Březen 2018

Vžycky je v tom nějaké to "ALE"

26. března 2018 v 10:36 | Farted Amaya |  V mé hlavě
Ahoj, máme tu další téma týdne a jak jste si všimly snažím se psát vždy něco co mě napadne, co mám na srdci a co bych k tomuto tématu měla.

Vždy, když se snažíme vydat nějakou tou cestou. Aď je to nějaký ten výlet, aď je to nějaká hezká zpráva, někomu chceme dát druhou šanci. přejeme si svatbu. Či si založit rodinu.

Ale jak už to všichni známe všude je nějaké to "ALE". Pokud chceme nějaký ten výlet či spíše dovolenou zase z nás mluví to "ALE" kde na to mám vzít peníze?
Chceme někomu napsat krásnou zprávu, třeba o našich citech k tomu danému člověku. Opět tam je to "ALE" co když mé city neopětuje? Co když se mi jen vysměje?
Pokud chceme někomu dát druhou šanci, co když je tam zase to "ALE" na jak dlouho se změní, na jak dlouho bude tolerovat to kuli čemu jsme mu dali šanci? Co když tu danou chybu udělá znova?
Přejeme si krásnou dokonalou svatbu. Krásné šaty, kytice, pořádnou oslavu. "ALE" mám na to odvahu? mám na to peníze?

Všude máme nějaké to "ALE" Co nám brání začít krásným životem. Chci sportovat pomyslím si, "ALE" nic neumím a má to vůbec cenu?

Když nad tím tak přemýšlím, tak "ALE" nám pěkně stěžuje život. Nebo ne? Na jednu sranu, když přemýšlíme a občas to "ALE" použijeme a někdy je to správná volba. Ale myslím si, že používat to pokaždé jako výmluvu, není správné.

Každá naše výmluva, každý náš krok je věnovám slovu "ALE".

Neřešme pokud se někomu něco nelíbí: "ALE" tohle ti nesluší, "ALE" tohle se už nenosí.

Na chvilku se nad tím zamysleme, vynechme slovo "ALE" A dělejme vše co chceme, nebuďme ovlivňování, užívejme si života.

(zdroj google)

Mějme se rádi a úsměv

Nehroutím se i když necvičím?

24. března 2018 v 8:14 | Farted Amaya |  Já a cvičení
Ahoj, tak tu máme článeček opět na nějaké to pozitivní kecání, ale hlavně jak beru, to že necvičím a užívám si života.

Kdyby jste mi řekli před půl rokem, že přiberu 4,5kg. Musela bych se vám vysmát. Říct, že to není možné. Že já přece nebudu mít necelých 65kg. Ano míry a věk ženy se neuvádějí, ale já jen chci napsat, že jsem se naučila se s toho nehroutit.

Každý člověk co kdy cvičí, tak přemýšlí jen nad tím co snědl a kdy má cvičit. Je to můj názor, protože jsem si tím sama prošla. Jenže je to začarovaný kruh. Přijdete domů- jídlo, cvičení, učení. A takhle stále dokola. Neodstěhovat se k babičce dělám to tak do teď a asi bych se zbláznila.

A jak jsem přibrala tolik a nic si z toho nedělám?

Je to jednoduché, naučila jsem se milovat samu sebe. Miluju se taková jaká jsem, i přesto že někomu řeknu "hele přibrala jsem", ale spíše to říkám, že se vážně ujišťuji, že mi to nevadí. Mám 175cm zas takový skok to není, necelých 5kg nahoru.

Jde o to, že jsem se konečně dostala s toho začarovaného kruhu. "Nutně musím jíst zdravé jídlo, všechno je jinak špatné" - "Nutně musím cvičit, jinak budu tlustá a budu mít celolitýdu". Tohle se mi honilo v hlavě, i když jsem si to nechtěla přiznat.

Už 2 měsíce a možná pár dní bydlím u babičky a od té doby se to změnilo. Dala jsem si takzvanou pauzu od cvičení a od všecho. Taková malá očista a zkouška zda vážně dokážu milovat své tělo i když přiberu. A ano sice jsem začínala cvičit, že jsem chtěla zhubnout. Hnala jsem se za tím jak zvěř za kořistí, ale neuvědomovala jsem si, že to musím dělat s láskou a že něco dělám pro své tělo. Ale když přiberu, že i tak ho musím mít ráda.

Sebelásky jsem se učila hodně a to jistě víte, ti co mě sledují déle. Stále tu projímám, jak se máme milovat a sama jsem si to nevyzkoušela. Ano mám se ráda, ale tohle mě ještě více utvrdilo a jsem za to neskutečně vděčná. A ještě krásnější je, když to nevadí ani vašemu příteli. Konečně někdo kdo to neřeší a má mě rád takovou jaká jsem.

