Nový blog? Jak to je? Proč ?

8. března 2020 v 19:04 | Farted Amaya |  Novinky
Ahoj,
Dlouho jsem zde nic nenapsala, ale nějak nebylo téma.. Ale jelikož chci časem svůj čas věnovat zase psaní a doufám, že mi to vydrží tak jsem si už před dlouhou dobou založila nový blog.
Popravdě tam mám jen malé seznámení a zkopírovaný články s tohoto blogu a to recenzi 2 knížek.

Jenže i já bych si ráda zachovala své vzpomínky a nevím zda budu chtít natáčet, ale psaní nemám nikdy dost a ráda se za ním vracím. A tak nový blog bude jednou směřován převážně na jedno téma, které si zatím nechám pro sebe, ale i výletů a celkově co se mi bude honit v hlavě.

Nevím proč, ale cítím, že za títmo účelem chci i nový blog. Nevím zda teď bude využívaný na 100% Ale jednou snad ano.
Možná sepíši i nějaké výlety. Ty články miluju...

Tak tu je nový blog a budu ráda za podporu

Vaše Amaya.

 

"Ženský kondom"

26. září 2019 v 9:53 | Farted Amaya |  O mě
Ahoj,
Jelikož se článek o antikoncepci líbil. Tak bych se vám ráda více zaměřila na přírodní jak říkam já "kondom pro ženy". A ráda bych se rozpovídala o tom proč jsem zvolila pesar a jaký a tak dále.

KONDOM PRO ŽENY

Prvně proč tomu tak říkám. Je jasné, že když ochranu používáte vy, jste vy chráněné. A kondom, protože to též zasouváte a nandáváte. A zní to mnohem lépe než pesar. Navíc když se bavím s jinou ženou či dívkou co to nezná. Je lepší pro mne uvést "kondom pro ženy" a je jasné kdo a co a proč se to používá.
Pesar je přírodní kondom pro ženy. Necpete do sebe žádné hormonální sarakvajdy, abych byla slušná. Jistě sami poznáte co to s vámi udělalo či dělá. A nebo prostě jen chcete chránit své tělo před chemii. Antikoncepce říká tělu, že jste těhotná aby jste neotěhotněla. Tak jsem to tedy pochopila já. Navíc z ní vzniká mnoho problémů, viz článek o antině. ZDE
Pesar používám kolem necelého roku a za tu dobu jsem neskutečně spokojená. Zavádí se do pochvy, kde se nasadí na čípek. Pesar se používá se spermicidním gelem, kde máte ještě větší % ochrany.
Já jsem zvolila pesar gaya, který je na různé velikosti naší yoni.


Proto pessr Caya, protože je jedno zda jste rodila, či byla chvilku těhotná či ne.
Jsou různé druhy pesarů a ty se pak odvíjejí dle velikosti čípku.
Zda jste byly těhotné krátce, jednou a vícekrát. Samozdřejmě je nejlepší si nechat zmeřit čípek od gynekologa. Ale někdo jako já je rád, že se nechá rychle prohlédnout a je pryč. Takže u mě nepřipadalo měření v úvahu. A kord, když mi ani neřekne že bolesti mohou být s antikoncepce.


Jistě mohou nastat problémy s tím, že pesar nebude sedět, bude vás tlačit a prostě vám nesedne. Co dál plaší, je to že ženy s problémy močových cest, či častými záněty také jim nemusí pesar dělat doře. Může vyvolat zánět, nebo vás bude tlačit tím způsobem že budete muset furt chodit na záchod.


Naštěstí pesar většinou musí být nasazen po dobu 6 hodin po styku. S použitím spermicidního gelu a pesaru jste dobře chráněné. I já se silnými záněty močových cest a občasných zánětů pesar používám bez problému. A pokud máte čerství gel a partnera kterému věříte je pesar lepší volbou než antikoncepce.
A navíc, pesar nemusíte používat pořád. Pokud si hlídáte plodné dny či ovulaci cítíte a chcete si užít sex naplno. Stačí nanést gel a zavést pesar a můžete užívat vášně klidně celou noc.




Takže za mě nejlepší možnost chránění, jak před chemíí a otěhotněním je pesar a spermicidní gel. Máme mnoho druhů pesarů jak jste si mohli všimnou s obrázků. Ale myslím, že vaše tělo si řekne co se vám líbí nejvíce tak jako mě mé tělo řeklo, kup si pesar Caya.



A pokud máte opravdu strach, že by nemusel sedět. Nebojte se a oslovte gynekologa ať vám přemeří čípek a vy dle toho pak volíte pesar.


