Prosinec 2017

Procházka neskutečného štěstí

30. prosince 2017 v 18:27 | Farted Amaya |  Výlety
Ahuj,

Dneska jsem se vydala po dlouhé době na procházku do přírody. Omrknout ten náš krásný venkov. Po 3 měsících od stěhování jsem takhle sama nikde nebyla. A to, že já procházky miluji neskutečně. Prvně jsem si obula mé blátobotky, kdo neví tak ZDE.

Jelikož miluji přírodu, strašně moc mě to bodlo. Snažila jsem se vypnout, ale prostě mi jen v hlavě kolovalo jak se se vším s Vámi podělím. Samozdřejmě nesmím zapomenout na fotky. Miluji fotografování, i když bohužel zatím nemám foťák, ten jsem nechala u bývalého přítele... Ale to nevadí. Telefon fotí taky krásně.

Louka byla zamrzlá. Cestou to krásně křupalo. Občas se objevil led s louží a taky i nějaká místa nebyla zamrzlá. Šla jsem k posedu, kteří zřejmě využívají myslivci. Všude dokola je krásný výhled, jak na les tak na naši vesničku.


Zmiňovaný posed


Dlouho jsem dumala, zda se jít podívat k lesu, ale něco mi prostě stále říkalo "Ano běž!". I když jsem byla vážně podělaná až za ušima. Protože já a les.. Sama se i ve dne k lesu či do lesa bojím. A kord, když je takhle dál od vesnice. Ale jak píši. Nedalo mi to a šupajdila jsem si to rovnou přes louku, kterou ořou. Samozdřejmě to bylo zmrzlé a byl tam krásně napadaný čerství sníh. Trochu to klouzalo, ale dávala jsem pozor a užívala jsem si tu skvělou atmosféru.


Jak jsem se blížila k lesu, srdce mi tlouklo a já se stále po pár krocích zastavovala a přemyšlela zda jít dál nebo ne. Ale nakonec jsem nemyslela na to, proč bych tam neměla jít, ale sebrala odvahu a šla dál. Jak jsem se pomalu přibližovala, poslouchala jsem nějaké šumení. Ale vítr nefoukal. Na kraji lesa byly nějaké poskládané kameny.


Stála jsem kousek od lesa a koukala do něj co to šumí. Tam byl tak krásný potůček. Takový, jak kdyby jen tekl z roztávání sněhu. A jak krásně šuměl. Vlezla jsem si na kameny a i když už jsem byla promrzlá až na kost, řekla jsem si, že si zkusím zameditovat. Nevím zda mě to moc šlo, ale i tak jsem se pokořila. Byla jsem na kraji lesa sama a přestala jsem mít strach. Užívala jsem si šum potoku a lehký vánek si mi hrál z vlasy. Kdyby mi nebyla taková zima, tak tam určitě zůstanu déle. Našla jsem své místečko klidu. Tak krásné a úžasné. Už vím kam budu utíkat meditovat. Také jsem poprvé meditovala venku. Po prvé mě to šlo a tak krásně. I když to byla malá chvilka jsem neskutečně šťastná.


Moje kouzelné místo, plné lásky. Už se těším až tam budu chodit jak na jaře a i v létě. Protože to je krásně teploučko a meditovat a užívat si přírodu pujde déle, než v zime. Ale i v zimě to má své kouzlo.

Uplně mě to nabilo energií. Poděkovala jsem přírodě, za tu pozitivní energii plné lásky. No prostě jsem zase na nějaký čas nabitá <3

(Hokus pokus o pěknou fotku, ale 8 vteřin je prý pro mě málo :D)


Všem doporučuji nějaké takovéhle magické, krásné místo které ve vás vyvolá krásné myšlenky.

(Náramek z Bali od úžasné Anie Songe. Najdete v mé rubrice oblíbených)

Mějme se rádi a užijme si zbytek dne.

Jak mi zvířata dělají radost s trochu vtipným nádechem

29. prosince 2017 v 18:15 | Farted Amaya |  Já a zvířata
Nazouvám "krásné" jezdecké boty už od bláta. Nasazuji čelovku a pádím si rozsvítít pergolu. Ťapkám si to bahnem pro kolečko, které potřebuje přítel na suť, jelikož opravuje barák po babičce.

Brodím se bahnem, které sahá nad kotníky a jsem ráda za ty špinavé jezdecké boty, i když je na ježdění vůbec nevyužívám. Dle mého by se měli jmenovat Blátobotky či tak nějak. Odhakuji háček po háčku udělaný na plůtku, aby se zvířata nedostali na druhou stranu výběhu. Všude je tma a mé kolečko od čelenky svítí do dálky. Slyším samé čvachtání, otočím se a za mnou jde oslík z beranem. Jdou na návštěvu. Určitě si říkají proč narušuji jejich noční klid. A proč jim tam tou divnou věcí svítím do očí a proč vypadám jak YT z Marsu. Když to jsem přece já. Ta co je drbe a dává jim každý den teplou vodu a občas nějaký ten tvrdý chleba. Nakonec se rozmyslí a jdou se podívat zda nemají náhodou ten chleba na zemi, ale ono ne.

(starší fotka, to bylo ještě krásně nasněžíno)

Mezi tím si já opět ťapkám tím blátem a říkám si jak jsou ty blátobotky užasně pevné a nepromokavé. Dojdu k tomu onemu stromu, kde se oslík většinou vzteká a vykopává, když mu přítel čistí zadní kopyta. To je taky podívaná. Ale dnes tam nestál oslík, nýbrž ten vozík kuli kterému jsem pojmenovala mé jezdecké boty blátobotky.

Peláším si to s tím vozíkem k tomu plůtku. Nějak se vymotávám v té čvachtě, dávám plůtek tak aby neutekli zvířata a nějak dostávám vozík za plot. Plot opět zaháčkovávám za ty nějaké háčky udělané provyzorně tak, aby zvířata neutekla na už zmiňovanou druhou louku.

Opět slyším nějaké to čvachtání a ejhle zvířata. Určitě si povídají jak jsem je podvedla a žádný chleba tam není.

Táhnu ten "vozík" bo už tím delším psaním zapomínám jak se to jmenuje hlubokou čvachtou. Za mnou jdou zvířata a čvachtá to pod náma pod všema. Najednou je ticho. Konečně pevnina. Jupí vyvázly jsme bez namočení blátobotek. I když sahají ke kolenům, mohou to být blátobotky, které jsou promokavé. Ono ne jsou z Ameriky a tak drží. Teda zatím.

Zvířata za mnou peláší jako husy. A jdeme opět na vymotávání. Tentokrát to nečvachtá, ale klouže. Dávám na stranu závoru, kuli zvířatům, aby nám neběhali hned u baráku. No spíše to tam je kuli oslovi, protože přes můstek k baráku to jde, ale zpátky už ne. A jak to tak klouzalo modlila jsem se, abych si nenabila v blátobotkách hubu. Ano vyloženě čtete dobře hubu :D

A jelikož jsem dnes tak vtipně naladěná proč to vůbec celé píši ? No protože jsem nadšená z toho mého.. Pardon našeho beránka. Čumákuje si tu, když dávám na spátek tu zábranu... Tedy spíše žebřík.

