Duben 2018

Když zavřu oči - aneb harmonie srdce

17. dubna 2018 v 10:08 | Farted Amaya |  Pozitivně
Mám tu další téma týdne co mě zaujalo a tak jdeme zase psát co mě napade. Nechávám se unášet mími myšlenkami, mím srdcem a je jen na vás zda se mnou souhlasíte či ne. Užijte si článek.

Když zavřu oči - aneb harmonie srdce

Jak už mě znáte, snažím se psát pozitivně, ale co bych byla za pisálka, kdybych tu psala jen lži v tom smyslu, že jsem jen veselý člověk a nikdy nemám depku, čí mám jen sluníčkový dny. Ne, jsou dny, za které bych se někdy zakopala, ale vím, že bude dobře.

Včera po náročném víkendu jsem si sedla na balkon a pustila jsem si písničky. Zamyslela jsem se nad tím co mě tíží a snažila jsem se v tom špatném vidět to dobré. Vzpomenout si na krásné chvíle co mě dělá šťastnou. Změnit tu chmurnou náladu na tu dobrou. Proměňme to špatné v to dobré.

Ono to sice není tak jednoduché, ze začátku si budete říkat, že to nefunguje, či že nevíte jak na to. Ale jsme jen lidi a já se taky učím postupně. Také jsem na tuto metodu přišla nedávno.

Zavřeme oči, uklidněme mysl a zaposlouchejme se do tepu našeho srdce. Vzpomeňte si co vás ve dni naštvalo, ale v klidu. Nepociťujte žádný hněv, jen klidný hlas vašeho se slovy "Vše je v pořádku".

Pokud stále nemůžete uklidnit své myšlenky, a srdce vám tluče o 106. Zamysleme se nad něčím co vás dělá šťastným. Krásná chvíle s přítelem, jízda na koni, či se jen prostě zaposlouchejme do zpěvu ptáků či bzukotu včel. Uklidněme tělo i mysl. Zaposlouchejme se a nechme se unášet klidem a příjmejte tu harmonii.

Nechme odejít vše to zlé a přijmeme vše to dobré. Až ucítíte ten nádhenrý pocit na hrudi, jste na správné cestě.

Já miluji proslovy k duchovnímu vesmíru. Nejradší mám tento: Dneska ráno jsem se vzbudila. Jsem zdravá, Jsem naživu. Dýchám. Omlouvám se za všechny moje stížnosti a jsem strašně moc vděčná za všechno, co v životě mám. (Úlomky ženy-fb)

Toto prochlášení si říkám, když mi je třeba nejhůře, či když nezapomenu tak ráno.

Takže se nadechněme, věřme, že bude lépe a ono bude. Nelitujme žádného našeho rozhodnutí a buďme prostě vděčný za každou příležitost, šanci a zkušenost.

(zdroj google)

Milujme, odpouštějme a usmívejme se

Jak jsem dokázala odpustit?

8. dubna 2018 v 19:59 | Farted Amaya |  Pozitivně
Tento nápad mi vnukl můj kamarád, který také jednou potřeboval mou pomoc.

Přemýšleli jste někdy nad tím, zda bejvalému partnerovi či partenrce dokážete odpustit? Je jedno kdo komu co udělal, je jedno kdo s kým se rozešel. Dle mě je hlavní, aby jsme se s tím dokázaly vyrovnat. A věřte, že mluvím ze svých vlastních zkušeností.

K ťemto tématům se nerada vracím, ale co mě je to platné, když já jsem to přešla a dokázala se osvobodit od toho všeho? Ráda se posunu ještě dál a to tím, že teď o tom napíši tento článek.

Jak dokázat odpustit?