A jak dlouho pesar vydrží? Podle vašeho zacházení. Většinou píšou po roce vyměnit, ale pokud ho nepoužíváte nějak extra často a pesar je v pořádku, můžete ho používat klidně i déle.
Pesar jednoduše vypláchnete, vyvaříte, uklidíte do krabičky a následnou noc můžete zase fungovat.
Dle mého pokud dobře opláchnete stačí ho vyvařit třeba jendou za měsíc.

A pokud by někoho zajímalo jak reaguje muž na pesar a užíváni, muž si zvykne a nějak ho moc necítí. A žena? Taky si užije a pesar moc nepocítí. Za mě super volba.

Doufám, že se vám článek líbil a pokud chcete další takovéto ženská témata, něco vymyslíme <3
Mějme se rádi i naše těla


(foto zdroj google, a text má zkušenost)

Představení nových koní na ranči

25. srpna 2019 v 18:43 | Farted Amaya |  Náš ranch
A jelikož jsme tu dlouho nepsali nic z ranče. Tak vám tu představím naše nové koně. Více o nich můžete zjistit v našich profilech.

Jako první tu představím párek haflingů s hříbětem.

Začnu hřebcem plemene hafling. Jmenuje se Less a přezdíváme ho Lessi. Less je 9 letý hřebec, který se zúčastnil s Tayem Bordenem dvou westernovych zavodů. V obouch disciplínách skončili čtvrtý.


Haflingerská kobyla se jmenuje Tyrol. Tyrol je 9 let. Lesse a Tyrol jsme připouštěli a přemýšleli jsme nad její koupí. Nakonec se i tak stalo. Tyrol je s námi již půl roku s krásnou klisničkou Sarus. Sarus je již 9. měsíců. Miluje kousání kartáčů více než cukřík.

Tyrol


Sarus


Dále tu máme dvě Apalloosy. 5letá kobylka Firefly se k nám dostala neježděná. Již jsme kobylku obsedli a pomalu ji učíme všem základům. Malá se jmenuje Fenda. Má 7. měsíců a narodila se na našem ranči. Bylo to nádherné.


Dále tu máme Anglického Plňase. Jmenuje se Faithful. Je mu 7 let. Ujal se ho Tay Borden a jsou nerozlučná dvojka. Již je na ranči 2 roky.


A jako poslední je kobylka o které jsme zatím moc nemluvili. Je to matka našeho hřebečka Rhaegala. Hannoverská kobylka jménem Wilco. Které je 9 let. Bývalý majitel o ni moc nepečoval. Měla zahnisané uši. Museli jsme ji operovat. Jedno z uší zachránit bohužel nešlo. Ale kobylka je nadále šťastná a spokojená.


Tak zase příště. Amanda Fartey a ranč England White Horse.
 


Láska nezná hranice - Příběh 1

14. srpna 2019 v 13:55 | Farted Amaya |  Náš ranch
Jak již víme, tento svět je obohacen o mnoha kouzelných míst. A tento celí příběh vypráví jedna z mála víl. Jmenuje se Irim a pojďme se podívat co se děje v lesích nedaleko našeho ranče England White Horse.

Malá chatička s malou postýlkou. Má kuchyň byl jen jeden dřevěný stůl. Pár poliček ze skleničkami popsanými názvy bylinek. Jako každý jiný den, jsem se vydala na svou zahrádku. Potřebovala jsem sklidit bylinky, na které začínala být už zima. Dnes foukalo velice zvláštně. Všude černé mraky, jako by se na nás nebe zlobilo. Po naši vesničce planul klid. Víly byli zalezlé ve svých chatičkách. A tam za rohem, za lesem, krásný ranč byl. Tam se taky nic divného nedělo. Prostě obyčejný den, se zvláštním nebem a mraky.

Prsty jsem měla celé od hlíny, když se najednou ozval řechot. Řechot mé kobylky Jasmine. Tak strašně jsem se lekla až jsem pustila hrst bylinek na zem a utíkala jsem co mi mé malé nožky stačily. Doběhla jsem do ohrádky a Jasmine jen ležela a řehtala a odfrkovala. Otevřela jsem vrátka a vběhla do výběhu. Bylo mi jedno zda utečou jiní koně, ale Jasmine byla ta nejdůležitější kobylka co kdy mohla být.
Každý věděl, že víly, tedy my existujeme a musíme se schovávat, a chránit své mýtická zvířata. A jelikož Jasmine nebyla ledajaká kobylka. Potřebovala spousty trpělivosti, péče a hlavně lásku, kterou jsem se ji snažila dát. Snažila jsem se ji vychovávat v našem lesíku, kde moc lidí nechodí. Jak jsem si naivně myslela.