Rozhodla jsem se ty mé nádherné lupíky ještě podrbkat, když mě cestou tam i zpět nesežrali, za to že ruším jejich noční klid. A čím mě beran natchl ?? Konečně po 3. měsíčním soužitím s těmi obry tady jsem si ho konečně pohladila. A to pořádně po tý jeho úžasný vlnitý srsti. Mno vlně přeci.. A jak hezky stál. Při hlazení jsem hlídala Roma. Nemyslím ty Romy jako lidi.. Ale Romana jako našeho osla přece. No a jak držím Roma a hladím Berana a tak k sobě čuchali. A vyjímečně si nic neprovedli.

Jindy to vypadá jak, když se babičky perou o mléko. Nebo počkat spíše o máslo. Prvně honí Rom - berana a poté honí Beran -Roma. Ano i Beran běhá a honí Romana. No to je taky podívaná... Ale o tom třeba někdy jindy.

Snad jste se bavily mím vtipně napsaným článkem.. Jo pardon já si myslím, že je vtipnej. Zda vy ne tak to pardon, ale nemáme stejnej humor..

:D Ne a teď už vážně dost. Snad se Vám článek líbil a pokud chcete více takových článků, tak se budu snažit mít tak dodbrou náladu jako teď. No PS: Teď jdu koupat psa.. třeba bude další vtípo článek.

(opět starší fotka)

Tak pac a pusu, užijte si zbytek večera a mějte ho tak vtipný jako já dnes. Mějme se rádi a ahooj..

Mé oblíbenosti #1

29. prosince 2017 v 12:33 | Farted Amaya |  Moje radosti <3
Ahoj, už nám skončilo spamování dárkami z Vánoc tak začnu nové články s názvem Mé oblíbenosti. Ty se vždy budou dělit dle toho co mě cvrnkne do nosu a s čím se vám budu chtít pochlubit. Ale ne tak doslovně..

Začnu asi tím, že jsem využila poukazu od přítele z Vánoc a pořídila jsem si takovou kapsičku s flaškou. Která je ideální jak na běhání, či na nějaké procházky kde vám stačí jen voda a nějaké ty maličké věci jako jsou klíče, či nějaká tyčka na chuť.


Ze 400 to bylo zlevněné na 300. Ti co se milují toulat v přírodě tak jako já určitě doporučuji.

Jelikož já jsem blázen do cvičení a od stěhování jsem neměla žádné činky a nic takového. Tak jsem si pořídila ještě z toho poukazu 2kg závaží na nohy. Jo musím říct cvičení je o něco těžší ale to bych nebyla já bez výzev že :D


Vždycky když přijdu k mamce a mrknu k sobě do skříně tak tam vždy něco najdu. No a ještě jsem našla další tričko na cvičení, které mělo být ještě z vánoc. No a je stejné značky jako tamto cvičební oblečení. A ta značka je Crane. Tričko je volné, příjemného materiálu. Nikdy jsem si nemyslela, že mě volné tričko na cvičení bude vyhovovat a ono vyhovuje :)


A jako poslední věc.. Či spíše jídlo. Jsem si zamilovala tyčinky FLAPJACK. Nikdy bych neřekla že mě tadyty tyčky budou chutnat. Ochutnala jsem dost tadytěch přírodních tyčinek a žádné mě nepřekvapily tak jako tyto. Jsou sladké a výborné. Určitě zasití a za tu cenu se vyplatí nejvíce ze všech tyčinek v této cenové kategorii. Konečně vím, že vrazím penize do něčeho co mi 100% chutná. Každý se mnou souhlasit nemusí, každý máme jiné chutě. Mě chutnají a proto jsou v mích oblíbencích.


Moje hvězda

29. prosince 2017 v 11:44 | Farted Amaya |  V mé hlavě
Moje hvězda?

Mám asi více významů pro mou hvězdu. Má hvězda je má rodina která mi v nejtěžších chvílích pomohla. Aď už to byl bratr, který mi radil a to, že mu je 17 je u něj velmi chválihodné. Strašně moc mi pomohl se vyrovnat s těžkými situacemi se kterými jsem si nevěděla rady ani já ve 20. Jako další má nejmilejší je maminka. Ta mi pomohla taky strašně moc. Rozhodovat se v situacích ve kterých já jsem byla uplně na dně. A abych nezapoměla na sestru. Tak ta mě vždy objala, když jsem potřebovala. 9 letá holka, která těší svou sestru ve 20. Jsme rodina smíšků, ale taky jsme si prošli peklem a já za to zblížení neskutečně děkuji. Největší zásluhu na mé výchově má, má milovaná babička. Měla se mnou mnoho trpělivosti. Učila mě vhodným věcěm a za to ji taky moc vděčím. A abych nezapoměla na svého tátu. Taťka mě naučil věcem teď pro mě důležitým. Jako je vaření, a další věci do žití s přítelem, či budoucím mužem. Postavil se k tomu jako chlap a naučil mě věcí pro mě dnes důležitých a taky mu za to neskutečně vděčím. Ano má RODINA je má HVĚZDA.Svou rodinu miluji nadevšechno, a ani se to nedá popsat jak moc.

(tetování mám už dodělané)

Mezi mé další hvězdy patří má zvířata, která tu byla taky v mích nejhorších chvílích. V těch chvílích co nikomu nemůžete nic říct, protože by si mysleli, že už to nemáte v hlavě srovnané. Takové věci co se prostě neříkají. Vždy tu pro mě byla a vždy si mě vyslechla. Proto jsou taky MÁ HVĚZDA. I když už tu někteří nejsou stále na ně vzpomínám v tom nejlepším <3

Jako další je MÁ HVĚZDA na obloze. Ta co na mě dohlíží. Ta co mám vytetovanou na svém tělě. Ta která se ocitá u hvězd ostatních a ty tvoří dokonalý útvar velkého vozu. A proč zrovna velý vůz? To já jsem vždy byla ta co, všechny ochraňovala i když jsem potřebovala tu největší pomoc . A taky má pro mě hluboký význam. Jednou až budu čekat mímo dodělám si tam malý vůz. Je to prostě pouto RODINY, která jak už víte je pro mě důležitá.


Má hvězda je příroda do které vždy mohu utéct před skutečností světa. Jak nazvala kamarádka ze sci-fi světa. Světa plných iluzí a lží o kráse žen či jiných krásách. Do přírody ráda běhám umoudřit své myšlenky a i je vypnout. Miluji přírodu, protože nám dává život a všechno to krásné. Byla bych hloupá kdybych ji jsem nenapsala.

Stále přemýšlím jak ještě popsat mou hvězdu. Má hvězda je má víra. Víra v krásu světa, v milující rodinu, v lásku ke zvířatům, a lásku k přírodě. Ta hvězda jednoznačně jsem i já, protože když jsem v okruhu toho všeho tak taky neskutečně zářím. Miluji vše co mě naplňuje tak jako záře hvězd na nebi. Miluji měsíc v úplňku a plné nebe hvězd. Jednou mi kdysy někdo řekl, že jsem spadla na zem a ukázala mu krásu lásky. Teď mu za to vděčím. Já nejsem víla, ale hvězda zeslána na zem, aby vylepšila ne svět, ale pomohla lidičkám v něm. Miluji sebe, miluji vše okolo mne jako svou rodinu, má zvířata, přírodu a vše v ní krásné.

