Malá holka co si přála a naučila si přát

Čtvrtek v 18:37 | Farted Amaya |  O mě

Malá holka co si přála a naučila si přát

Byla jednou Malá blonďatá holčička a strašně ráda se smála a hlavně snila. Pokaždé co v noci viděla padat hvězdu si přála koně. Vždy, ale věděla že je to nesplnitelné. Ale jak krásně je, když dítě sní. Užívala si vánoční atmosféru a z bráchou ležely v kupce sněhu a dělaly anděla. Koukala na nebe. Na obrovské vločky co padají směrem k ní. Představovala si jak padá hvězda. Jak padají miliony hvězd.

S tě holčičky se stávala dívka a stále si přála. Ale nepřála si už jen koně. Přála si prince na bílém koni. Představovala si jak stojí v zimě a v bílé hučce a na koni za ni přijede krásný muž. Ale časem zjišťovala, že v kráse není vše. Zjistila, že krása může být i neviditelná.

Z dívky se stala slečna. Uvědomovala si krásu. Ale tu vnitřní. Krásný tmavý večer. A nebe plné hvězd. Ulehla do spacáku a pozorovala hvězdy. A povídala si s ostatními dítky. Když hvězda padala upozornila dítka aď si něco přejí a sama si přála. Už si nepřála prince na bílém koni. Už by ji stačil i hnědý. Ne dělám si srandu. Ta dívka si přála chlapce, kluka s kterým se jednou bude procházet v těch obrovských vločkách. Bude si přát aby s ní strávil Vánoce, koukaly spolu na filmy, když by ji bylo nejhůř, aby ji objal a políbil na čelo se slovy "vše bude v pořádku".

Uběhlo pár chvil a slečna potkala kluka. Pro všechny obyčejného. Žádného prince. Ačkoliv v jejich očích a v srdci to byl úplný šampion. Milovala ho každičký den. Strávily spolu krásná léta i Vánoce.

Až jednou po pár letech. Se dívka zakoukala do krásy tělesné. Ne duchovní. Našimi slovy by jsme řekly, že dívka vyměnila 80% za 20%. Dívka si myslela, že se k ní její princ nechová hezky. Ačkoliv jen připravoval tajnou svatbu, a den odchodu ji chtěl sdělit, že by si ji rád vzal. Když se to dívka dozvěděla nemohla uvěřit. Uvědomila jsi že zahodila x krasných let za výměnný úsměv. Mrzelo ji co udělala, ale byly nějaké důvody proč se nevrátila k chlapci, kterého vždy milovala, ale jen to tu dobu nevěděla. Ta dívka se snažila s tím vším bojovat. Myslela jsi, že zvolila správný krok. Že zvolila krok těch kterým věřila. A věřila, že zvolila správně.

Časem si dívka uvědomovala, proč by se měla řídit ostatními. Bojovala s myšlenkami jako "Nechám šťastné ostatní a já se budu trápit, či budu šťastná já a všichni budou naštvání?"
Ano s tím ona bojovala.

Když se chtěla vrátit ke svému milému, byl to skandál a její rodina byla proti. Že by si zničila život. Co je špatného na tom, že kluk který nechtěl svatbu a udělal krok pro něj důležitý. Dívka si to neuvědomovala. A znovu nechala chlapce v trablích a bolestech.

Našla si jiného chlapce a opět myslela jak bude šťastná. Chvílema to bylo dobré, ale taky špatné. A to hodně. A dívka opět nebyla šťastná, i když se nalhávala že bude.
Udělala velký krok a skončila to.


Ten večer kamarádka zavolala mému princi. Ano tento příběh byl o mě. A vy jste se dozvěděli jak to celé je. Každý večer jsem si přála aď už ve snu, či v predstavách jak se vracíme, či aspoň scházíme a travíme spolu čas. Mohu říct že Vánoce bez Majka byly hodně těžké, tak jako to vše vám tu sem psát. Vánoce mi strašné chyběli a tento článek jsem si chtěla nechat hodně dlouho projít hlavou, ale jak říkám já spontánní věci jsou nejkrásnější.

Mohu říci, že vděčím za všechno co pro mě přítel udělal. A vděčím duchovnímu vesmíru za možnost a za sanci co mi dal. S přítelem jsme se náhodně k sobě vrátily na datum našeho 5. výročí. Na datum, kdy jsme se měli brát. 9.8. 2018. Mohu říct, že jsem ten největší snílek a člověk co si naučil přát. Mohu do smrti děkovat za druhou šanci a možnost. A věřím, že duše co spolu mají být, si k sobě cestu najdou.
Strašně se těším na společně strávené Vánoce jako dříve. A na čas strávený po celý život. Domov je tam, kde mám srdce.

