě sledují déle. Stále tu projímám, jak se máme milovat a sama jsem si to nevyzkoušela. Ano mám se ráda, ale tohle mě ještě více utvrdilo a jsem za to neskutečně vděčná. A ještě krásnější je, když to nevadí ani vašemu příteli. Konečně někdo kdo to neřeší a má mě rád takovou jaká jsem.

Pohybu se nevzdávám - procházky, když to dovolí počasí. A už se těším až opráším věci na běhání, koupím nové tenisky a zase vyběhnu. Tentokrát to nebudu přehánět. Budu jíst zdravěji, ale když bude možnost nacpat bříško maminčinou buchtou tak se určitě nechám zlákat.

A proč tohle vlastně všechno píší? Kila navíc, přece neznamená, že se musíme mít přestat rádi. Že pokud máme celolitýdu tak si nemůžeme vzít kraťasy. Mějme se rádi, takový jaký jsme. Nevšímejme si pomluv ostatních, jen totiž závidějí, že mi máme to sebevědomí a dokážeme se vyprdnout na pomluvy ostatních. Hlavní je, když si to dokážeme srovnat všechno v hlavě. Když se nemusíme bát, co na to řeknou naši kamarádi, či naši partneři. Protože pokud milují, milujou nás takové jaké jsme.

Nelamte si nad tím hlavu, neřešme nějaké to kilčo navíc. A pokud chcete začít cvičit, či se nějak hejbat. Hlavně to delejte s láskou. Nepřemejšlejte nad tím, že jste silnější, že máte důlky. Dělejte to, protože vám to udělá radost a to že pujde nějaké kilčo dolů je jen bonus. Hlavní je se mít rád takový jací jsme.

To byl právě můj problém, který jsem na začátku před 2 lety, když jsem začínala cvičit neuměla ovládat. Bum kg nešli dolů, já stále tu takzvanou "pomerančovou kůru" na nohách. A neuměla jsem se přijmout takovou jaká jsem byla. Díky těmto všem zkušenostem, ačkoliv nejsou obrovské jsem došla k tomu, že jsem vlastně pro své tělo a pro svou mysl udělala hodně. Naučila jsem se milovat, Naučila jsem se nehroutit s každého důlku a z každého gramu či kila co jsem přibrala.
Nakonec, když se k tomu tak vracím, jsem na sebe hrdá.

A tak to přeji i Vám. Aby jste našli něco co vás pohání ku předu. a TO je LÁSKA k sobě samé, či sobě samému.


Jsem prdlá, jsem svá. Neřeším co si myslí ostatní, protože to bych se z toho musela zbláznit. Dělám co mě baví aď už jsou to prdlé fotky s kamarády u stromů, běh, tanec, či tetování. Hlavní, je se přijmout takový jaký jsme. Mějme se rádi, dělejme to co nás dělá šťastnými.
Přeji krásný zbytek dne


Dopis - Jak to je?

20. března 2018 v 7:50 | Farted Amaya |  V mé hlavě
Ahoj, máme tu další téma týdne a já se zase rozepíši. Někdo se mnou souhlasit může a někdo také ne. Píši co mě napadne a po čem mé srdce touží.

Dopis


Dopis, tak jak ho v dněšní době vidíme? Už ho vidíme za počítačem. Málo lidí zná ten starý krásný rukopis. Ty dopisy co se psaly na papír tím krásným ozdobným písmem už jsou pryč. Dopisy, které se psaly kamarádům, partnerům, kteří narukovali na vojnu. Rodině, která bydlela o pár měst dál. Teď už to málo kdo zná, či málo kdo pamatuje.

V dnešní době zasedneme za počítač a napíšeme naším blízkým narozeninové přání. A proč toto všechno? Protože to je dnešní doba. Bohužel psaní na počítači a odesílání zpráv či takzvaného "Internetového dopisu" je levná a rychlejší volba.
Dneska chceme jít poslat dopis a vyplácneme někde za známku kolem 20 KČ. Když chceme, aby to přišlo rychleji zaplatíme více. Na jednu stranu to není moc, ale ono se to nakupí.

Ale proč si jednou začas neposlat krásný dopis, plný zážitků, vzpomínek, krásné kresby. Udělat někomu radost, že jsme si na nej vzpoměli s narozeninami. Rozepsat někomu, jak se vám krásně daří a optat se jak se daří jemu. A čekat na krásný dopis s odpovědí.

Bohužel to tak je. Bohužel je ta doba taková, že si i někdy říkám nebylo dříve lépe? Vněčem ano a v něčem ne. V něčem se dnešní doba spojuje ze starou a někde jsme až moc ve předu.

Psaní na počítači "internetových dopisů" Je rychlejší lepší volba a to si v dnešní době řekne každý. A tak už je málo lidí, kteří zašlou dopis, či nějaké to přání a nebo pohled.
Jednou za čas udělejme někomu radost a napiš me mu. Nebo pošleme nějaký krásný balíček. Je to krásné překvapení a určitě udělá radost.


Snad se článek líbil a mějme se rádi. Krásný den přeji VŠEM <3

Proč se tetuju - aneb já a tetování

17. března 2018 v 12:39 | Farted Amaya |  O mě
Ahoj, máme tu další článek, kterým na sebe prozradím zase pár věcí.