Prostě a jednoduše jsem hvězda co spadla na zem a rozzařuje lidi svím úsměvem a dělá z ostatních její krásné hvězdy <3

Miluj!

28. prosince 2017 v 18:49 | Farted Amaya |  Pozitivně
Ahoj,

Než se pustím do samotného článku musím říct, že poprosit bráchu o NTB je vážně o co stát. Jo pujčil mi ho, ale nejede myš... Takže jsem scháněla vše pro sprovoznění, abych se Vám mohla zase nějak rozepsat a cestou za přítelem o vchod vedle jsem se málem zabila.. Tak doufám, že ten článek bude stát za to všechno "utrpení" :D

Ale já nestrácím hlavu a jdeme na článeček.


Dle nadpisu by jste asi čekali, že začnu psát o tom, jak máte milovat své rodiče, i když je to samozdřejmost. Že máte milovat své zvířata. Či své přítele. Ale ne, dnes ne. Dnes to bude článek pro objevení lásky k sobě samé. Naučíme se milovat takové jaké jsme a doufám, že některé, či někdo z vás kdo to tu čte, si to veme k srdci. I když nemám moc čtenářů, ale pomáhá to i mě. Zamyslet se nad tím co a jak napsat. A aby to dalo i význam mě. Když zrovna budu mít období "nechutnosti" k sobě samé.

Je důležité, aby jsme se měli rádi. Měli rády své nedostatky. Měli rády své postavy, i když jsme zrovna silnější. Nebo máme nějaké to znaménko co se k nám prostě "nehodí". Častá příčina našich špatných myšlenek bývá i celulitida. Ale holky. Vždyť v dnešní době je má holka, která je hubená jak vyžle. V dnešní době začínají mít kluci rádi spíše pořádný zadek.

Naučila jsem se vnímat své tělo jako můj chrám. A pokud jsem silnější a trošku mi to vadí, tak přece najdu nějaký ten čas a jdu na procházku, či si zacvičím a nebo prostě jím zdravěji. Ale o to tady až tak nejde.

Znám jednu holčinu, která už od mala byla sylnější. Dle mého si naším negativem přinášíme ty hnusné komentáře od cizích my sami, protože tak myslíme. Ta holčina byla silnější, ale uměla to nosit. Nebyla ani nějak moc namyšlená, ale byla sebevědomá. Vše co si oblékla ji slušelo a já ji jen záviděla. Byla malá a silnější a kluci po ni vždy šílely a já to nechápala. No prostě jednoduše. Přijmula se taková jaká byla. Milovala své tělo. Myslela pozitivně a tak se ji to vracelo, tak že ji každý vychvaloval jak ji to sluší.

Takže baby seberme se a milujme se takové jaké jsme. Jsme tototiž všechny úžasné, protože když si vememe co všechno musíme dokázat či už některá z nás dokazujeme. Staráme se o partnery. Chodíme do práce při tom stíháme vyvařovat, hlídat děti či se o ně starat. Jen občas zapomínáme na naši krásu a to tu vnitřní.

Buďme upřímní. To nejhlavnější je to, že mi se milujeme a máme (pokud tedy máte) milující partnery, kteří prdí na nějaké vaše důlky či bůček na břiše.

Buďme jako dříve. Ty malé holčičky s rozzářeným úsměvem od ucha k uchu. S těmi dlouhými copatými vlasy a bez zubů. Byly jsme krásné. Vzali jsme si maminčiny šaty a byly jsme princeznami. Buďme jimi i dnes. Smějme se, věci nosme rády. Užívejme si krásy přírody. A hlavně té naši krásy.

Není nad to se kouknout do zrcadla a pomyslet si, dneska mi to vážně sluší. Je úžasné jít venku a smát se od ucha k uchu a myslet si jak nám to sluší. Není to ta chlouba namyšlenosti, ale ta sebevědomá. Ta co nám dává sílu se milovat jaké jsme. A pokud nám to nejde zas tak 100% tak pro to něco udělejme. Pokud nám vadí celulitýda nebo nějaký ten bůček zkusme si najít nějaké cvičení, které nás bude bavit. Či jen nějaké procházky, protože mi jsme úžasné krásné víli co rády běhají bosky po lese. Jsme nádherné a usměvavé.

Bohužel tohleto všechno je dopad dnešní doby. Všude ukazují krásu takovou, že krásná není. Pro ně dokonalost je miss anorektička. Pro ně ta nejlepší je ta nejnamakanější vyretušovaná holka na instagramu. Ale celulitidy a strií se prostě nezbaví. Ty tam budou a jednou to bude trend. Protože všichni se budou hnát za "dokonalostí" A přitom tu svou strácí. Strácí ženskost.

Proto si to vemte k srdci a nehoňte se za umělími barbínami. Milujte semu sebe. Protože to TY si ta krásná. Každá jsme, jen si to neuvědomujeme. Milujme se takové jaké jsme a vyprďněme se na ty blafy co ukazují na instagramu, facebooku či ve zprávách.


A teď už na cvičení holky mé krásné. Hledejte co se vám na vás líbí. Stoupněte si k zrcadlu a povídejte si ze sebou, jak vám to dnes sluší. Není nad to vstát a podívat se do zrcadla a i s těmi ospalími očmi, rozcuchanými vlasy jak nějaké polámané roští a říct si, "TOBĚ TO DNES TAK SLUŠÍ BUDEŠ MÍT KRÁSNÝ DEN". Hledejme co se nám na nás líbí a milujme to ještě více. Pomalu začlěňujme i ty ostatní věci a pokusme se je milovat také. Nakonec milujme sebe celou.


Mějme se rády, miluj me se a mějme krásné dny.

Dárečky z Vánoc od ježíška #2

26. prosince 2017 v 11:06 | Farted Amaya |  Moje radosti <3
Ahuj,
Máme tu další článeček s mími radostmi. A to od ježíška alias mě a i od přítele. Jako první vám ukážu dárečky ode mě pro mě 😂.

Asi jako prvním bych začala oblečením. Úžasné rifle už zmiňované za 800 z takka. Krásně vyšité. A prostě můj vkus. Svetřík je měkkého příjemného materiálu. Bohužel mám o číslo větší, ale prostě jsem ho tam nemohla nechat.



Legíny z růžičkami, jsou božího měkkého materiálku.


Dále jsem dostala náramek od Anie Song. Je to náramek indiánský.
K němu jsem Anie poprosila o přání, které jsem dostala a vážně si toho moc cením. Anie můžete najít v mé rubrice oblíbených blogů.


Jako další úžasný dárek jsem si rozbalila řetízek se zalitou růžičkou a prstýnek s pryskyřníkem. Strašně mi chybí léto a kytičky, tak teď je budu mít stále u sebe. Ty jsou od šikovných lidiček a najdete je ZDE:
https://www.fler.cz/shop/vitalia-art#f14=7&f12=a


Pak jsem si otevřela dárečky jako jsou krémy a hřeben. Jeden krémík je z Dmka. To je ten s Lamou.


Další byly nějaké vitamíny. Jako je chlorella, zinek, a vitamíny na vlasy.