Miluji tě. A děkuji za ty nejkrásnější chvíle, za čas se mnou strávený a hlavně za čas pochopení.

Všem děkuji co si přečetl můj příběh a doufám, že jednou budeme šťastní všichni. A děkuji duchovnímu vesmíru ještě jednou, že si mě posunul dál a daroval mi tuto možnost. Dekuji za všechny zkušenosti. Děkuji za uvědomění, že sice jinde tráva bude zelenější, ale nebude lépe chutnat. Děkuji za lásku, pochopení a důvěru. Opravdu děkuji.

PS: Nakonec i rodina má pochopení. A i za to jsem vděčná. :)


Děkuji za přečtení tohoto článku. Díky, že jsem se vám mohla svěřit a teď už mohu zase psát jak jsem chtěla a chci. Děkuji vám.
 

10 Nejhorších věcí v mém životě

Úterý v 11:38 | Farted Amaya |  O mě
Ahoj,
Máme tu nové téma co se mi konečně zamlouvá. A já se rozepíši o 10 nejhorších věcech v mém životě. Trošku se vám svěřím a vypíší zkráceně v bodech o mě a mích můrách už od mala. Pro někoho to bude nic a někteří ví. Někdy zanechají i malé věci, následky.

Vždy napíšu číslo a název a pak se rozepíši, tak jdem na to

10 Nejhorších věcí v mém životě

1) Časté hádky rodičů

Ačkoliv je to jasné, každý se může s někým pohádat. Ale naši se hádaly docela často a i na nás to jako na malích dětech něco zanechalo. Pro malé díte, které tomu nerozumí je to občas těžké.
Když už jsme se dostaly na nějaký výlet rodiče se hádaly a já vím, že až jednou budu mít mimčo, budu se snažit řešit věci bez dětí.

2) Konec oslav

Vždy se slavily narozeniny, Velikonoce a i Silvestr. Jediné co nám zůstalo byly Vánoce. Pro mě jako staršímu dítku to bylo jiné. Už jsem neslavila narozeniny, jen malí sourozenci a bylo to prostě divné a dospělé. To možná na mě zachovalo to že narozeniny extra neslavím. Ale Velikonoce a Silvestr? No jak jsme byly starší přestalo se to slavit a chybělo mi to. A tak jsem se zařekla, že Vánoce a Silvestr budu slavit s přáteli a oslavou jako vždy měla babička.

3) Rozvod rodičů

Jako pro menší to pro nás byl šok. Budeme se rozvádět a každý bude bydlet jinde. Mě v té době bylo asi 13-14 takže jsem to nějak zvládala, ale týdenní střídavá péče byla občas náročná i pro mě. Ale vše se zvládlo a s oběma rodiči vycházím skvěle.

4) Začátky v novém

Rozvod znamená i stěhování. Nejtěžší věc pro mě byla opustit náš milovaný domov. Byt ve kterém jsme vyrůstaly. Ten byt jsem zbožňovala. Když jsme se stěhovaly mamka vše nechala taťkovi a tak se muselo vše zařizovat nové. Pro mamku to nebylo lehké. Ale je to silná osobnost a tak vše zvládla a má nádherný byteček. Plný chlupatých kočičích obrů.

5) Babička a mrtvice

To bylo také velké bum. A hlavně pro mě, protože jsem se celé 2 měsíce prázdnin starala o babičku. Dítko co si neuvědomuje starosti a teď má jednu velkou. Víme, že mrtvice není hezká věc a kord pro děcko co o tom nic neví a musí se starat. Bylo to pro mě jedno z nejtěžších období. Ale teď jsem za to ráda. Z babi jsem měla vždy úžasný vztah. A ovlivnilo to mé rozhodování zkrze staré lidi. Takže něco zlé pro něco dobré.

6) ''Šikana'' ve škole i na Střední

Mohu říct, že to byly posměšky, urážky a blbé vtípky. Jak na obouch základkách (nebojte dochodila jsem je 😂) ale i na Střední. Co mohu říci nebýt toho nenaučila bych se říct někomu ne, nezačala bych bránit slabší. Takže i za nehezké jsem nakonec ráda.

7) Těžké chvíle na Střední a bydlení u babičky

Jeden čas jsem byla na intru a nakonec kvůli šikaně šla bydlet k babičce. Jenže tím to nekončilo. Babičku miluju, ale u ní to bylo někdy těžké. Občasné hádky, a nepochopení puberťáka, ale také jsme to zvládly.

8) Má blbost a rozchod

(O tom ještě nic nevíte, ale plánují psát článek.)