Zavolala jsem našeho vílího známého, který se aspoň toršku vyznal v koních. A řekl mi, že toto je na lidského doktora. Že ani v našich silách toto zvíře neuzdravíme.
A jelikož mi na mé milované záleželo. Nezbývalo mi nic jiného, než se vydat za náš les. Vydat se na ranč England White Horse. Sbalila jsem si své bylinky, nasedla na našeho magického koně Šangri-La a vyjela jsem.
Nemáme žádné cesty uzpůsobené jízdě na koni a tak jsme se protloukali temným lesem. Večer foukal strašný vítr a já se málo v tom spěchu oblékla. Ale jsem víla, přece něco zvládnout musím. Šangri mě dovezl na konec lesa. Dál už se mnou nemohl. Já schovala pod starý plášť své křídla a vydala se na pospas svému osudu. Mohli mě chytit a zabít. Mohli mě pitvat, ale já se nemohla vzdát. Kvůli mé Jasmine.
Došla jsem k bráně. K bráně tak obrovské, že mi to vyrazilo dech. Všude okolo brány byli výběhy s koňmi. Nahoru se tyčily velké kmeny a mezi nimi byla velká dřevěná cedule s názvem England White Horse. Pomyslela jsem si, že jsem konečně tady.

Šla jsem po polní cestě, která byla vyježděná jen autem. Všude byli velikánské výběhy a já nikde neviděla konce. Za mnou se přiřítil džíp. Jak jsem se lekla tak jsem klopýtla a spadla na zem. Byla jsem celá od bahna a špíny.
Mladík vyskočil z džípu. Podal mi ruku a já na něj koukala, co mi chce provést. Představil se, řekl že se jmenuje Tay a ať nasednu. Sotva jsem věděla, kde se to otevírá natož tam vylést? Málem jsem jela na střeše. Tay mě posadil a celou cestu než jsme dojeli na ranč si jen pobrukoval kovbojskou písničku. Neptal se a ani se na mě nedíval.

Když už se s poza kopečku vyhrnul krásný velký červený ranč byla jsem nadšená. Povídala jsem, že potřenuji mluvit z majitelem ranče. Tay mi řekl, že tu majitelka není a že vše co potřebuji řešit mohu s ním. Zavedl mě do své kanceláře a uvařil mi čaj. "Hm čaj s pytlíku. Kam ten svět spěje? Žádné bylinky oni mi nepomohou". Vrtalo mi hlavou kde a jak začít.
V klidu jsem popíjela čaj a rozhlížela se po Tayově kanceláči. Všude trofeje a ocenění a nějaké diplomy. "Hm asi umí mluvit s koňmi". Začala jsem se ho vyptávat co si myslí o mýtických bytostech a čekala jsem na jeho reakci.

Po pár minutách co si něco žmoural pod kloboukem mi řekl, co potřebuji. Začala jsem vyprávět co se stalo. Proč jsme schovaní a bojíme se vycházet z lesa ven. Pověděla jsem mu o Jasmine. Vyletěl ze židle. Popadl mne za ruku a utíkal do stáje pro koně. Já jsem vůbec nevěděla kam mě to vleče. Když se objevila ta stáj, oddychla jsem si. Zavolal svou dceru ať dnes dohlédne na koně, že urgentně musí odjet. Teď hned. Nasedlal koně. Jeden se jmenoval La Fleur. Prý lipický kůň, ale já věděla, že je v něm něco více. Mě to nedalo, a nechtěla jsem jet na žádném cizím koni a zavolala jsem na Šangriho. Tay se nevěřícně podíval, ale zakýval hlavou a naznačil, že jedeme.

Tryskem jsme to pádily k lesu, a Ty mi stále nevysvětlil co se děje. Když v tom najednou ?


Natočila jsem video? Zase rubriky s modely?

14. srpna 2019 v 12:16 | Farted Amaya |  Novinky
Ahoj,
po dlouhé době vás tu opět vítám. Mám volný srpen a tak jsem se rozhodla, že vám napíšu pár novinek co se u mě/nás teď odehrává.

No asi bych začala tím, že jsem červencem skončila v práci. Dělala jsem v menším obchodě. Skončila jsem tam díky velice "milím" lidem, kteří se prostě nemohli smířit s tím, že mě někdo z lidí či jiných pracovníků chválí.
Byla jsem tam po dobu výpovědní doby, což jsou 2 měsíce.
Nakonec jsem tam skončila a bála se, že neseženu práci, ale zadařilo se a v září nastupuju do super práce, o které se budu bavit až po nějakých zkušenostech. Ale už teď se velice těším.

Další super zpráva je to, že jsme s přítelem pořídily zahrádku s chatou. Trávíme tu spolu a ze Senti mnoho času a mě se teď po nějakých uplynulých dnech tady zastesklo po natáčení a focení modelů.