Jako předposlední dárek jsem dostala 2 již jednou zmiňované knížky. "Čtyři dohody" od Dona Miguela Ruize. A druhá je "Myšlenky srdce" Od Louise L. Hayové. Knížky jsou krásně barevné a už se těším až se do nich pustím a napíši vám po mém přečtení recenzi.


No a poslední tu je dárek od přítele. Dostala jsem úžasně voňavou vip voňavku. Dárkový poukaz. A krásnou bundomikinu.



Z dárečků jsem velice nadšená. Vše mě moc potěšilo, i když jsem si většinu nakoupila. A po dlouhé době si užila nakupování.

Nechci se ničím vychloubat, jen třeba někomu vnuknu super nápad na dárek třeba k svátku, či narozeninám.

Mějme se rádi a přeji zbytek krásných prázdnin.

Dárečky z Vánoc Od Maminky a Tatínka

25. prosince 2017 v 14:51 | Farted Amaya |  Moje radosti <3
Ahuj, rozhodla jsem se napsat, co jsem dostala pod stromeček :) Udělám to takovým stylem haulu.
Jelikož houly jak už na yt či na blozích miluji, tak jsem si zařadila rubriku Moje radosti a budu jsem dávat nějaké ty hauly atd 😊 A jdeme na to :)

Tady sepíši co jsem dostala od maminky a i tatínka. U nás doma budu ještě rozbalovat.

Začnu taťkou. Přijdu k taťkovi a že tu mám dáreček dle jeho prý kravinek. Dostala jsem úžasné sprcháče od Nivey. Od Nivey taky ještě šampón se stříkacím condicionerem.



Dále tam na mě vybafl Modýlek od schleich obalený gumičkou a pod gumičkou nějaké ty penízky. A povídá "Tak takovýhle sedlo ještě nemáš viď" Tak tím mě dostal. Jo taťka a jeho fórky.


A teď jdu na dárky u mamky.

U mamky jsem dostala spousty oblečení, které jsem i u ní nechala, protože to nemám zatím moc kam dát 😂 Ale dostala jsem super košile s vyšivanými kytičkami, jelikož ten styl já miluji.

Sportovní oblečko opět s vtipným příběhem. Rozbaluji si a postupně vytahuji bundu, triko, sport. potprdu a vypadne na mě takový divný pás. Kouknu na to a ono to je na spevnění zad 😂. Ježíšek myslí na mé zdraví a šetří si slova "nehrb se".




Všechny tyto sportovní věci jsou od značky Crane.

Huhňatou mikču, která je od značky F&F a je šíleně příjemná. Určitě doporučuji pro človíčky, kterým je stále zima.


A úžasný model od značky breyer.

(ps: omlouvám se za horší kvalitu)

Věcí bylo více, ale hlavně jde o tu úžasnou atmosféru. A ano přepapkala jsem se jako čuňátko a nevyčítám si to.



PS: Nechci se vychloubat je to taková vánoční památka. A třeba nápad na nějaké dárečky.


Mějme se rádi, a užívejme zbytek volna.

Když ve mě věří

21. prosince 2017 v 14:32 | Farted Amaya |  O mě
Opět vás vítám u nového článku. A také opět sedím u mamky doma, popíjím kafe a svačím.

Po včerejším dni u babičky jsem se rozhodla, že se do toho musím opřít ještě vážněji. Lépe se vzdělávat a lépe vnímat lásku a duchovní vesmír.

Začala jsem si povídat s babičkou o sebelásce a všem tom možném. O knížkách co čtu a taky jaké plánuji přečíst. Babička mě velice zaskočila a hlavně mile překvapila. Povídá mi jak má spousty knížek na tadyto téma a že si je rozhodně musím přečít, že je strašně moc hrdá na to, že jsem se do toho takhle opřela. Že aspoň někdo z naší rodiny se o to zajímá. Že říkala mamce aď to vyzkouší. No samozdřejmě to hned vzdala.

Babička je strašně moc ráda, že se o to zajímám. Taky, jsem ji přečetla nějaké mé články a říkala, že to mám moc hezky napsané. Takže mě to moc potěšilo, že i babičce, která se o to zajímá se mé články líbí. Kdo by taky nebyl nadšený, když vás v tom někdo z rodiny potpoří a pro mě ještě tak důležitý člověk jako je babička.

Takže jsem dočetla knihu "jak získat lásku" Na kterou brzo udělám recenzi. Což nevím zda stihnu do Vánoc, ale uvidíme. No a od babičky jsem si pujčila další 2. Jedna je "Abeceda duševní rovnováhy" a druhá je "Síla je ve vás". Knihu "Síla je ve vás" si babička kupovala ještě v době kdy se o to nezajímala.
Cituji: "Tuhle knihu jsem si kupovala ve stánku. Nevěděla jsem o co jde. Přečetla jsem si úryvek s první stránky a hned si ji koupila a řekla jsem si, že se o to budu více zajímat"
Přesná slova mé babičky. A tak to mám i já. Taky mě tadyto téma baví a jsem neskutečně ráda, za potporu babičky.

No a reakce ostatních ? Když jsem mamce začla vyprávět o duchovním vesmíru uplně se zlekla.
Cituji: "Co si to řekla? Ty mi snad chceš říct, že věříš v boha nebo co ? Ono nestačí, že si ten vegan?" (jsem vegetarián)

Hnedka jsem ji ujistila, že o tom to vážně není. Je to o sebelásce a o tom co vysíláme do duchovního vesmíru za pozitiva či negativa. Takže ano mamka se zalekla, ale potom jsem ji vyprávěla o knihách a už byla klidnější.
A taky mě v tom jednoznačně podporuje.

Proto vděčím i své rodině kde jsem, protože když mi je nejhůře vzpomenu si jakým bojem si prošli ony a vždy se vzchopily. A tak jednou taky chci být tak silná jako má rodina. A ten duchovní vesmír a vše, mě vážne zajímá. To už jste si asi všimly 😂.

A přítel? Ten jen zíra do knížky prohodí svou "legrační" hlášku a nechá mě číst dál. No a to ještě neví o těchto knížkách a těch co na mě vykuknou pod stromečkem.


No a jelikož nevím zda se do Vánoc ozvu, snad ano. Ale přece jen Vám chci popřát Šťastné a Veselé Vánoce 😍

Milujte se a buďte šťastní 😊

Má melodie srdce

18. prosince 2017 v 16:40 | Farted Amaya |  V mé hlavě
Jelikož jsem člověk co se snaží vycucávat veškerou happy energii a ještě více ji rozdávat. Taky mám někdy ty pochmurné dny, kdy si nevystačím ani s mími metodami na špatnou náladu - "Co mi pomáhá na špatnou náladu"

Pod pojmem melodie srdce si představím tu nádhernou zlatavou energii, která vystupuje z mého těla. Která rozežene i mraky na obloze a nechá vylést sluníčko. Která pomůže i hvězdě, když padá k zemi a ukazuji ji svou září kam má jít.

Vždy jsem vyšla vstříc svému srdci. I když hlava říkala ne, tak jsem to udělala dle mého srdce. I když co si budeme povídat někdy je lepší poslouchat hlavu. Ale srdce je srdce.

Srdce snažím mít čisté. Snažím se mít všechny ráda, ale hlavně sebe protože jakmile nemáme rádi sebe nemáme rádi nikoho.