Má blbost proto, že jsem se zakoukala do špatného chlapa a v mém řečnickém světě jsem vyměnila 80% za 20%. Toto je můj největší krok co jsem doslova podělala. Ale opět nebýt toho všeho, nezjistila bych jak svého bývalého a už nynějšího přítele miluji. Byl to krušný čas a vše jsem pochopila nedávno.

9) Trápení ve vztazích

Majka znáte. Můj první partner. Myslela jsem si jak jsem nešťastná a nevěnuje mi pozornost a přitom jsem já neviděla maličkosti. Přítel chystal nádhernou svatbu na Novém Zélandu a měl dost práce okolo toho. Ale o tom v jiném článku. Další vztahy nebyly taktéž úžasné a já díky nim zjistila jak jsem byla šťastná, ale zaslepená.

10) Práce a práce

Má první práce byla za kasou a šílené mě to nebavilo. Dále jsem dělala ve firmě, která byla fajn, ale nevyhovovala mi. Peníze na tu práci na prd. Takže opět nespokojená. A lítání a řešení strašné.

Snad se vám článek líbil a pokud by jste chtěli 10 nejhezčích či nejlepších věcí v mém životě tak mi zanechte komentář.

Mějme se krásně a ahooj


Komu dát místo v srdci?

31. července 2018 v 12:44 | Farted Amaya |  V mé hlavě
Všechny vás vítám u nového článku. Máme tu další téme týdne a jak víte, když se rozepíši a nezapomenu témata týdne prostě miluji. Je to takový zachránce, když nevíte co psát.

Komu dát místo v srdci?

Ti co mě znáte víte, že pro mě je nejdůležitější rodina. Aď už se jedná o rodiče, sourozence, partnera, či nejlepšího přítele. Pro mě je to rodina. A to je ten nejhlavnější důvod proč otevírám své srdce. Otevírám ho právě rodině.

Mám tetování od krku na rameno. RODINA JE MÉ SRDCE. SRDCE JE MÁ RODINA.


Naše srdce jsou zaplněné krásnými okamžiky, vzpomínkami., prvními láskami. Ale vždy je důležité koho si do srdce pouštíme. Aď už je to nechtěně, chtěně, či neplánovaně, vždy si musíme dávat pozor na naše unáhlené rozhodnutí. A že jich bylo, ale jak se z nich má člověk poučit? Na to bohužel musíme přijít každý sám, protože já vám tu dám nějaké rady, ale stejně si to každý udělá po svém.

Podle mě to musíme cítit zda nám ten člověk nějak sedne. Pokud se nejedná o rodinu. Je možné, že v rodině nám nesedne kde kdo. Jsou tam nějaké spory, ale vždy má rodina držet po hromadě.

Ale jdeme dál. Pokud cítíme jakkoliv, že nám ten člověk sedl, že se s ním máme o čem bavit, či máme podobný styl života. Je jen otázkou času jak se tomu člověku otevřeme. Mohu přirovnat mé kamarádství. To trvá něco kolem roku. A mohu říci, že občas to bylo těžké, ale co se týče kamarádství na toho človíčka nedám dopustit. Jsem asi jediný člověk co ji nejvíce pochopil a komu se nejvíce otevřela. Mohu říci, že ji možná znám i více jak její rodina. Ale to nevadí, patří i do mé rodiny. Taťulda s toho má už jen legraci. Ale můžu vám říct, že nám to trvalo dlouho než jsme si k sobě našli cestu. Ale jak říkám já je jen na nás jak se rozhodneme naslouchat. Dle mě i kamarádi se vybírají srdcem.

A co takhle partneři? Jak víme zda je ten praví? Popravdě ani oni netuší zda s námi budou nadosmrti. Zda s námi stráví 40 let jejich života. Co si budeme nalhávat i oni mají své obavy tak jako my. Není jednoduché najít člověka se kterým se schodnete. Se kterým je vám dobře. Ale pokud ho najdete, nepouštějte ho. Ano můžete se pohádat, ale to každý má své blbé dny. Taky jsem hádavej tip nebudu lhát :D. Ale když s tím člověkem najdeme řeč. Najdeme společné koníčky, či hobby. Nebo jen nějaký společný příběh. Proč s tím člověkem nebýt a nepoznat ho do posledního koutku jeho oblíbených věcí, jeho negativních věcí. Těch věcí co neví nikdo. Jde o to jen chtít a ten vztah někam posunout a rozvíjet ho.

Do srdce si můžeme pustit kohokoliv. Aď už nám ublíží slovně, či od nás odejde, či zjistíte že si nerozumíte. Bohužel jsme do toho asi nedali všechno a nebo nás jen vesmír chtěl naučit novým věcem. Smiřme se s tím. Žijme dále v lásce a v naději, že každý najdeme své vysněné a pravé partnery. I když někdy chybují, ale to mytaké. Jde jen o to zda se nad tím povzneseme a přejdeme bouři, protože za každou bouří je slunko a čeká až mraky odplujou.