No a tak jsem doma popadla koníky a jednu vílu a rozhodla jsem se, že nafotím nějaké fotky. A nakonec jsem natočila i jedno kratší videjko. Po dlouhé době mě to strašně moc bavilo a určitě budu ráda, když se na něj mrknete jako za starých časů <3

Rozhodně jste si mohli všimnut, že opět přibyli mé oblíbené rubriky z ranče a profilky. Ještě to chce mnoho fotek a práce, ale časem budu velice spokojená. Děkuji za podporu mé polovičce a sobě samé. Děkuji, že jsem se zase pustila do natáčení a sbírání modelů. Dále se můžete těšit na nějaký ten příběh ze světa modelů. Miluju vás a děkuji za podporu <3


Teď přidám fotečku, co jsem nafotila :) Protože zbytek bude využit na příběh :)


Výlet do Tater

28. června 2019 v 12:13 | Farted Amaya |  Výlety
Výlet do Tater, alias objevily jsme džungli.

Psal se datum 23.6. A my se chystali do Tater.
Když už jsme měly vše zabalené a nachystané, odvedli jsme Sentinel ke známému na hlídání.

Vyjíždeli jsme večer a jelikož nás čekala dlouhá cesta asi 7 hodin. Tak jsme měli čas si povídat. Probírali jsme cestování časem, teorii relativity a další zajímavé témata. Vždy si máme o čem povídat. A to je krásné.
Jelikož byla tma, moc krásných věcí vidět nebylo, ale to nám nevadilo.

Dojeli jsme do Ružomberoka, našli místo na spaní a šli spinkat.
Ale to ještě nebylo vše..
V pátek jsem to měla dostat.. ale co myslíte? Ono to dorazilo k ránu, kdežto my jsme spaly v tom autě... A ja jen intimku a bylo zle..
Naštěstí jsem byla vybavená. Vzala vlhčené ubrousky a trádila si do lesa udělat potřebnou hygienu.. Jo přišla jsem si jak v pravěku, jen mi chyběli noviny..
Když vše bylo hotovo a umyto.. vyšli jsme si na autobus. Vybrali prachy, aby jsme měli eura.
Poprosila jsem Majka ať mi koupí kafe, ale víte co se stalo? Chytlo mě... no velká. Takže jsem letěla v tom místním pidi autobusáku na wc. Paní co mi připomínala ježibabu chtěla 50 centú za záchod. Ja opět mohla letět zpátky pro peníze a zase na wc. Jakoby to byl zlatý důl..


Vše se vrátilo do normálu. Seděli jsme v autobusu a byli udivený tím nádherným výhledem na hory. Pokaždé jsme spekulovaly kam jdeme a co to asi je.

Když jsme měli přestup na druhý autobus, zjistila jsem že mi vypadly legíny. Moje legíny asi do teď cestují někde po slovensku a nebo už jsou v koši. Ale na slovensku. Takže se mají vlastně taky dobře. Nakonec jsem byla ráda, že se rozhodly cestovat. Bylo aspoň o závaží méně.

Když nás autobus vysadil na místě kde začínala naše stezka, už jen vyjít k lavičkám aby jsme daly sváču a převlékli se bylo na chcípnutí.


Okamžitě jsme slíkaly co šlo a vyrazili jsme nahoru.
Pomalu se plahočit ve vedru jako blázen a dobrovolně můžeme jen my.. Co mohu říci ty výhledy pak stály za to.


Než se terén srovnal z prudkého kopce do prudkých kopečků a malých rovných cest trvalo dlouho.Měly jsme spousty krásných výhledů.


Naše cesta vedla na Siví vrch. Co jsme apsolutně netušily, že už na sivém vrchu polezeme po řetězech.


Paráda byla dostat ty mega bágly přes úzké strouhy mezi kameny.
Cesta nahoru nám dala hodně zabrat, ale ten výhled jako v pohádce byl úžasný.
Slovy ani fotkami se to nedá vyjádřit.


Začali jsme po skalách a kamenech lést až na vrchol sivého. Chození po hřebeni, kde je na každé straně pád x metrů bylo adrenalinové. Já jaký jsem strašpitel musím uznat, jak to bylo nádherné místo.


Když jsme byli na Sivém vrchu a chvilku jsme odpočívali, tak se kolem nás schromáždil hmyz. Začaly kolem nas lítat jiřičky a nalétavaly a lovily. Byla to též nádhera.


Pomalu jsme zbírali odvahu sejít dolů.
Cesta dolu byla náročná, ale krásná.



Když jsme sešli do bodu odpočinku a měly jsme pokračovat nahoru dál. Byli jsme tak unavení až jsme zjistili, že za 2 dny to asi nezvládneme, tak jsme se rozhodly jít po jiné cestě směrem k autobusu. Psaly 12km a já si myslela, že ta cesta bude krásná a příjemná jako byla dosud i když jsem se občas vstekla. Mám strach z výšek.