Je tak lehce prokouknutelné. Když je mi veselo, září tak zlatavě, usměvavě. Jako když se na louce houpajé tulipány. A když je mi smutno pohltí ho tma. Rozbouří se nebe a začne pršet. Divoký výtr trhá tulipány rovnou s kořínky.

Když píši, že se učím být svá. Tím myslím, že se snažím naslouchat svému srdci. Když mi srdce říká, je to krásné určitě si to vem a hlava přitom říká "Ne nedělej to, budou se ti všichni smát". Tak v tuto jedinečnou chvíli mne a mé hlavy a srdce nechám roznodnout srdce. Protože jedině ono ví, jak se cítím dobře. To že se zaobírám ostatními je už jen malá role mé hlavy. A tu rozhodně nebudu poslouchat, když se třeba jedná o oblečení. Protože v čem se já cítím dobře vím jen já a mé srdce. Proto si to také vemu a prdím na ostatní. Snažím se být svá i když se to občas někomu nelíbí.

To srdce mi dodává sílu, tu co nikdo neuhasne jen já svou hlavou. Proto se řiďme srdcem, protože ono ví, že teď je to to správné. Buď se ponaučíme do budoucna, nebo se náhlá bolest bude opakovat. A je lepší se ponaučit a zarýt si to v srdci, aby se chyby neopakovaly.

Moje melodie srdce je má záře pozitivní energie. Kterou vidím jen já ve svém nitru.

(Zdroj: google)


PS: Snad se můj článek líbíl, je totiž od srdce a taky se mi ohromně ulevilo <3

PPS: Toto jsou jen mé úvahy a nikoho nenutím, aby tak myslel taky. Jen si sem vylévám srdce a je na vás zda to budete číst.

Mějte se rádi, a přeji krásný zbytek večera.

Co mi pomáhá na špatnou náladu?

16. prosince 2017 v 18:52 | Farted Amaya |  Pozitivně
Čusky,

Rozhodla jsem se sepsat pár bodíků, co mi pomáhá, když mám špatnou náladu, nebo se na mě žene nějaká depka.

Tak asi jako první po čem sáhnu je notebook a pustím si písničky. Snažím se rozveselit a třeba si i zatancovat. Určitě to chce i přes depku nějakou tu skvěle veselou hudbu, abych zase nabrala sil.

Jako další mi pomáhá vypsat se do deníku. Napsat všechny chmury co mě trápí a když je to pryč vytrhnu to a spálím. Tím vyženu všechnu negativní energii. Deník bych určitě doporučila, přece jen když to jsou soukromější věci nebudete to psát na blog že. Vypíšete si co vás trápí. Sice vám nikdo neřekne názor na danou věc, ale tím jak se vypíšete a spálíte to. Tak je to okamžitě pryč. (Teda aspoň mě to pomáhá).

Když už si s tím neví rady deník, šáhnu po sportovním oblečení a jdu si zaběhat. Běh miluji v přírodě a někdy si mé tělo o běh řekne. Ano s během to je složitější, ty co moc neběhají tak pro vás je ideální procházka. Jít třeba někam na louku a snažit se vypnout. Já to umím lépe při běhu. Vždy když mě něco trápilo a nechtěla jsem se utápět v tom doma. Šla jsem si zaběhat a bylo mi hned lépe.

Pokud je venku jako teď. Tím myslím zimu, sníh či břečku. Opět sahám po cvičebním úboru, ale jdu si zacvičit doma. Sice necvičím jen ze špatné nálady, jelikož já sport miluju. Miluji fitness, tak mě i to pomáhá.

A když už je to nějaká věc která mě štve nebo věc se kterou bych se vám ráda svěřila a není tak soukromá začnu se vypisovat na blog. Tak jako třeba článek "CO VÁŽNĚ NESNÁŠÍM" . Taky jsem se potřebovala vypsat ze vsteku a tak jsem si ten den vzala sešit a vyvztekala se do něho. A pak jsem si řekla, že bych to vlastně mohla přepsat vám. A optat se jaký názor na to máte vy.

Když už si ze sebou vážně nevím rady sáhnu po motivační knížce i když na to nemám náladu a snažím se opět nabrat nějaké ta moudra, která mě posunou dál.

Pokud ani to nepomáhá projíždím nějaké motivační obrázky na fb stránkách jako jsou: Úlomky ženy, Som Idealista, a různé. Dále ráda pročítám blogy s pozitivními články a ty vždy najdu buď u Péti nebo Anie Song. To jsou mé největší motyvátorky.


Dělejme vše s LÁSKOU!

16. prosince 2017 v 11:29 | Farted Amaya |  V mé hlavě
Ahoj,

Dnes je tu článek plné lásky a pozitiva. Dneska bych chtěla napsaty že věci, které děláme a máme dělat vždy s láskou.

Snažím se být stále pozitivní a naladěná a to i když nejsou Vánoce. Vše jsem pochopila až nedávno co jsem začala číst knihu "JAK ZÍSKAT LÁSKU"- Na tu určitě udělám nějakou recenzi, protože vážně stojí za to. Ale už ku článku.

Vše to co děláme, by nás mělo naplňovat i když se jedná o udělání kafe. Zabalení dárků, či zatopení v krbu, vykydání zvířeti, či napuštění teplé vody pro osla. Měli by jsme si to užívat. I přesto, že věšení prádla není zábavné, tak si ho tak udělejme. Pusťme si hudbu a zatancujme si u toho.

Možná si teď říkáte jak to máte dělat. Jak máte milovat tadyty domácí povinné úkoly. Prostě si je zpříjemněme.

Proč já dělám s láskou věci, které jsou něčím otravné? Protože je stejně musíme udělat. Sami se neudělají a když je budeme dělat s láskou budou se nám dělat lépe a budeme veselejší.

Jak poznám, že to dělám s láskou? U vnitř sebe, na srdci či u žaludku cítím krásné teplo. Usmívám se u toho a třeba se hýbu do rytmu písniček.

Tak třeba kávu pro partnera. Někdy vás určitě štve, že musíte zase udělat kafe přítely, protože vás o to poprosil. Tak mě to třeba naštvalo jen jednou. A od té doby jsem vždy kávu dělala s láskou. Vždy jsem si říkala, vždyť mu to udělá radost a poprosil mě o to. Není nad to partnera dělat šťastným, že?

Starání o zvířata je uplně to samé. Taky tu pro nás jsou, když nám není nejlépe a pořizujeme si je, že je máme rádi a sami se o sebe nepostarají. Těžko si vymění podestýlku, či si natočí teplou vodu, když je zima. Proto to opět dálám s láskou.
Ráno vstanu a říkám si. Večer byla určitě zima a já taky ocením teplý čaj, tak jako oslík s beranem ocení teplejší vodu. Natočím vodu, mezi tím sobě třeba chystám ten čajík. Když pak vidím jak mě oslík vítá, je to k nezaplacení.

Zatopení v krbu, je přeci taky krásné. Ano musím v zimě rozštípat dříví, ale i když se klepu vím, že mi pak bude teplo. Uvidím krásný ohěn z kamen a sálající teplo. Večer se mohu podívat na krásné hvězdy, pokud tedy není mlhavo. Ale třeba sněží. A tak opět dělám s láskou to "pitomé" dřevo.