Snad se článeček líbil a snad je trochu srozumitelný. Užívejme slunné dny a prázdniny. A všem co si nad láskou svého života lámou hlavu - Nebojte se ona jednou přijít musí <3
 


Můžu a nebo musím?

24. července 2018 v 9:32 | Farted Amaya |  V mé hlavě
Ahojda, méme tu krásné téma týdne (trochu opožděné) na které se zkusím rozepsat. Doufám, že se článek bude líbit a jdeme na něj.

Můžu a nebo musím?

Začala bych asi tím, že jediné co musíme je umřít. Tak to vnímám já. Bohužel v dnešní společnosti musíme pracovat, jen aby jsme nespaly pod mostem a měli jsme co jíst. Vše je drahé a když už bydlíme sami musíme nejdříve myslet na to co musíme zaplatit a až pak co si můžeme užít. Dle mě v téhle době bez peněz jsme nahraný. Takže defakto musíme vydělat peníze a to že sakra musíme.

Ale když se jedná o některou věc oč vás žádal druhý tak se většinou řídím tím že mohu a ne že musím. Protože jak řikám já jsme či jsme byly také už nevim, (protože se v té politice nevyznám) Svobodná země. A to znamená že nemusím nic, jen mohu. U některých životních etap jako škola a práce mohu použít slovo musím ačkoliv nerada. Protože bez školy nebude dobrá práce. Ačkoliv jaké si to uděláme takové to máme.

No kupodivu je to složitější téma a já tak zapoměla pointu co jsem chtěla sdělit ;D

No prostě a jednoduše v dnešním složitém světě ačkoliv se řídím tím, že musíme jen zemřít, bohužel musíme i jiné věci. Jako je škola, práce. Ale je jen na nás jak to bereme a jak se tím našem životem řídíme.

Tak snad příště u lepšího či pochopitelnějšího tématu. Trošku se mi rozepište jakto vnímáte vy.
Přeji krásný zbytek dne a děkuji za úžasnou aktivitu u minulého článku ❤️


Konec školního roku a prázdniny?

1. července 2018 v 12:43 | Farted Amaya |  O mě
Ahojda, Po delší době článek něco z mého živůtka.

Jak už víme pro někoho začínali prázdniny až teď v pátek, ale já je mám už od 22. Června. No a jakto? Pojďme se na to podívat.

Jelikož jsem studovala 2 obor Brašnář a sedlář tak je jasné, že jsem musela dělat závěrečné zkoušky. Ty nám začínaly 12. června.
Začlo to písemnými, u kterých jsem se hroutila, protože jsem si vytáhla otázku za milion korun. Co vám budu povídat málem jsem se rozbrečela, protože já jsem chodila jen 2 a 3 ročník. A ta otázka byla z ročníku 1. No a já strašnej ''šprt'' Jsem to nevěděla. Ale něco se mi začínalo vybavovat. Na psaní jsme měli 4 hodinky čas. Já s pomalým infarktem jsem se snažila přemýšlet. Najednou k nám vlítla paní učitelka a šla se mrknout ke mě a mému spolužákovi co máme za otázky. No u mě se zhrozila, ale věřila že to zvládnu.


Když už jsem věděla vážně prdek zapsal se čas a šla jsem to odnést. Hurá konec pomyslela jsem si.

Další 3 dny jsme věnovali praktickým zkouškám. Mistrová alias i učitelka nám nachystala papíry co budeme asi tak dělat?
Vytáhla jsem si ohlávku a spolužák sportovní kabelu. No zaplať pán bůh (Ne pobožná nejsem, ale stály u nás všichni svatí)
jsme si vytáhly co jsme chtěli a neměli smůlu jako u písemných. No co vám budu povídat na svou ohlávku jsem pyšná :D A vím, že samochvála smrdí, ale to mi nevadí..


Měli jsme 4 dny na přípravu. A možná mě znáte, ale ti co ne. Ano neučila jsem se a pokud jsme čekaly něco jiného ne. Jsem to já.

Po těch dnech flákání večer nastalo peklo. Bylo mi blbě, ale ještě to nebylo tak hrozné jako ráno. To ráno před smrtí.


22. června jsme byly nastoupený a jaký z nás byly slučňáci. No najednou to jde, říkám si. Když přišel čas jít na řadu myslela jsem že omdlím. Šla jsem na potítko, a po vylosování otázky začla psát. Ne to bych kecala, nervama se mi klepaly nohy a já se snažila vzpomenout. Tak jsem si vždy napsala něco na co jsem si vzpoměla a najednou mě tak bliklo.