Nejprve bych začla mím názorem na tetování. Je jasné, že tetování je na celý život a tak si vybíráme tetování, které nás po chvíli neomrzí. Protože to by bylo špatné. Volíme si tetování to které má pro nás nějaký význam. Tak třeba já nelituji ani jednoho, které mám.
Ale o tom až déle. Co mě dokáže vytočit jsou ty tipy lidí co si nedokáží vymyslet své tetování a okopírujou vás. Nemá to pro ně žádný význam.
Když už se nechávám tetovat, tak vybírám tetování, které má pro mě nějaký ten význam.

Tak třeba já si tetuji svůj život, nebo to co mám ráda. Také tetováni při kterém si řeknu, už bude lépe. Nebo také to které mi ukáže, kam až jsem se dostala a mám pokračovat. Každé z mích tetování má svůj význam. Některé menší, ale váže se k němu třeba nějaký příběh.
Jak jsem již psala s každým mím tetováním jsem spokojená. Tetuji si své zážitky, to co miluji a to v co věřím.
Tetování mám už 5. A dálší za chvilku přibude.

Co vím tak se tetuje 2 způsoby. Možná i více, ale já znám 2. A taky jsem si oběma způsoby prošla. To první známe asi všichni a to je tetováni strojkem.

Druhý způsob se nazívá Hand Poke. U tohoto způsobu se používá jen ruka a jehla. V pichováním uslyšíte takový zvuk, takové to "pup". Tímto stylem to trvá déle, ale když toho člověka znáte je to mnohem lepší jak od tatera. 2 první tetování jsou tetované strojkem. A zbytek jen jehlou, stylem Hand Poke.

•Začnu tím nejstarším tetováním. Kůň s názvem STAY STRONG, kterému chybí zadní nohy. Mám ho na pravé ruce. Tetování je staré 3 roky. Nechala jsem si ho vytetovat, protože miluji koně, což asi už víte. Zadní nohy nemá schválně, protože skáče z nějakých těch špatných období a ty nechává za sebou. Ve skoku je, protože když kůň skáče, jako by létal. A létání je svoboda. Název STAY STRONG je v překladu zůstaň silný. Tetováno to bylo v době kdy bývalí přítel nechtěl abych se tetovala. Ale já chtěla. Vždy mi to dokazuje, že mám zůstat silná a věřit v sebe.


•Jako mé druhé tetování mám hlavu koně. Toto tetování jsem dostala k narozeninám od bývalého přitele. Opět to má spojení s koňmi a prostě památku. Toto tetování mám 2 roky.


•Mezi mé další tetování patří měsíc a velký vůz. Toto tetování je tetováno již zminěným Hand Pokem. Miluji měsíc, který má vždy úžasnou moc. Rozzáří oblohu i přesto, že je tma. Miluji noc, protože se v ní ukrývá krása a to ve hvězdách. Velk vůz, protože je to schované ve velké medvědici. Já v tom vidím ochranu. A něco co je na první pohled nespatřitelné. Dále já to mám spojené s rodinou, ale až s tou moji. Až jednou budu čekat mimčo tak si k tomu nechám dodělat malý vůz. Žádný datum, jméno a tak dále. Malý vůz má pro mne skrytý význam.


•Mé předposlední tetování směřuje od krku na rameno. Mám ho na levé straně, protože je to "blíže" k srdci. Tetování mám už v českém jazyce, protože jsem čech a málo kdo si to česky dá. Mám vytetovanou větu: RODINA JE MÉ SRDCE. SRDCE JE MÁ RODINA. Miluji svou rodinu a v jeden čas jsem si uvědomila, že je pro mě má rodina strašně moc důležitá. A jednou, když jsem si dělala zápisky do deníku napadla mě tato věta a já si rěkla, že jednou bude na mém těle. A taky se tak stalo. Váže se k tomu další přiběh, krerý je ale soukromější a tak to máte aspoň trošku přiblížený.

(Tetování je už hotové)

A mezi mé zatím poslední tetování patří šíp na levé ruce a prostředním prstu. Toto tetování mám čerstvé a tak se ještě hojí, ale srdíčko bude ještě dobarveno červeně.
Můj význam je dost hluboký, ale ten vám jsem stejně dám. Tetování budeme ještě dodělávát, tak jsem pak jen přihodím aktualní foto.

• Tetování, které představuje mou cestu. Ukazuje mi, kterým směrem jsem se vydala. Ukazuje mi to čím vším jsem si musela projít, abych zjistila, že bude lépe. A že cesta je dlouhá a nikdy nekončí. Narazila jsem na lásku, která je okouzlující, která mě dělá šťastnou a ta také patří na mé tělo. A samozdřejmě také potřebuji ochránce na mé cestě.
Takže mé tetování je můj život. Šipečky, které signalizují pírka je můj zažitý boj. Dlouhá část šípu je má cesta, která nikdy nekončí. Čárka před srdíčkem je můj ochránce. Můj ochránce lásky a i mě chrání při mé nekončící cestě. A srdce je láska. Patří mému milému. Patři i mě. Láska je mocná věc a taky mě provádí mou cestou. Láska k rodině, či partnerovi a jednou bude věnována i mím dětem.


Hand poke mě tetuje má kmarádka, která umí uplně úžasně malovat a tetovat. Má proto cit a moc jí to baví. Takoví lidé se už málo vidí a proto si všech tetování a zážitků s ní cením.


Snad se vám článek líbil, mějte se rádi a ahooj <3


PS: Jaké články by jste tu chtěli vidět? Pokud máte nějaké téma a chcete můj názor tak stačí zanechat koment :)


Kam dál

Děkuji za komentář a příjďte zas.