A Vánoce? Balení dárků, a vůbec to nakupování. Tahanice mezi lidmi a praní se o věci že je to poslední kus co jste chtěli vy. Ale přece jen je to taky krásné. Můžete si udělat radost, kterou si třeba během roku nedopřejete. Já si taky nakoupila x věcí, které jsem si dlouho nepořídila a moc se těším i když vím, co dostanu až je rozbalím. A tak už při balení dárků koukám, na to jak to trhám a těším se až si třeba obléknu ty krásné džíny za 800, které jsem za kalhoty nidky nedala. Těším se až se namažu tím krémem a přítel mě obejme a řekne jak krásně voním. Už vidím jak přítele dcera trhá papír a usmívá se, že od ježíška dostala co si přála.

A to jsou ty maličkosti, co si musíme užívat a vidět. NE to, že zase musím nakoupit a zabalovat a zase vytahat tu výzdobu a uklízet. NE jen se prostě těšte na to, že to budete mít krásné a že si to moc užijete. Myslete na to, že partnerovi uděláte kafe a on vám za něj dá pusu, protože to je to nejcenější co vám může dát. Opětovanou lásku. Vykydejme králíkovi klec, protože jeho ranní panáčkování je to nejkrásněší co vám on může dát. Nalejme oslovi vodu a čekejme na jeho ihání, které vás vítá i když je to nehorázný řev.


Milujme maličkosti, i když jsou někdy otravné. Spříjemněme si je třeba hudbou a hlavně vše dělejme s láskou <3

Už je to rok co si v mém srdci

14. prosince 2017 v 19:08 | Farted Amaya |  Shanty
Psalo se datum 12.12. 2016.

A já si po všech bolestech měla jet pro tebe. Pro malou chlupatou kouličku.
Naše cesta byla dlouhá a hodně bolestivá. Mnoho kousanců. smutku, pláče. Ale dalo mi to tebe. Nejvěrnějšího partáka na světě.


Když jsem neměla náladu, byla si to ty kdo mi ji rozradostnil. To ty každé ráno panáčkuješ a škemráš zda ti dám ty mňamkozní granulky.

Jsi moje nejúžasnější chlupaté štěstíčko, i když stále opatrné a občas si zavrčíš. Naše začátky nebyly moc hezké, jak pro mě tak i tebe. Mnoho změn, a já byla prostě jen smutná s toho, že nejsi mazel. Ale pak se něco v tobě obrátilo. Něco se v tobě zlomilo a ty už si se nechala učesat. Dále jsem ti mohla udělat i drápky. Chodila sis ke mě pro palsky a nadále je začala i sama škemrat. Vše jsem si zamilovávala. Pomalu jsem se smiřovala s tím, že nebudeš ten mazliví ušák, kterého jsem si přála, ale i tak budeš má nejvěrnější bytost na kterou se vždy můžu obrátit.

Nejsi velká, nejsi poslušná. Jen co tak utíkáš a vrčíš. Jak napsal kamarád prý si čubina, ale kdyby si byla člověk pereš se za mě. A toho já si cením. Jsi malinka a málo se mazlíš a i přesto všechno jsem se tě naučila milovat.

Sice jsem x dní probrečela a nevěděla jsem co mám dělat. Přemýšlela nad tím, jak tě naučit, aby si byla hodná.

Ale pak přišli ty maličkosti. Začala si se ke mě více mít. Občas si přiběhla očuchala mě a utekla. A takhle víckrát dokola. Začala jsem s tebou natáčet videa. A byla jsem šťastná. Přes všechnu tu bolest co jsem v sobě měla, jsi mě svím hopkání udělala vždy šťastnou.

Když si mě oblízla mikču byla jsem neskutečně nadšená a hrdá kam až jsme to dotáhly. Ne nejsme sice slavný, ale máme se rádi a to je hlavní.

Po té době co sis musela přetrpět u mé mamky, než jsem se přestěhovala jsem tě moc litovala. I přesto, že o tebe bylo dobře staráno jsem každý den na tebe myslela. A říkala si aď už tě mám u sebe.

Pár dní tu a ty si zase šťastně skotačila. Zničeho nic si mi olízla prst a já byla ráda jako malé děcko, že vším co jsme si prošli stálo tak za to. I když nejsi můj vysněný mazel, vždy si se za mě prala. Vyslechla si mě a já tě mám moc ráda.

Miláčku, už jsme spolu rok. A tak rychle to uteklo. Budeme spolu slavit už 2. Vánoce a já se nemohu dočkat. A ještě více se těším až oslavíme tvé 2. narozeniny.


Shantynko moje zlatučká Mám tě moc ráda!

Co vážně NESNÁŠÍM!

13. prosince 2017 v 21:05 | Farted Amaya |  O mě
Vážně miluji ty lidi co si neumí vymyslet něco svého. Co se po všech, nebo i konkrétně MĚ musí opičit. Kreslím si a šup musí taky.. Šup bavíte se o nějakém tetování.. A ejhle on/a ho chce taky a i na stejné místo jako vy. Já s těch lidí normálně kvetu..

To nemají své vlastní mozky a musí brát vaše či jiným sny, cíle aď už i blbé kreslení obrázků. Na tadyty lidi začínám být vážně alergická.

I když jste někomu inspirací, Což já a být inspirací mi nejde dohromady, ale když se pak opičí, či vám do toho kecá. CO a JAK by dal či udělal jinak.

Sakra je to mé tělo a mé tetování a můj život, který si dám na své tělo.
Tak proč se někdo opičí, když pro něj můj význam nic neznamená?

Například miluji Jing Jang (pardon zda je to špatně napsané..) Má to pro mne velice hluboký význam. A občas si ho nakreslím a možná i časem nechám vytetovat.
Nechápu, jak lidi musí furt něco kopírovat a neumí si vymyslet něco svého. Tím nechci říkat, že odsuzuji každého kdo to tetování má. Ale pro každého to má nějaký význam. Či ano může se to někomu jen líbit, ale náhodně hned pokaždé co to řeknu? What :D .....

Však mozek mají tak jako já a asi jim nefunguje nebo já už nevím.

Proč jsou lidi závistivý, nevymýšlivý a pak ještě jsou naštvaní za váš názor. Jelikož já jsem prostě upřímný člověk a co se mi nelíbí tak prostě na plnou "hubu" řeknu. A vážně nechápu lidi co se hned za názor naštvou přičemž ho chtěli slyšet.

Bohužel takový je svět a život jako něčí velká kopie.

Mé motto, inspirujme se, ale nepoužívejme pokud neznáme význam, či si neuděláme vlastní. Buďme svý a nebuďme kopie. Přecejenom origoš je origoš :)


Mějte se rádi a užívejte si krásného večera. <3

Co kdyby?

13. prosince 2017 v 20:33 | Farted Amaya |  V mé hlavě
Ahoj, rozhodla jsem se napsat článek na téma týdne a zrovna na mě padlo téme "CO KDYBY".

Stále jsem dumala co napsat, ale pak mi to trklo.

Všichni stále myslíme na minulost, či budoucnost. Všichni nám tloukly, či stále někomu tlouknou do hlavy "CO KDYBY" si se více učil/a mohl/a si být vážně bohatý/á". "CO KDYBY" ses na tu práci nevyprdl. A X dalších milujících slov "CO KDYBY".