Krásně si to pročítám a snažím se rozdýchat to, že za chvilku budu mluvit před komisí. Mistrová mě vyzvala zda už můžu. V tu chvíly ze mě vypadlo ano mám to, ale místo nad otázkou jsem dumala nad tím, zda jsem tam odseděla už těch 15 minut.

A začlo pěklo. Bylo mi blbě. Začala jsem mluvit s klepavým hlasem, občas jsem se zadrhla a měla žízeň. Koukat na ty týpky co tam mají pití a já sotva mluvím je vážně skvělé. Něco jsem vydrmokala a dala to. Šel na řadu spolužák a pak bylo vyhlášení.

Když už jsme se dozvěděli známky měl být slavnostní oběd. A já místo toho šla na pivko.

Bylo vyhlášení. Všichni jsme si posedaly a pan ředitel je strašně povídavej tip, řekla bych že hodinu mluvil určitě a pak vyhlašení. Všichni jsme prošli a já? No já vyznamenání. Písemný 2 praktické 1 a ustní také 1. A teď si vzpomeňte na ty nervy jako. No bylo to zajímavé.

No a měli jsme prázdniny, ale ty mi dneškem končí a proč? Jelikož jsem dodělala obory co jsem chtěla tak nastává práce.

A co vám budu povídat, strašně moc se netěším. Peníze jako hezký, ale něco dělat a mít jen ze 2 měsícu týden prázdnin je super.



Krásné schrnutí mého konce školního roku a prázdnin. No tak uvidíme co se dál bude dít pěkného. Snad jste se pobavily a užívejte prázdniny, ty který vám tak moc zývídíím. Ůsměv a ahooj

“BÝT TEBOU” Aneb jak to vnímám já

1. července 2018 v 11:57 | Farted Amaya |  V mé hlavě
Ahojte, čím bych asi měla začít je omlouva, že jsem dlouho nepsala, ale neměla jsem svou MŮZU. A teď mě tak napadlo sem zase zavítat a tohle téma mě cvrnklo do nosu. Tak si užijte článeček.

''BÝT TEBOU''

Je nádherné téma a ani nevím kde začít. Když se zamyslím nad názvem tak je jasné že mě napadne soul mate. Soul mate je v překladu spřízněná duše. A co to pro mne vůbec znamená?
S tím vás teď seznámím, abych mohla pokračovat v dnešním článečku.

Soul Mate - Spříněná duše

Spřízněná duše je pro mě něco jako Jin a Jang. Něco zlé je pro něco dobré a něco dobré je pro něco zlé. To je zákon Jin a Jang. Spřízněná duše, jak to vůbec funguje? Když se zrodí duše rozdělí se na 2 části a každá část putuje do jiného člověka. Je jen malé procento, že svou Soul mate najdete. A pokud najdete ani není možné, že si to uvědomíte, či tu duši poznáte. Může okolo vás jen projít a vy ucítíte hřejivý pocit, ale v té sekundě vám to nedojde.
Pokud jednou svou Soul mate najdete, je možné že s vámi nebude napořád. Provede vás svou částí života a opustí vás. Jednoduše vás má provést a naučit vás nějakým věcem a pak putuje dál. Dále jsou tu duše jak jsem již psala, které nepoznáte. A pak tu jsou duše, které znáte bylo vám s nimi dobře, ale nemůžete s nimi být. Jsou vám na blízku, pomáhají, ale prostě to nejde. S tou soul mate cítíte pocity a vše a přitom nemusíte být u sebe můžete být x km od daleko a přitom víte jak jí/jemu je.

A teď, když už víme co je pro mě Soul mate můžeme se vrhnout co si myslím a co pro mě znamená ''BÝT TEBOU''.

Na nikoho nesměřuji, ale pro mě Být tebou znamená znát toho člověka, anichž bychom ho znali několik let. Vědět co si ten člověk myslí. Vědět jak by se v dané situaci zachoval, jak by přemýšlel. Být tebou je schovaná soul mate. Najít a spojit se s tou naší rozdělenou duší, schledat se a zase najít náš společný směr před tím, než jsme se rozdělili jsme také někam směřovali.
Bohužel je to tak dané, že se duše i lidi rozdělují, aniž by věděli kam jdou či jaký je jejich směr. Je krásné schledat svou duši a směřovat s ní někam společně. Proto Být tebou je pro mě významně jako spřízněná duše.

Toto téma je tak rozsháhlé a já ležím s noťasem v postely a stále přemýšlím co bych ještě mohla psát. Pro někoho význám Být tebou a soul mate nic neznamenají, protože to nezažily. Ale pro ty co to znají a zažily to je toto téma zajímavé a uměli by o tom psát či vyprávět. Jenže já nemám slov.