Pohybu se nevzdávám - procházky, když to dovolí počasí. A už se těším až opráším věci na běhání, koupím nové tenisky a zase vyběhnu. Tentokrát to nebudu přehánět. Budu jíst zdravěji, ale když bude možnost nacpat bříško maminčinou buchtou tak se určitě nechám zlákat.

A proč tohle vlastně všechno píší? Kila navíc, přece neznamená, že se musíme mít přestat rádi. Že pokud máme celolitýdu tak si nemůžeme vzít kraťasy. Mějme se rádi, takový jaký jsme. Nevšímejme si pomluv ostatních, jen totiž závidějí, že mi máme to sebevědomí a dokážeme se vyprdnout na pomluvy ostatních. Hlavní je, když si to dokážeme srovnat všechno v hlavě. Když se nemusíme bát, co na to řeknou naši kamarádi, či naši partneři. Protože pokud milují, milujou nás takové jaké jsme.

Nelamte si nad tím hlavu, neřešme nějaké to kilčo navíc. A pokud chcete začít cvičit, či se nějak hejbat. Hlavně to delejte s láskou. Nepřemejšlejte nad tím, že jste silnější, že máte důlky. Dělejte to, protože vám to udělá radost a to že pujde nějaké kilčo dolů je jen bonus. Hlavní je se mít rád takový jací jsme.

To byl právě můj problém, který jsem na začátku před 2 lety, když jsem začínala cvičit neuměla ovládat. Bum kg nešli dolů, já stále tu takzvanou "pomerančovou kůru" na nohách. A neuměla jsem se přijmout takovou jaká jsem byla. Díky těmto všem zkušenostem, ačkoliv nejsou obrovské jsem došla k tomu, že jsem vlastně pro své tělo a pro svou mysl udělala hodně. Naučila jsem se milovat, Naučila jsem se nehroutit s každého důlku a z každého gramu či kila co jsem přibrala.
Nakonec, když se k tomu tak vracím, jsem na sebe hrdá.

A tak to přeji i Vám. Aby jste našli něco co vás pohání ku předu. a TO je LÁSKA k sobě samé, či sobě samému.


Jsem prdlá, jsem svá. Neřeším co si myslí ostatní, protože to bych se z toho musela zbláznit. Dělám co mě baví aď už jsou to prdlé fotky s kamarády u stromů, běh, tanec, či tetování. Hlavní, je se přijmout takový jaký jsme. Mějme se rádi, dělejme to co nás dělá šťastnými.
Přeji krásný zbytek dne


Dopis - Jak to je?

20. března 2018 v 7:50 | Farted Amaya |  V mé hlavě
Ahoj, máme tu další téma týdne a já se zase rozepíši. Někdo se mnou souhlasit může a někdo také ne. Píši co mě napadne a po čem mé srdce touží.

Dopis


Dopis, tak jak ho v dněšní době vidíme? Už ho vidíme za počítačem. Málo lidí zná ten starý krásný rukopis. Ty dopisy co se psaly na papír tím krásným ozdobným písmem už jsou pryč. Dopisy, které se psaly kamarádům, partnerům, kteří narukovali na vojnu. Rodině, která bydlela o pár měst dál. Teď už to málo kdo zná, či málo kdo pamatuje.

V dnešní době zasedneme za počítač a napíšeme naším blízkým narozeninové přání. A proč toto všechno? Protože to je dnešní doba. Bohužel psaní na počítači a odesílání zpráv či takzvaného "Internetového dopisu" je levná a rychlejší volba.
Dneska chceme jít poslat dopis a vyplácneme někde za známku kolem 20 KČ. Když chceme, aby to přišlo rychleji zaplatíme více. Na jednu stranu to není moc, ale ono se to nakupí.

Ale proč si jednou začas neposlat krásný dopis, plný zážitků, vzpomínek, krásné kresby. Udělat někomu radost, že jsme si na nej vzpoměli s narozeninami. Rozepsat někomu, jak se vám krásně daří a optat se jak se daří jemu. A čekat na krásný dopis s odpovědí.

Bohužel to tak je. Bohužel je ta doba taková, že si i někdy říkám nebylo dříve lépe? Vněčem ano a v něčem ne. V něčem se dnešní doba spojuje ze starou a někde jsme až moc ve předu.

Psaní na počítači "internetových dopisů" Je rychlejší lepší volba a to si v dnešní době řekne každý. A tak už je málo lidí, kteří zašlou dopis, či nějaké to přání a nebo pohled.
Jednou za čas udělejme někomu radost a napiš me mu. Nebo pošleme nějaký krásný balíček. Je to krásné překvapení a určitě udělá radost.