Ale zamysleli jste se někdy nad svou přítomností? Že by se dalo s tou prací něco udělat? Že by jsme si měli najít více času na své rodiče či prarodiče?
To už nikdo nevidí. Jsme zahlceny tak otázkama a myšlenkama se slovy "CO KDYBY". Ale proč nepřemýšlet nad přítomností a nad tím co by se s tím dalo dělat.

Co když si těmi negativními myšlenkami přivádíme to zlé. Tam někde v tom duchovním vesmíru asi vážně něco je, protože každej je buď jen naštvanej, nebo nešťastnej, nebo má zlou ženu či muže, který sedí u piva a televize, protože tak sedává celý večer. Ale už nevidíme, že třeba je přepracovaný a chce si taky jen odpočinout. Ale to je jen to naše dumání a unáhlené závěry.

Negativním myšlením si to sami přivoláváme. Co takhle si sednout s tím chlapem a poprosit ho o krásnou romantickou procházku, místo hloupého přemýšlení co se s ním zase děje. Sami si to přivozujete. Hold si chce jen odpočinout.

Vše je jen o pozitivním myšlení. Co do duchovního vesmíru vysíláme to se nám dle mého názoru i vrací.

Pokud chceme být šťastní nesmíme se zaobírat stále negativníma otázkama "CO KDYBY". Musíme myslet pozitivně jak jen nejvíce to jde. I když máme špatnou náladu, snažme se jí něčím vylepšit. Vypněme na chvilku mozek a užívejte si klidu a pohody. A ne jen otázek "CO KDYBY".

Myslete pozitivně a mějte se rádi a vypusťte z hlavy to hloupé "CO KDYBY" a užívejte si života. Jak nejvíce to jde.


Mějte krýsný zbytek večera <3

Vesnice nebo město?

12. prosince 2017 v 19:55 | Farted Amaya |  V mé hlavě
Ahuj, jelikož mám hlavu plnou článků, či tolik toho co bych vám chtěla povědět, tak tu je opět další článek :D

Jelikož jsem se stěhovala na vesnici, tak mohu konečně porovnat jaká je vesnice a jaké je město. A co se mě líbí více.

Vyrůstala jsem 20 let ve městě. A teď jsem se přestěhovala na vesnci.

No asi bych začla městem.. Výhody města jsou, že ano máte na každém rohu krám, lépe se někam dostanete. Máte dostatek spojů kamkoliv potřebujete jet autobusem.
Ale co chybělo mě je příroda. Všude jsem se rozhlédla a jen samé cihly a pomalu nic příjemného. Asi jediné plus, je že za Dvorem je pár míst. Krásných míst kam se dá jít do přírody, či jít běhat.. Vadil mi tam vzduch. Nebyl čistý, a občas se mi i blbě dýchalo. Přesto, že mám ráda komunikativnost, tak občas nemám "ráda" lidi. A nejvíce v těch zmatcích v krámě. Třeba v lékárně, či prostě jejich styl.. "Je sleva rychle aď mám všechno". No a to mě někdy vážně dokáže vysát všechnu energii a radost.

Ale vesnice ?
No můj bože.., Sice jedu s prominutím do největší prd.. světa, ale je mi tady krásně. Ano má to jedinou nevýhodu. Spoje v mém čase, abych se jsem dostala jsou 2. A to je někdy sranda. Kord, když vám přítel napíše 15. min před odjezdem busu - "Lásko jeď prosím autobusem já už jsem doma"... Krásna věta.

Ale proč jsem si zamilovala i přesto všechno vesnici? To vám hned povím a velmi ráda.

Jedu si tak autobusem a opuštím město a prdlé pobýhaní či zmatků lidí a celkově všeho. Trádíme si to přes lesy, do vesnice a pak té další. A to mé. No poprvé jsem vystoupila o 2km před barákem.. Tak jsem si udělala krásnou procházku.
Od té mé zastávky to mám kousek. Sice po silnici, ale krásně v přírodě a to víte, že já jsem maniak na přírodu. Prostě přírodaholik.
Přijedu domů, jako první si jdu naštípat dříví, abych mohla zatopit. Jo někdo si říka otrava, ale mě se to prostě líbí.
Zatopím si v kamnech a obstarám zvířata, či úklid domácnosti. To je asi jasné.

Ale když tu nasněží, vypadá to tu jako v pohádce. Sedím si tak u stolu a popíjím krásně hřějiví čajík oslazený medem. Za mími zády poslouchám křupání kamen a padající dřevo. Koukám skrze okno, na které dopadají paprsky slunka. Ačkoliv koukám na barák i tak vidím do přírody. Jak se sníh krásně leskne. A sluneční paprsky pokračují dál a plují po okolí. Jakoby chtěli taky vidět tu krásu světa.
Ano tak takhle já miluji vesnice. Krásný výhled ze všech oken. Jak na přírodu, tak na zvířata.
A zvířata? Asi jste si už všimli, že jsem zmiňovala, že mám oslíka, berana, pejska a Shanty.
Jeden den i když bylo zataženo jsem nám s přítelem udělala kafe a vzala ven Jerika (pejsek). Házela jsem mu míček a on běhal v tom sněhu. Sněhové vločky se vždy rozproudily jakoby chtěli tancovat. Pokaždé jsem mu hodila míček a strašně jsem si to užívala. Najednou jsem si všimla jak mě pozoruje přítel. Asi se taky divil co dělám v té zimě venku, ale já to tady miluju.


Nejvíce mě na tom těší, že mám všude okolo sebe přírodu a zvířata, které miluji. I když tu není milion krámů. "Ahm" Počkat ona tu je jen pekárna. Takže tu vlastně není nic, ale já jsem stějně nejšťastnější člověk na světě.



Mějte se rádi a užívejte si každého přírodního zeleného koutku <3
A abych nezapoměla, jako by to v těch minulích článcích bylo málo, Přeji krásné svátky a bohatého Ježucha.

PS: Za mě tedy vesnice a co se nejvíce líbí vám?

Mé vnímání přírody

11. prosince 2017 v 8:35 | Farted Amaya |  V mé hlavě
Ahuj,

Ano máme tu opět článek, protože trčím ve škole. Tak si říkám, proč něco nenapsat.

Příroda je tak něco úžasného. Krása okvětních lístků, které se hýbou v lehkém vánku. Šumějící potok v lese, kde spívají ptáci. Velké kopce, některé i nedosažitelné. Ty úžasné pohledy na špičky stromů, ve kterých poskakují veverky. Lesní klid, kde žijí krásní jeleni s velkými rozkvetlími parohy.


Když se rozprší a padají velké kapky, dopadají v lese na listí a to krásně šumí. Vše se leskne, jak nablízkané příbory nachystané na Vánoční večeři.

Příroda nám dává tolik krásy, ale my si ji nevšímáme. Dnešní mládež mi přijde, že už vůbec ne. Jsou to jen samé telefony a eletronika. Jsou zavřený doma a je jim jedno, že paprsky slunce se opírají o okno a rozzáří celý pokoj. Je jim jedno, že když se prochází v lese a slunko prosvítá mezi korunami stromů. Je jim jedno zda uslyší krasný zpěv ptaků, protože má špunty v uších a přitom jde po rozkvetlé louce, plných nádherných rostlin, zvířat.