Jak jsem již psala je jedno kdo komu jak ublížil a kdo s kým se rozešel. Je jasné, že jste si při rozchodu namlouvaly to jak se vám uleví. Já si to totiž myslela taky. Po nějaké době mě to dohnalo. Váhala jsem zda jsem udělala správný krok. I když je pravda po tom všem uvědomění, že žádného z mích kroků nelituji. Jenže jak na mě dopadal ten stres byla jsem v hlubině prázdného oceánu a vzpomínek.
Můj první krok byl, že jsem se rozhodla být sama. Aď už mě to stálo cokoliv, myslela jsem si, že mi to uleví a stále ten pocit nepřicházel. Někdo si poví, že 4 roky je málo a někdo zase hodně. Ale teď už na těch pár mích krůčků co mi vážně pomohli.

1) Snažila jsem se s toho dostat psaním deníku. Vždy mi pomohlo se vypsat a náhle to spálit. Byla to ta nejlepší volba.

Toto je to nejlepší co můžete udělat. Hodně se vám uleví po tom co se vypíštete. Myslím si, že je to skvělé. Nikdo se to nedoví, a tím jak to spálíte všechen ten stres odejde.

2) Můj další krok je odpuštění. Lehnout si do postele představit si daného člověka k vám připoutaného. Odpoutejte ho a dovolte mu odejít se slovy, že odpouštíte sobě za své chyby a za své kroky a hlavně, že odpoštíte jemu. Dovolte mu odejít a snažte ho nechat jít.

Tento krok spojme s meditací. Pokud meditovat neumíte nezoufejte, stačí si jen lehnout a zavřít oči. Představujte si toho daného člověka a klidně si s ním i popovídejte. Řekněte mu co jste chtěli. Někdy býváte špatní, s tolika nevyřknutých slov a tak je udělejte teď. Myslím si, že je to také správná volba.


3) Můj poslední krok byl zbavit se všech věcí, citově vázaných k té osobě. Třeba prstýnek, zámku se jmény. I starého deníku.

Do deníku jsem napsala vše co jsem chtěla. Napište vše co vás napadne. Napište co vás mrzí, proč jste to třeba udělali. A hlavně opět tomu člověku odpuste. A odpuste i sobě, to je také důležité. Deník či dopis s tím co jste napsaly hoďte do ohně a zavřete oči. Promítejte si vaše vzpomínky a nechte v klidu daného člověka odejít se slovy, že jste mu prominuly a že mu přejete jen to nejlepší. A zbavte se ostatních věcí, na které se podíváte a chce se vám třeba brečet. Vše v co ve vás vyvolá ten zvláštní pocit. Většina myšlenek a kroků se opakují, ale někomu pomůže jiný krok a někomu ten druhý.

Já jsem si prošla všemi těmito kroky a vážně se mi ulevilo. Ale není to jen o pálení věcí, či cvičení vaší představivosti. Je to hlavně o tom umět člověku odpustit i když vás třeba podvedl. Hlavně odpustme.


Doufám, že jsem vám tímto článkem trochu pomohla. Vím, jak je to těžké se s něčím takovým vyrovnat, ale myslím si, že někde určitě čeká někdo, kdo vaši lásku opětuje a bude si jí vážit. Tak jako já jsem přestala hledat a nakonec si láska našla mě. Tak aď se i na vás usměje štěstí.


(zdroj google)

Ještě jsem chtěla dodat, že jsem se s tímto vyrovnala už dříve, ale neměla jsem odvahu něco na toto téme psát. Ale myslím, že to byl další správný krok :)


Takže hlavu vzhůru a úsměv, bude lépe <3

Teplé dny strávené v přírodě /Vícedenní kecání/

8. dubna 2018 v 18:22 | Farted Amaya |  Denní zážitky
hoj,

Dneska máme další krásný slunný den a tak vám sem hodím co jsem tento týden dělala a co kde navštívila.

Úterý 3.4.

Vyrazila jsem s mím kamarádek na proházku k Sobčickému rybníku. Cestou jsem se rozhodla pozbírat pár odpadků. Nejsmutnější co na tom bylo je to, že jsem měla igelitovou tašku za chvíli plnou. Po necelých 200 metrech.