Prostě a jednoduše pro mě ''Být Tebou'' je skryté ''Soul mate''. Spřízněná duše, jin a jang.



(zdroj google)

Snad se článek líbil, mějme se krásně a užívejme prázdniny a úsměv

Když zavřu oči - aneb harmonie srdce

17. dubna 2018 v 10:08 | Farted Amaya |  Pozitivně
Mám tu další téma týdne co mě zaujalo a tak jdeme zase psát co mě napade. Nechávám se unášet mími myšlenkami, mím srdcem a je jen na vás zda se mnou souhlasíte či ne. Užijte si článek.

Když zavřu oči - aneb harmonie srdce

Jak už mě znáte, snažím se psát pozitivně, ale co bych byla za pisálka, kdybych tu psala jen lži v tom smyslu, že jsem jen veselý člověk a nikdy nemám depku, čí mám jen sluníčkový dny. Ne, jsou dny, za které bych se někdy zakopala, ale vím, že bude dobře.

Včera po náročném víkendu jsem si sedla na balkon a pustila jsem si písničky. Zamyslela jsem se nad tím co mě tíží a snažila jsem se v tom špatném vidět to dobré. Vzpomenout si na krásné chvíle co mě dělá šťastnou. Změnit tu chmurnou náladu na tu dobrou. Proměňme to špatné v to dobré.

Ono to sice není tak jednoduché, ze začátku si budete říkat, že to nefunguje, či že nevíte jak na to. Ale jsme jen lidi a já se taky učím postupně. Také jsem na tuto metodu přišla nedávno.

Zavřeme oči, uklidněme mysl a zaposlouchejme se do tepu našeho srdce. Vzpomeňte si co vás ve dni naštvalo, ale v klidu. Nepociťujte žádný hněv, jen klidný hlas vašeho se slovy "Vše je v pořádku".

Pokud stále nemůžete uklidnit své myšlenky, a srdce vám tluče o 106. Zamysleme se nad něčím co vás dělá šťastným. Krásná chvíle s přítelem, jízda na koni, či se jen prostě zaposlouchejme do zpěvu ptáků či bzukotu včel. Uklidněme tělo i mysl. Zaposlouchejme se a nechme se unášet klidem a příjmejte tu harmonii.

Nechme odejít vše to zlé a přijmeme vše to dobré. Až ucítíte ten nádhenrý pocit na hrudi, jste na správné cestě.

Já miluji proslovy k duchovnímu vesmíru. Nejradší mám tento: Dneska ráno jsem se vzbudila. Jsem zdravá, Jsem naživu. Dýchám. Omlouvám se za všechny moje stížnosti a jsem strašně moc vděčná za všechno, co v životě mám. (Úlomky ženy-fb)

Toto prochlášení si říkám, když mi je třeba nejhůře, či když nezapomenu tak ráno.

Takže se nadechněme, věřme, že bude lépe a ono bude. Nelitujme žádného našeho rozhodnutí a buďme prostě vděčný za každou příležitost, šanci a zkušenost.

(zdroj google)

Milujme, odpouštějme a usmívejme se

Jak jsem dokázala odpustit?

8. dubna 2018 v 19:59 | Farted Amaya |  Pozitivně
Tento nápad mi vnukl můj kamarád, který také jednou potřeboval mou pomoc.

Přemýšleli jste někdy nad tím, zda bejvalému partnerovi či partenrce dokážete odpustit? Je jedno kdo komu co udělal, je jedno kdo s kým se rozešel. Dle mě je hlavní, aby jsme se s tím dokázaly vyrovnat. A věřte, že mluvím ze svých vlastních zkušeností.

K ťemto tématům se nerada vracím, ale co mě je to platné, když já jsem to přešla a dokázala se osvobodit od toho všeho? Ráda se posunu ještě dál a to tím, že teď o tom napíši tento článek.

Jak dokázat odpustit?

Jak jsem již psala je jedno kdo komu jak ublížil a kdo s kým se rozešel. Je jasné, že jste si při rozchodu namlouvaly to jak se vám uleví. Já si to totiž myslela taky. Po nějaké době mě to dohnalo. Váhala jsem zda jsem udělala správný krok. I když je pravda po tom všem uvědomění, že žádného z mích kroků nelituji. Jenže jak na mě dopadal ten stres byla jsem v hlubině prázdného oceánu a vzpomínek.
Můj první krok byl, že jsem se rozhodla být sama. Aď už mě to stálo cokoliv, myslela jsem si, že mi to uleví a stále ten pocit nepřicházel. Někdo si poví, že 4 roky je málo a někdo zase hodně. Ale teď už na těch pár mích krůčků co mi vážně pomohli.