Ovšem jsme nevěděli co nás čeká. Zjistili jsme že tou cestou nikdo nešel asi pěkně dlouho.
Cesta vedla do kotle. Po cestě byli napadaný stromy, tak že se to dalo hodně špatně přelézat a obcházet. Zastavyly jsme na odpočívadle a zjistily že jdeme dobu a ušli jsme teprve 1km.
Po delším rozmýšlení jsme si řekly že budeme pokračovat do tmy dál. Ta měla nastat asi za hodinu a půl.
Cesta byla tak zapeklitá, že jsem začala mít strach a bála se že nikam nedojdeme.
Když cesta vedla hloubš a hloubš do kotle začalo mi být špatně. Kvůli nervům jak to dopadne.
Cestou s námi tekl malý proud potoka, který se zvětšoval až se zvětšil tak, že jsme po kamenech musely chodit v půlce skrze něj. Jednu chvíly byl potok široký až 6-7m.
Cesty vedly skrze obrovské kytky s velkými listy a spíše než stezku to začalo připomínat džungli. S
knedlíkem v krku jsem ťapala dál.
Po vyšlapané cestě na okraji, přes rozvodněný potok jako blázen po kamenech až skoro ve vodě jsme se plahočily lesem, tedy už spíše džunglí na nějaké místo odpočinku.
Cestou začaly být mosty přes řeku. Jeden most v pořádku. Další most rozpadlý napadrť. Naštěstí byl kráký a dalo se přes něj lést dobře.


Nejhorší však byl most 4-5 metrů dlouhý. Byl spuchřelý, zábradlí bylo rozbité, to co ten most podpíralo leželo v rozbouřeném potoku.
Majk přes to pomalu přešel, aby zjistil zda to jde nebo ne. Ovšem můj panický záchvat z mostů se dostavil velice nevhod. Začala jsem brečet a myslela jsi že přes most nepřejdu. Začala jsem zrychleně dýchat, stáhlo se mi v těle co mohlo, začala se mi motat hlava a já s pohledem na Majka a na most jsem se modlila, aby to se mnou nespadlo. Nebylo cesty zpět a tam cesta byla náročná.
Majk na mě koukal pohledem, Ty to zvládneš jsi šikulka a moje. Ukazoval mi jak mi drží palce. Protože přes potok nebylo nic slyšet. Podpora v tomhle směru byla velice důležitá, protože mě zná a ví jak mosty nesnáším a mám z nich strach. Díky bohu nenadával a nevztekal se. (Občas to někdo dělává.) Naštěstí já měla milionovou podporu.

Z motanicí jsem se pustila kousku zábradlí. Přes houpající most jsem se snažila pomalu dostat. V hlavě mi běželo, dostaň se přes to do náručí toho úžasného muže. Běž, makej neboj se. Jdi za ním.
Když jsem přešla Majk mě objal velice silně a pochválil mě, ale taky to brzo skončilo. Měly jsme před sebou ještě kus cesty. Skrze velikánské kytky s mega listy jsme se plahočily po kamenech. Po levé straně spád do vody a po pravé straně prudké stoupání a kameny.

Po tragické cestě plné hrůzy, únavy a všeho co se dá zažít v džungli jsme našli rozcestí. Na rozcestí jsme dorazily za uplné tmy. Byl to jediný záchytný bod. Díky bohu, že jsme to našli. Někde se zdržet mohly jsme spát v sedě někde na špalku a čekat do rána. Vybité telefony a bez signálu. Jelikož jsme změnily trasu nikdo nevěděl kde jsme. Ale naštestí byla půlka cesty za námi.
Rozestaly jsme si. Ohřály jsme si jídlo na vařiči a šli spát. Les byl velice strašidelný a každý šum či prasknutí větve byla hrozná. Vůbec jsem nemohla spát. Zamotaná ve spacáku jako larva jsem se snažila usnout. Modlila se ať se nezbudím s pavkoukem na obličeji...

Ráno jsme vše zbalili a razili dál. To už jsem se modlila ať nezažíváme hrůzu co večer.
Cesta byla náročná, ale už příjemnější. Bez vody, mostů a histerických záchvatů.


Konečně jsme došli na místo autobusu.
Nakonec jsme musely ujít ještě 2 km do vesnice.
Ve vesnici se Majk bavil s 2 staršími místními ženami a ty nám poradily kde je hospoda a kousek u ní byla i zastávka.
V hospodě jsem si zašla na záchod. Hurá záchod, jako normální člověk...
Daly jsme si pulitr výborné točené chlazené Coly.
Colu moc nepiji, ale teď zmizla jakoby nic.
Ještě jsme se zastavili v krámě koupili výbornou kaktusovou zmrzku a hurá na autobus. Už jsem nic nestratila, ale ujel nám při 2 spoji vlak a tak jsme musely připlatit za rychlík. Nakonec ani ty jízdenky nebyly potřeba.. Nikdo totiž nepřišel.