Snad se článek líbil a mějme se rádi. Krásný den přeji VŠEM <3

Proč se tetuju - aneb já a tetování

17. března 2018 v 12:39 | Farted Amaya |  O mě
Ahoj, máme tu další článek, kterým na sebe prozradím zase pár věcí.

Nejprve bych začla mím názorem na tetování. Je jasné, že tetování je na celý život a tak si vybíráme tetování, které nás po chvíli neomrzí. Protože to by bylo špatné. Volíme si tetování to které má pro nás nějaký význam. Tak třeba já nelituji ani jednoho, které mám.
Ale o tom až déle. Co mě dokáže vytočit jsou ty tipy lidí co si nedokáží vymyslet své tetování a okopírujou vás. Nemá to pro ně žádný význam.
Když už se nechávám tetovat, tak vybírám tetování, které má pro mě nějaký ten význam.

Tak třeba já si tetuji svůj život, nebo to co mám ráda. Také tetováni při kterém si řeknu, už bude lépe. Nebo také to které mi ukáže, kam až jsem se dostala a mám pokračovat. Každé z mích tetování má svůj význam. Některé menší, ale váže se k němu třeba nějaký příběh.
Jak jsem již psala s každým mím tetováním jsem spokojená. Tetuji si své zážitky, to co miluji a to v co věřím.
Tetování mám už 5. A dálší za chvilku přibude.

Co vím tak se tetuje 2 způsoby. Možná i více, ale já znám 2. A taky jsem si oběma způsoby prošla. To první známe asi všichni a to je tetováni strojkem.

Druhý způsob se nazívá Hand Poke. U tohoto způsobu se používá jen ruka a jehla. V pichováním uslyšíte takový zvuk, takové to "pup". Tímto stylem to trvá déle, ale když toho člověka znáte je to mnohem lepší jak od tatera. 2 první tetování jsou tetované strojkem. A zbytek jen jehlou, stylem Hand Poke.

•Začnu tím nejstarším tetováním. Kůň s názvem STAY STRONG, kterému chybí zadní nohy. Mám ho na pravé ruce. Tetování je staré 3 roky. Nechala jsem si ho vytetovat, protože miluji koně, což asi už víte. Zadní nohy nemá schválně, protože skáče z nějakých těch špatných období a ty nechává za sebou. Ve skoku je, protože když kůň skáče, jako by létal. A létání je svoboda. Název STAY STRONG je v překladu zůstaň silný. Tetováno to bylo v době kdy bývalí přítel nechtěl abych se tetovala. Ale já chtěla. Vždy mi to dokazuje, že mám zůstat silná a věřit v sebe.


•Jako mé druhé tetování mám hlavu koně. Toto tetování jsem dostala k narozeninám od bývalého přitele. Opět to má spojení s koňmi a prostě památku. Toto tetování mám 2 roky.


•Mezi mé další tetování patří měsíc a velký vůz. Toto tetování je tetováno již zminěným Hand Pokem. Miluji měsíc, který má vždy úžasnou moc. Rozzáří oblohu i přesto, že je tma. Miluji noc, protože se v ní ukrývá krása a to ve hvězdách. Velk vůz, protože je to schované ve velké medvědici. Já v tom vidím ochranu. A něco co je na první pohled nespatřitelné. Dále já to mám spojené s rodinou, ale až s tou moji. Až jednou budu čekat mimčo tak si k tomu nechám dodělat malý vůz. Žádný datum, jméno a tak dále. Malý vůz má pro mne skrytý význam.


•Mé předposlední tetování směřuje od krku na rameno. Mám ho na levé straně, protože je to "blíže" k srdci. Tetování mám už v českém jazyce, protože jsem čech a málo kdo si to česky dá. Mám vytetovanou větu: RODINA JE MÉ SRDCE. SRDCE JE MÁ RODINA. Miluji svou rodinu a v jeden čas jsem si uvědomila, že je pro mě má rodina strašně moc důležitá. A jednou, když jsem si dělala zápisky do deníku napadla mě tato věta a já si rěkla, že jednou bude na mém těle. A taky se tak stalo. Váže se k tomu další přiběh, krerý je ale soukromější a tak to máte aspoň trošku přiblížený.

(Tetování je už hotové)

A mezi mé zatím poslední tetování patří šíp na levé ruce a prostředním prstu. Toto tetování mám čerstvé a tak se ještě hojí, ale srdíčko bude ještě dobarveno červeně.
Můj význam je dost hluboký, ale ten vám jsem stejně dám. Tetování budeme ještě dodělávát, tak jsem pak jen přihodím aktualní foto.