1) Snažila jsem se s toho dostat psaním deníku. Vždy mi pomohlo se vypsat a náhle to spálit. Byla to ta nejlepší volba.

Toto je to nejlepší co můžete udělat. Hodně se vám uleví po tom co se vypíštete. Myslím si, že je to skvělé. Nikdo se to nedoví, a tím jak to spálíte všechen ten stres odejde.

2) Můj další krok je odpuštění. Lehnout si do postele představit si daného člověka k vám připoutaného. Odpoutejte ho a dovolte mu odejít se slovy, že odpouštíte sobě za své chyby a za své kroky a hlavně, že odpoštíte jemu. Dovolte mu odejít a snažte ho nechat jít.

Tento krok spojme s meditací. Pokud meditovat neumíte nezoufejte, stačí si jen lehnout a zavřít oči. Představujte si toho daného člověka a klidně si s ním i popovídejte. Řekněte mu co jste chtěli. Někdy býváte špatní, s tolika nevyřknutých slov a tak je udělejte teď. Myslím si, že je to také správná volba.


3) Můj poslední krok byl zbavit se všech věcí, citově vázaných k té osobě. Třeba prstýnek, zámku se jmény. I starého deníku.

Do deníku jsem napsala vše co jsem chtěla. Napište vše co vás napadne. Napište co vás mrzí, proč jste to třeba udělali. A hlavně opět tomu člověku odpuste. A odpuste i sobě, to je také důležité. Deník či dopis s tím co jste napsaly hoďte do ohně a zavřete oči. Promítejte si vaše vzpomínky a nechte v klidu daného člověka odejít se slovy, že jste mu prominuly a že mu přejete jen to nejlepší. A zbavte se ostatních věcí, na které se podíváte a chce se vám třeba brečet. Vše v co ve vás vyvolá ten zvláštní pocit. Většina myšlenek a kroků se opakují, ale někomu pomůže jiný krok a někomu ten druhý.

Já jsem si prošla všemi těmito kroky a vážně se mi ulevilo. Ale není to jen o pálení věcí, či cvičení vaší představivosti. Je to hlavně o tom umět člověku odpustit i když vás třeba podvedl. Hlavně odpustme.


Doufám, že jsem vám tímto článkem trochu pomohla. Vím, jak je to těžké se s něčím takovým vyrovnat, ale myslím si, že někde určitě čeká někdo, kdo vaši lásku opětuje a bude si jí vážit. Tak jako já jsem přestala hledat a nakonec si láska našla mě. Tak aď se i na vás usměje štěstí.


(zdroj google)

Ještě jsem chtěla dodat, že jsem se s tímto vyrovnala už dříve, ale neměla jsem odvahu něco na toto téme psát. Ale myslím, že to byl další správný krok :)


Takže hlavu vzhůru a úsměv, bude lépe <3

Teplé dny strávené v přírodě /Vícedenní kecání/

8. dubna 2018 v 18:22 | Farted Amaya |  Denní zážitky
hoj,

Dneska máme další krásný slunný den a tak vám sem hodím co jsem tento týden dělala a co kde navštívila.

Úterý 3.4.

Vyrazila jsem s mím kamarádek na proházku k Sobčickému rybníku. Cestou jsem se rozhodla pozbírat pár odpadků. Nejsmutnější co na tom bylo je to, že jsem měla igelitovou tašku za chvíli plnou. Po necelých 200 metrech.


Také jsme narazily na ceduli s nápisem Zákaz skládky pod pokutou 100.000,- A co tam nebylo? Okolo té cedule byl nehorázný bordel. Bylo to smutné. Bohužel už jsem měla plnou tašku a tak mě nezbývalo nic jiného než smutně odejít s větou: "Co to ty lidi blbnou".
Co mohu říct, je to že kamarád se prvně netvářil nadšeně, ale pak mi taky trochu pomohl. Udělal mi nezkutečnou radost. Zde jeho blog. Moc jsem si procházku užila u přes ten bordel bylo to u rybníka vážně nádherný.


Středa 4.4.

S partou lidí ze školy jsne také vyrazily ven. Našli jsme si krásné místo. Takový výklenek, a všude dokola byla skála. Posadily jsme se všichni okolo paloučku a bylo nám suprově. Popovídaly jsme si a já po 100 letech vyzkoušela vodní dýmku.


Se spolužákem jsme šli zkoumat okolí a našli jsme menší díru do skály a tak jsem se tam hnedka nechala vyfotit. No jenže jsem to opět a zase já, takže jsem vyšla s krásnýma nohama a zapíchaným trním. Ale stálo to za to.


Čtvrtek 5.4.