Konečně jsem seděla v našem miláčkovi. V autě. Jak jsem za něj byla ráda.

Cestou jsme se zastavili na hradě, který byl na skále. X schodů, ale krasné místo. Taky tam byly stavby ze dřeva, jak se dříve žilo. Strašně se mi líbilo, když jste procházely těmi stavbami, byla tam čerstvá voda která vedla skrz dřevo a kohoutkem po otočení voda tekla. Bylo to příjemné ochlazení.



Pod hradem bylo občerstvení. Obsluhoval nás velice příjemný a upovídaný chlapík. Bylo milé si popovídat a dozvědět se jak mají prý výborné klobásy. Jelikož jsme byly najedení z hambáče za asi 35kč nebylo místo na klobásu. A pokračovali jsme.
Hurá cesta domů. Byli jsme unaveni, ale přesto že to bylo tak náročné. Byl to nejúžasnější zážitek.

Ráda se na Tatry vrátím. Jen už ne na žlutou stezku. Je to stezka džungle a ne pro lidi.. :D

Snad jste si článek užily a ahoj u dalšího článku ♡


Zlá antikoncepce, opravdu zlá

23. dubna 2019 v 10:08 | Farted Amaya |  O mě
Já a antikoncepce? Opravdu bych ji chtěla vzkázat že je velice zlá. Velice zlá a díky, že ublížila mému tělu, protože aspoň vím čemu se vyvarovat.
Prosím toto téma nemusí bavit každého a bude to velice otevřené téma co se týče bolesti i menstruace. Kdo to číst nechce byly jste upozornění :)

O antikoncepci jsem si myslela, že je fajn a že je v pořádku ji užívat. Aby ne když "děti" ochrání před početím. Ale je dobré rvát do dítěte hormony už v době jeho vývinu?
Asi bych začala u sebe. Antikoncepci jsem začala užívat myslím v 15 až 16. V té době mě do toho natlačila mamka. Antinu jsem brala jak jsem měla a normálně jsem fungovala. Občas jsem nechtěla menstruaci, protože pro mladou dívku co chce v létě létat venku a mít sex se svím milým to bylo utrpení. O menstruaci jsem nechtěla ani slyšet. Neměla jsem ji ráda, ale věděla jsem že je potřebná. Byly doby kdy mě bolelo břicho méně a někdy i více. Ale co se stalo? Přibrala jsem. Ano nemohu vše svádět na antikoncepci. Za něco si můžu sama. Ale převážně díky antikoncepci jsem přibrala.
Při začatcích braní nic nepocítíte. Vše je v pořádku (ps: jak která antikoncepce sedne. Některá sedne některá ne)
Mě sice první antikoncepce sedla ze začátku. Ale pak časem nastaly problémy.
Více mě bolelo břicho. A že to kolikrát nebylo příjemné. Časem přestávala být i chuť na sex. Ano teď možná koukáte ale i to je antikoncepcí. Byla jsem náladová, protivná, smutná, nervózní a x dalších hrozných věcí.
Když už jsem toho začala mít plné zuby antikoncepci jsem vysadila. 3 měsíce jsem MS dostala normálně a pak nastal zlom problému. Mě to vadilo, ale aspoň že jsem MS měla. Šlo o to, že se menstruace stále a stále posouvala a já ji dostala vždy po 50 až 51 dnech. Jo byla to výhoda, ale byla jsem stále v nesnázích a s nervama víme kde. Když čekáme na to kdy to přijde je hrůza. Když už se mé tělo začalo dávat do kupy. Nastal zlom a já zase začala brát antinu. Tentokrát nízkohormonální. Měsíc to bylo v pořádku. Pak mě začínalo být čímdál více špatně. Motala se mi hlava, několikrát jsem zvracela a prostě příznaky těhotenství. Ale mohla za to ta antina. Opět jsem vysadila a vyzkoušela jinou nízkohormonální. Asi 2 měsíce v pořádku. MS přišla asi na den nebo dva.
Najednou mě po menstruaci začalo bolet břicho. Byla jsem nafouklá, protivná a zase na zhroucení jako u té první antikoncepce. Šílené křeče a bolesti. Navštívila jsem lékaře asi 3x. Pokaždé jsem byla v pořádku. Dělal mi odběr krve, ultrazvuk, výtěry a nic mi nebylo. Jelikož si občas kontroluji čípek, děloha byla stažená a tvrdá. Při poslední prohlídce jsem se ptala zda by to mohlo být antikoncepcí a dojtor mi odpověděl, že ano. Ale dál to neřešil. A tak jsem se naštvala a vyřešila to sama. Antikoncepci jsem vysadila. Je to již 4 měsíce co ji neberu. Chráním se pesarem a spermicidním gelem. Ze začátku jsem měřila i bazální teplotu, ale už poznám kdy ovulaci mám, takže měřit nemusím.
Do teď to bylo v pořádku. Ano menstruace sice přišla jak má. Ale ta bolest. Ta bolest co tu dlouho nebyla se dostavila. Křeče tak velké, že neusnu. Chodím sem a tam. Podpírání rukama v kuchyni a kroucení se tak aby to přestalo. Braní prášků na sklidnění. Teplo na podbřišek a teplá vana. No jistě, že zabírá prášek první. Druhý už jen slabě. Sice mám na chvilku klid. Ale než se mé tělo vyčistí potrvá x měsíců. Takže zase se v bolestech svíjet a fungovat jen pod prášky a to se je snažím omezovat natolik, že přežívam bolesti hlavy. Ale toto. To nelze..
Takže díky antino, že jsem se díky tobě naučila milovat své yoni.
Chránit se v dnešní době dá jakkoliv, takže zvažte zda chcete ubližovat svému tělu dobrovolně.
Teť menstruaci beru jako dar mého těla, protože aspoň vím že je vše jak má a vše je v pořádku.
Milujme své yoni a sebe.