• Tetování, které představuje mou cestu. Ukazuje mi, kterým směrem jsem se vydala. Ukazuje mi to čím vším jsem si musela projít, abych zjistila, že bude lépe. A že cesta je dlouhá a nikdy nekončí. Narazila jsem na lásku, která je okouzlující, která mě dělá šťastnou a ta také patří na mé tělo. A samozdřejmě také potřebuji ochránce na mé cestě.
Takže mé tetování je můj život. Šipečky, které signalizují pírka je můj zažitý boj. Dlouhá část šípu je má cesta, která nikdy nekončí. Čárka před srdíčkem je můj ochránce. Můj ochránce lásky a i mě chrání při mé nekončící cestě. A srdce je láska. Patří mému milému. Patři i mě. Láska je mocná věc a taky mě provádí mou cestou. Láska k rodině, či partnerovi a jednou bude věnována i mím dětem.


Hand poke mě tetuje má kmarádka, která umí uplně úžasně malovat a tetovat. Má proto cit a moc jí to baví. Takoví lidé se už málo vidí a proto si všech tetování a zážitků s ní cením.


Snad se vám článek líbil, mějte se rádi a ahooj <3


PS: Jaké články by jste tu chtěli vidět? Pokud máte nějaké téma a chcete můj názor tak stačí zanechat koment :)


Život ve vzpomínkách

17. března 2018 v 11:12 | Farted Amaya |  V mé hlavě
Ahoj, máme tu po dlouhé době téma týdne co se mi vážně zalíbilo a tak zase píši.

V dnešním článku se budu věnovat vzpomínkám. A co jsou to vlastně vzpomínky? To jsou ty věci na které si zavzpomínáme. Něco co už se nám stalo, ale rádi se k nim vracíme. Vzpomínky mohou být jak krásné, plné úsměvů, ale také mohou být špatné a plné pláče.

Já mám třeba krásné vzpomínky prolínajícími se s těmi špatnými. Celý můj život je taková kopule šťastných, ale i špatných vzpomínek. Jediné co mohu říct, je to že ničeho nesmíme litovat. Žádného zvoleného kroku, protože pro tu danou dobu jsme to tak chtěli. Jediné co, tak si můžeme zavzpomínat.

Můj život ve vzpomínkách se snažím spíše směřovat na tu dobrou stranu. I když jsou dny, kdy se zamyslím i nad těmi špatnými. Nad těmi bolestivými vzpomínkami, ale i tak převážně s těch špatných usoudím, že vlastně je to dobře.

A co by to bylo za článek bez nějakých mích vzpomínek?

- Když jsem se dozvěděla, že musím dát pryč Callame. Že ji už nikdy nemusím ani vidět. Bylo mi strašně smutno. Seznámila jsem se s tím známím, který se měl starat o Callame. Nelíbil se mi, ale to by se nelíbil asi nikomu. Ten pohled jejich očí byl bolestiví, ale věděla jsem, že to pro ni bude lepší. Když jsem odjížděla byla jsem smutná a nevěděla jsem co budu dělat.
- Ale když si vzpomenu na to krásne co jsme spolu prožily. Bylo to vždy co mě drželo nad vodou. Chození na procházky, ale to nebyly žádné obyčejné procházky. Byly vždy plné dobrodružství. Chodila se mnou běhat. Učila jsem ji různé triky a jak jí to šlo. Byla to duše, která mi dělala vždy radost. Byla tu pro mě, když jsem potřebovala. A tak vždy vzpomínám v dobrém. A o těch rozkousaných bot nemluvě. Ani jednou jsem je něměla na sobě a jak skončily? Rozcupované na padrť, ale teď se tomu jen směju.

Takže ta špatná vzpomínka se prolíná s tou dobrou vzpomínkou. A takhle to je si se vším. Život ve vzpomínkách mám ráda, vrcíme se na místa, která nám jsou blízká, vracíme se na místa, která nám něco vzala, ale spíše více dala. Takže ano, bloudím vzpomínkami. Vzpomínám na místa, která jsem navštvívila a jak mi bylo dobře, vzpomínám na zážitky s rodinou, vzpomínám na krásné chvíle stravené s mím partnerem. Vzpomínky jsou krásná záležitost, která nikdy nezmizí.

Vzomínejme rádi a vždy s úsměvem <3

(Fotečka o které jsem ani nevěděla. Jednou na výletě do polska, to už byla u známého. Je to už pěkně dlouho a stejně to je, jakoby to bylo včera.)

Děkuji za komentář a příjďte zas.