Bohužel v dešní době si lidi málo uvědomí krásu světa. A proto se nám bouří. Tak jak my se k naši zemi chováme, tak ona nám to vrací. To my se pak jen divíme a zuříme jak draci...

Rozbouřené řeky, popadané stromy, déšť, bouřka, tornáda, rozbouřené moře. My se na zemi zlobíme. Proč to jen tak je. No protože přeci my se k ní taky nechováme hezky a tak se jednou za čas vztekne.


Naučme se ji neubliživat. To ona nam dovoluje tu žít. Pokusme se pomoci a třiďme odpad, nevyhazujme odpadky na zem. No rozhodně ne v přírodě.


Zachovejme ty krásné místa. Plné zvířecí lásky.

Vánoční čas

10. prosince 2017 v 18:11 | Farted Amaya |  O mě
Blýží se Vánoce a s nimi i tento článek.

Jelikož je prosinec a chystání na Vánoce je v plném proudu. Rozhodla jsem se sepsat pár věcí proč miluji Vánoce a co si nejvíce užívám.

Mezi mé nejoblíbenější zvyky patří výzdoba. Krásně zdobená okna, když procházíte ulicemi a ještě osvícené světílky verandy. No to je krásný pohled.

Já mám zatím vyzdobené okna a stůl, kde palím svíčky, vždy při Adventní neděli.


Jako další co je na Vánocích úžasné, je chystání a pečení cukroví. Linecké, rumové kuličky a další. Ale mezi mé nejmilovanější patří perníčky. A jelikož mám úžasného muže, mám i perníčky 😂.
(na foto linecké)


Mimo jiné co by byly Vánoce bez dárků, že?? No já si dnešní Vánoce velice užívám, protože ježíšek alias já se trošku nehlídal a plácl se přes kapsu. To jsou první Vánoce co si tak užívám a konečně jsem naštědřila i něco pořádného sobě. Nemluvě i o mé rodině a nové rodině 😊.

No, ale co je na Vánocích pro mě to nejúžasnější a nejkrásnější? No přeci se můžu přežrat jako prasátko.. No ne??
No jasně to taky, ale trošku si z Vás dělám srandu. No Vánoční happy nálada.

To nejhlavnější je pro mě rodina. Celá rodina u stolu, šťastná, vysmátá a napapaná 😂.
Ta Vánoční atmosféra je úžasná. Všichni jsou šťastní, problémy hodíme na den za hlavu a užíváme si klidu a pohody.

Všem přeji krásné svátky a bohatého ježucha.


Šťastná?

9. prosince 2017 v 20:36 | Farted Amaya |  O mě
Ahoj,

Máme tu další článeček. A bude to zase k přiblížení mě samotné. Dlouho jsem nepsala nic o sobě a tak jsem se rozhodla sepsat co mě dělá šťastnou.

Dlouho jsem snila o to, že budu pečovat a starat se o zvířátka. Najednou bum a starám se o oslíka, pejska, berana a Shantynku.
Ano je to kupa starostí, ale je to taky radost. Není nad to, když přijdete domů a vítá vás pejsek. Vylezete po schodech se převléct a panáčkuje tam mé chlupaté štěstíčko.
Vylezete ven a čekáte na ihání oslíka. Ano vítá mě. Okamžitě ho letím podrbkat. Občas mě pokouší, ale je to moje zlatočko.


Dále jsem se pustila do knížky "Jak získat lásku". Ta knížka je prostě úžasná a strašně jsem se do ní začetla. Miluji klid a pohodu, když čtu, dělá mě to šťastnou.

I maličkosti se počítají jako radosti. Po dlouhé době jsem letěla do krámu. Víte jak Vánoce. No a koupila jsem si (tedy Ježíšek mi koupil) Boží džíny a už se těším až to rozbalím a se vším se Vám pochlubím.

No a má další radost? No přeci příroda a sníh. Konečně dnes opět začalo sněžit a já se radovala jako malá. Běhala v sandálích a smála se. Užívala jsem si to jako malé děcko. Dlouho jsem nebyla tak šťastná ze sněhu.

A jelikož se blíží Vánoce, výzdoba a cukroví je mé.
A že mám skvělého muže a udělal perníčky. Po 100 letech mi někdo peče perníčky. Jooo jsem nadšená s perníčů.


Snažím se být happy jak nejvíce to jde. A snažím se radovat z maličkostí.
Občas je lepší vypnout a dát si čokoládu, či utratit nějakou kačku a udělat si radost, kterou jste si dlouho neudělali. Tak vypněte a užijte si svátky.


Já a můj rozvoj?

5. prosince 2017 v 11:14 | Farted Amaya |  Novinky
Ahuj, po dlouhé době tu je článek z mé dumavé hlavičky..

Jak bych asi začla. Název já a můj rozvoj pro mě mluví jednoznačně, ale vy se asi budete ptát v jakém směru to myslím.

Rozhodla jsem se pro objednání 5 knížek, které jsem viděla všude u mích vzorů.

5 knížek co bych si přála jsou: Továrna na sny, Mléko a med, Čtyři dohody, Myšlenky srdce, Jak získat lásku.

Objednané mám 3 a 4 Jak získat lásku mam vypůjčenou a začínám číst.

Tyto knížky mi přijdou vážně zajímavé a určitě až je přečtu udělám na ně recenzi.

Moc se těším na vzdělání semu sebe. Chtěla bych trošku zavést blog do takového příjemného souladu nebo jak to říci.... Chtěla bych se věnovat pozitivnímu myšlení, rozvíjení sebelásky.

Taky bych se chtěla přiučit novým věcem co koluje o naší zemědělské "politice". A celkové o naší zemi. Rozvíjet se v ohledu přírody. Taky bych se chtěla více zajímat o zvířata.

Chtěla bych se naučit více vnímat přírodu i když už jsem dost pokročila. Více jsem se otevřela procházkám, užívání si sluníčka, ale i deště. Není nad pocit padajících velkých kapek v lese. Když kapky dopadají na listy a zem. Snažím se vycucat všechnu skvělou energii. I přesto, že teď je zima a sníh.
Velice nepříjemné počasí, ale na kterém je i tak něco fascinujícího. Velké vločky, které burácejí do oken. Zůstavají na stromech a tvoří krásné obrazce.
Když se příroda bouří, padají stromy, řeky lomcují příkopy. Tak to asi není jen tak! Někde se dělo něco zlého, tak se příroda mstí. To je taková má vize.

Co se týče zvířat, jde mi o jejich blaho. I když to zní divně, ale milovníci zvířat chápou.

Je mnoho rozvíjení a článků co budu muset pročíst, ale myslím si, že to sebevzdělání bude stát za to.

Co se týče sebelásky, jsem se naučila mnoho. Přijmout své tělo jako chrám a dobře se o něj starat.
Rozdávat plno energie i do okolí.
Když to jde furt se smát a být veselá.
Proto jsem také zvolila tyto knihy, abych nabrala motivaci. Protože bych chtěla na toto téma psát články.

Myslím si, že nový blog dělat asi nebudu, jen vymyslím desing a trochu poupravím rubriky 😊.

Snad se Vám článek líbí a pokud znáte nějaké super články či blogy o přírodě, tak klíďo zanechte link 😍

Děkuji za komentář a příjďte zas.