(Fotka Zdroj:google)

Chci aby mé děti žily v této době?

9. dubna 2019 v 8:26 | Farted Amaya |  V mé hlavě
Ahoj,
Vítám vás u dnešního článku. Bude trošku na zamyšlení, ale taky hlavně se dozvíte co se poslední dobou odehrává v mé hlavě.

Chci aby mé děti žily v této době?

Abych vás uvedla na pravou míru. Nikdy jsem neřekla, že děti nechci a mít nebudu. Ba naopak je miluji a velice bych se na něho či jí těšila. Ale opravdu jim chci ublížit? Chci je přivést do tohoto světa?

My se teď momentálně máme ze všech nejlépe. Neřešíme války, povodně, hurykány prostě katastrofy. Neřešíme nedostatek vody, jídla a tak dále. Jediné co řešíme jsou malé platy.. ale co to je? Nic..
Jde o to, že všude se válčí a řeší se všeho nedostatek, ale my teď momentálně se máme dobře. Ale jde o to. Jak se budou mít naše děti? S dnešní vládou a politiky uplně na prd?
Mám divný a špatný pocit, jako bych na tento svět dítě neměla přivést. Něco uvnitř mě mi říká, že nás je hodně a copak bych chtěla podpořit "množení". Ačkokiv ano je to jiné než u zvířat, ale copak to na jednu stranu není stejné? Mnoho zvířat i lidí bez domova. Mnoho lidí i zvířat trpí hlady. A umírají.
Jak můžeme vědět, že přivedeme na svět dítě a že bude bezpečno? Ano někdo mi řekne, že to tak je a bude. Ale když se nad tím zamyslíme. Vážně chci ublížit nevinnému tvoru?
A co když bude postižený? Nechám ho celý roky trápit, i když za to nemůže a my vlastně také ne?
Planeta se otepluje. Ničíme stromy jen kvůli papíru. Moře jsou zaplavené plastem, v lesích je bordel. Není tu bezpečno.

Miluji zemi. Miluji přírodu a ani lidi mi nevadí pokud se umí chovat. Ale jak mohu vědět, že mé dítě nebude puberťák co hulí trávu a fetuje? Někdy nejde o výchovu a neselžeme. Jde o ty co se vzdaly krásy světa a myslí, že jim ubližuje. Ale co když nám to svět jednou vrátí. Co pak? Naše děti zemřou? Nebo my všichni..

Možná je toto sobecké, možná je toto něco co mi dává nový směr v něčem se zlepšit. Možná dítě mít budeme a možná ani ne. Nikdo neví co se stane, ale proč bych měla tento pocit jen tak?
To opravdu nevím.
Zajímalo by mě zda je nás více, kdo se občas na toto ptá. Nebo aspoň podobně. Možná je to jen etapa co potrvá krátce a děti budu mít. Ale co když je na tomto vnímání něco co mi říká " Asi je něco v nepořádku".
To se nikdy nedozvíme.


Děkuji za přečtení a upřímnost. Mějme se rádi ♡

Kdy nebudu muset říkat sbohem?

5. dubna 2019 v 16:28 | Farted Amaya |  O mě
Jak víte... nedádvno jsem dávala sbohem Shanty. Odešla a já se nerozloučila.

Jak víte... nedávno jsem dávala sbohem nejskvělejšímu muži co mě měl rád. A opět jsem se nerozloučila.

A teď? Musím dát zase sbohem. Mému nejmilejšímu pejskovi u babičky a to Benovi. Pejskovi co nahradil bolest po pŕed ním zesnulém pejskovi. Oba jsem vychovávala a starala se o ně.
Teď už mohu říct sbohem i tobě. 11 krásných let.. oba dva jste byly v části mého života. Já byla váš život.