Ve čtvrtek jsem pomáhala dědovi na zahradě. Posbírala jsem hromadu nastříhaných větviček z jabloní a vyčistila . No co si budeme povídat, vážně to už chtělo. A jelikož bylo nádherně rozhodla jsem se skočit na kolo a jet za spolužákem. Jelikož to bylo už na večer tak jsem tam byla jen na skok. Cestou zpátky se tak moc rozpršelo, že jsem myslela, že nedojedu, ale jsou to jen 3km. Po chvilce přestalo pršet a já si řekla, jak krásná jízda to je. I když pršelo vážně hodně moc jsem si to užila. Doma jsem si dala ještě pár minut jogy a bylo mi skvěle.



Pátek 6.4.

Jelikož jsme v pátek končily dříve kvůli třídním schůzkám, vyrazila jsem s mou kamarádkou v mém rodném městě ven. Bylo vážně nádherně a naše výlety jsou vážně legendární. Vždy najdeme krásné nové místa v přírodě o kterých jsme nevěděli a na tom místě jsme byly třeba už tak 4x.
Bylo to velice zábavné, protože jsme se dostávaly přes potůček a kamarádka není moc vysoká a tak jsem ji pomáhala. Nafotily jsme moc krásných i prdlích fotek.


Kamarádka si napíchla stehno, když sme lezli ze stromu. Narazili jsme také na pana delfína. Udělali s nim nějaké fotky a pomalu pádily domů.


Jenže cesta tam je vždy jednodušší jak cesta zpátky a jelikož u rybníku byl asi nějaký pár byla to pro ně podívaná. Cestou zpět jsem opět kamarádce Verče pomáhala. Nejen že si napíchala trní do ruky, ale málem jsme i spadly a s kříkem jsem ji přitáhla přes vodu k sobě na kámen, Vylezli jsme z lesíka a ten pár na nás koukal. Ale proč tak divně? Verunka si trošku zaječela kuli těm trnům v ruce. Odcházely jsme z místa činu s velikým smíchem a i ten kluk se nám smál. No vážně to byla legrace.



Sobota 7.4.

Cestu na vlakáč a zpátky jsem ťapkala bosky. Občas nějaký kamínek píchl, ale bylo to úžasné.


Nakonec jelikož mělo v neděli pršet, jsme vyrazily na zahradu s maminou a jejím přítelem. Pohrabaly jsme listí a zasázely nějaké keříky.

Neděle 8.4.

Dneska máme takový povalečský den. Udělala jsem palačinky a pěkně jsem se nadkábla. Pak jsem sledovala romanťárnu.



Jak jste si užily víkend vy? Jinak mějte se krásně a mejte se rádi <3

Vžycky je v tom nějaké to "ALE"

26. března 2018 v 10:36 | Farted Amaya |  V mé hlavě
Ahoj, máme tu další téma týdne a jak jste si všimly snažím se psát vždy něco co mě napadne, co mám na srdci a co bych k tomuto tématu měla.

Vždy, když se snažíme vydat nějakou tou cestou. Aď je to nějaký ten výlet, aď je to nějaká hezká zpráva, někomu chceme dát druhou šanci. přejeme si svatbu. Či si založit rodinu.

Ale jak už to všichni známe všude je nějaké to "ALE". Pokud chceme nějaký ten výlet či spíše dovolenou zase z nás mluví to "ALE" kde na to mám vzít peníze?
Chceme někomu napsat krásnou zprávu, třeba o našich citech k tomu danému člověku. Opět tam je to "ALE" co když mé city neopětuje? Co když se mi jen vysměje?
Pokud chceme někomu dát druhou šanci, co když je tam zase to "ALE" na jak dlouho se změní, na jak dlouho bude tolerovat to kuli čemu jsme mu dali šanci? Co když tu danou chybu udělá znova?
Přejeme si krásnou dokonalou svatbu. Krásné šaty, kytice, pořádnou oslavu. "ALE" mám na to odvahu? mám na to peníze?

Všude máme nějaké to "ALE" Co nám brání začít krásným životem. Chci sportovat pomyslím si, "ALE" nic neumím a má to vůbec cenu?

Když nad tím tak přemýšlím, tak "ALE" nám pěkně stěžuje život. Nebo ne? Na jednu sranu, když přemýšlíme a občas to "ALE" použijeme a někdy je to správná volba. Ale myslím si, že používat to pokaždé jako výmluvu, není správné.

Každá naše výmluva, každý náš krok je věnovám slovu "ALE".

Neřešme pokud se někomu něco nelíbí: "ALE" tohle ti nesluší, "ALE" tohle se už nenosí.

Na chvilku se nad tím zamysleme, vynechme slovo "ALE" A dělejme vše co chceme, nebuďme ovlivňování, užívejme si života.

(zdroj google)

Mějme se rádi a úsměv

Kam dál

Děkuji za komentář a příjďte zas.