Také jsme narazily na ceduli s nápisem Zákaz skládky pod pokutou 100.000,- A co tam nebylo? Okolo té cedule byl nehorázný bordel. Bylo to smutné. Bohužel už jsem měla plnou tašku a tak mě nezbývalo nic jiného než smutně odejít s větou: "Co to ty lidi blbnou".
Co mohu říct, je to že kamarád se prvně netvářil nadšeně, ale pak mi taky trochu pomohl. Udělal mi nezkutečnou radost. Zde jeho blog. Moc jsem si procházku užila u přes ten bordel bylo to u rybníka vážně nádherný.


Středa 4.4.

S partou lidí ze školy jsne také vyrazily ven. Našli jsme si krásné místo. Takový výklenek, a všude dokola byla skála. Posadily jsme se všichni okolo paloučku a bylo nám suprově. Popovídaly jsme si a já po 100 letech vyzkoušela vodní dýmku.


Se spolužákem jsme šli zkoumat okolí a našli jsme menší díru do skály a tak jsem se tam hnedka nechala vyfotit. No jenže jsem to opět a zase já, takže jsem vyšla s krásnýma nohama a zapíchaným trním. Ale stálo to za to.


Čtvrtek 5.4.

Ve čtvrtek jsem pomáhala dědovi na zahradě. Posbírala jsem hromadu nastříhaných větviček z jabloní a vyčistila . No co si budeme povídat, vážně to už chtělo. A jelikož bylo nádherně rozhodla jsem se skočit na kolo a jet za spolužákem. Jelikož to bylo už na večer tak jsem tam byla jen na skok. Cestou zpátky se tak moc rozpršelo, že jsem myslela, že nedojedu, ale jsou to jen 3km. Po chvilce přestalo pršet a já si řekla, jak krásná jízda to je. I když pršelo vážně hodně moc jsem si to užila. Doma jsem si dala ještě pár minut jogy a bylo mi skvěle.



Pátek 6.4.

Jelikož jsme v pátek končily dříve kvůli třídním schůzkám, vyrazila jsem s mou kamarádkou v mém rodném městě ven. Bylo vážně nádherně a naše výlety jsou vážně legendární. Vždy najdeme krásné nové místa v přírodě o kterých jsme nevěděli a na tom místě jsme byly třeba už tak 4x.
Bylo to velice zábavné, protože jsme se dostávaly přes potůček a kamarádka není moc vysoká a tak jsem ji pomáhala. Nafotily jsme moc krásných i prdlích fotek.


Kamarádka si napíchla stehno, když sme lezli ze stromu. Narazili jsme také na pana delfína. Udělali s nim nějaké fotky a pomalu pádily domů.


Jenže cesta tam je vždy jednodušší jak cesta zpátky a jelikož u rybníku byl asi nějaký pár byla to pro ně podívaná. Cestou zpět jsem opět kamarádce Verče pomáhala. Nejen že si napíchala trní do ruky, ale málem jsme i spadly a s kříkem jsem ji přitáhla přes vodu k sobě na kámen, Vylezli jsme z lesíka a ten pár na nás koukal. Ale proč tak divně? Verunka si trošku zaječela kuli těm trnům v ruce. Odcházely jsme z místa činu s velikým smíchem a i ten kluk se nám smál. No vážně to byla legrace.



Sobota 7.4.

Cestu na vlakáč a zpátky jsem ťapkala bosky. Občas nějaký kamínek píchl, ale bylo to úžasné.


Nakonec jelikož mělo v neděli pršet, jsme vyrazily na zahradu s maminou a jejím přítelem. Pohrabaly jsme listí a zasázely nějaké keříky.

Neděle 8.4.

Dneska máme takový povalečský den. Udělala jsem palačinky a pěkně jsem se nadkábla. Pak jsem sledovala romanťárnu.



Jak jste si užily víkend vy? Jinak mějte se krásně a mejte se rádi <3
Děkuji za komentář a příjďte zas.