Volala mi babička před pár dny a oznámila mi, že Bena nechaly uspat. Pro něj to bylo vysvobození, ale já?
Poslední dobou odcházejí mí milí a já už ani nepláču. Bena jsem neoplakala a nevím zda to je dobře či ne. Odešel a vím, že už ho nic netrápí a tak jen chci říct. To blbé SBOHEM.




Adoptovali jsme?

27. března 2019 v 11:36 | Farted Amaya |  Zvířecí miláčci
Ahoj, vítám vás u nového článečku, který jsem méěa v plánu dříve, ale víte jak to je s malinkými miminky... A koho pak jsme si adoptovaly? To se dozvíte za chviličku.

V sobotu jsme jeli na burzu do Liberce. Bylo nádherně a tak jsem si užívala slunného dne. Najednou tam ke mě přiběhl pejsek s míčkem a já mu ho párkrát hodila. Dlouho jsem pejska nechtěla a ti co mě znají ví proč. Ale když jsem uviděla toho šmudlu. To jak na mě kouká. Normálně se mi zasteskko. Zastesklo se mi po pejskovi. Po hraní s ním, po procházkách, po jejich očích. I když je to hlídání, omezování ve výletech a řešení tak aby tam mohl být pes, očkování a výchova. A že to je někdy těžké. Ale tak strašně se mi po tom všem zastesklo, že jsem začala uvažovat o pejskovi.
Další den v neděli jsme byly u nás na Dvorské burze a já uviděla pejska podobného Callame a běžela za paní se pomazlit a optat copak to je. Paní měla kastrovanou fenečku a byla úžasná. Mazlila jsem se s ní a stýskalo se mi po té psí lásce.

Začala jsem brouzdat po interneru a hledala nějaké štěňátko středního vzrůstu a do půl roka. To byly mé podmínky. Mám kočky a tak aby si všichni zvykly. Zkoukla jsem přes 80 stránek na internetu. Koukala jsem zda někdo daruje pejska, protože jsem chtěla nějakému pomoct. Narazila jsem na jednu fenečku, ale ta byla pryč.

No a já se na to vyprdla a rozhodla se hledat pejska na facebooku od nějaké organizace. Narazila jsem na organizaci Pejsci a kočičky v urgentní nouzi. A projížděla stránku a zamilovala se.. Bylo tam 5 malých štěňátek narozených 7.2. A všichni na adopci. Myslela jsem, že všichni už jsou adoptovaní, ale nebyly. Napsala jsem paní a zbývala tam fenečka s pejskem. Pejsek se jmenoval Píďa a slečna Rozárka. My jsme se rozhodly pro Píďu. S paní je úžasná domluva. No a tak jsme v Úterý pro něho jely.

Jely jsme až 140km k Praze. Když jsme přijely a paní dovezly nějaké věci začali jsme řešit koho si vezmeme domů. Přitel se zamiloval do holčičky. Ale mě se líbil kluk, protože vypadal jako štěně ovčáka a ty já miluji. Nechala jsem rozhodnout přítele a tak jsme se nakonec oba rozhodli pro holčičku.

Hurá a víte koho jsme si adoptovali. Holčičku a jmenuje se Sentinel - Senti. Jak víte je rozená 7.2. 2019. Holčička je pouliční směs různých druhů bafanů. Maminku jsem viděla. Mazlivá a hodná po operaci rakoviny. Dětičky vypadají jako ovčák s labradorem, rotvajlerem. Otce neznáme ale Senti bude středního vzrůstu a uvidíme jak bude v dospělosti vypadat.


Pejsci a kočičky v urgentní nouzi - Je to nezisková organizace, která se stará o kočičky a pejsky, které nikdo nechce. Pejsky a kočičky naočkují, očipují a dále jim hledají domovy. O všechno se stará paní s přítelem a malou dceruškou. Dále pomáhaji adoptivní rodiče. Nachází se v Dolní Zimoři v Libechově.
Pokud chcete pomoci můžete přispět na jejich účet, který najdete na fb stránce:


Pokud chcete adoptovat zvířátko a tím tak pomoci jejich organizaci, tak na jejich stránce se podívejte. Nebo napište. Paní komunikuje bez problému a je velice hodná. Na Senti jsme dostaly adopční smlouvu, podmínky a očkovací průkaz.

Sentinel je úžasná fenečka a už jen tím, že je mi dělá radost. A já moc děkuji všem co mi splnily sen.


Moc děkuji za dočtení. O Sentince v příštím článku. Pokud máte nějaké otázky tak pište <3♡

Kam dál

Děkuji za komentář a příjďte zas.