Červenec 2018

Komu dát místo v srdci?

31. července 2018 v 12:44 | Farted Amaya |  V mé hlavě
Všechny vás vítám u nového článku. Máme tu další téme týdne a jak víte, když se rozepíši a nezapomenu témata týdne prostě miluji. Je to takový zachránce, když nevíte co psát.

Komu dát místo v srdci?

Ti co mě znáte víte, že pro mě je nejdůležitější rodina. Aď už se jedná o rodiče, sourozence, partnera, či nejlepšího přítele. Pro mě je to rodina. A to je ten nejhlavnější důvod proč otevírám své srdce. Otevírám ho právě rodině.

Mám tetování od krku na rameno. RODINA JE MÉ SRDCE. SRDCE JE MÁ RODINA.


Naše srdce jsou zaplněné krásnými okamžiky, vzpomínkami., prvními láskami. Ale vždy je důležité koho si do srdce pouštíme. Aď už je to nechtěně, chtěně, či neplánovaně, vždy si musíme dávat pozor na naše unáhlené rozhodnutí. A že jich bylo, ale jak se z nich má člověk poučit? Na to bohužel musíme přijít každý sám, protože já vám tu dám nějaké rady, ale stejně si to každý udělá po svém.

Podle mě to musíme cítit zda nám ten člověk nějak sedne. Pokud se nejedná o rodinu. Je možné, že v rodině nám nesedne kde kdo. Jsou tam nějaké spory, ale vždy má rodina držet po hromadě.

Ale jdeme dál. Pokud cítíme jakkoliv, že nám ten člověk sedl, že se s ním máme o čem bavit, či máme podobný styl života. Je jen otázkou času jak se tomu člověku otevřeme. Mohu přirovnat mé kamarádství. To trvá něco kolem roku. A mohu říci, že občas to bylo těžké, ale co se týče kamarádství na toho človíčka nedám dopustit. Jsem asi jediný člověk co ji nejvíce pochopil a komu se nejvíce otevřela. Mohu říci, že ji možná znám i více jak její rodina. Ale to nevadí, patří i do mé rodiny. Taťulda s toho má už jen legraci. Ale můžu vám říct, že nám to trvalo dlouho než jsme si k sobě našli cestu. Ale jak říkám já je jen na nás jak se rozhodneme naslouchat. Dle mě i kamarádi se vybírají srdcem.

A co takhle partneři? Jak víme zda je ten praví? Popravdě ani oni netuší zda s námi budou nadosmrti. Zda s námi stráví 40 let jejich života. Co si budeme nalhávat i oni mají své obavy tak jako my. Není jednoduché najít člověka se kterým se schodnete. Se kterým je vám dobře. Ale pokud ho najdete, nepouštějte ho. Ano můžete se pohádat, ale to každý má své blbé dny. Taky jsem hádavej tip nebudu lhát :D. Ale když s tím člověkem najdeme řeč. Najdeme společné koníčky, či hobby. Nebo jen nějaký společný příběh. Proč s tím člověkem nebýt a nepoznat ho do posledního koutku jeho oblíbených věcí, jeho negativních věcí. Těch věcí co neví nikdo. Jde o to jen chtít a ten vztah někam posunout a rozvíjet ho.

Do srdce si můžeme pustit kohokoliv. Aď už nám ublíží slovně, či od nás odejde, či zjistíte že si nerozumíte. Bohužel jsme do toho asi nedali všechno a nebo nás jen vesmír chtěl naučit novým věcem. Smiřme se s tím. Žijme dále v lásce a v naději, že každý najdeme své vysněné a pravé partnery. I když někdy chybují, ale to mytaké. Jde jen o to zda se nad tím povzneseme a přejdeme bouři, protože za každou bouří je slunko a čeká až mraky odplujou.


Snad se článeček líbil a snad je trochu srozumitelný. Užívejme slunné dny a prázdniny. A všem co si nad láskou svého života lámou hlavu - Nebojte se ona jednou přijít musí <3

Můžu a nebo musím?

24. července 2018 v 9:32 | Farted Amaya |  V mé hlavě
Ahojda, méme tu krásné téma týdne (trochu opožděné) na které se zkusím rozepsat. Doufám, že se článek bude líbit a jdeme na něj.

Můžu a nebo musím?

Začala bych asi tím, že jediné co musíme je umřít. Tak to vnímám já. Bohužel v dnešní společnosti musíme pracovat, jen aby jsme nespaly pod mostem a měli jsme co jíst. Vše je drahé a když už bydlíme sami musíme nejdříve myslet na to co musíme zaplatit a až pak co si můžeme užít. Dle mě v téhle době bez peněz jsme nahraný. Takže defakto musíme vydělat peníze a to že sakra musíme.

Ale když se jedná o některou věc oč vás žádal druhý tak se většinou řídím tím že mohu a ne že musím. Protože jak řikám já jsme či jsme byly také už nevim, (protože se v té politice nevyznám) Svobodná země. A to znamená že nemusím nic, jen mohu. U některých životních etap jako škola a práce mohu použít slovo musím ačkoliv nerada. Protože bez školy nebude dobrá práce. Ačkoliv jaké si to uděláme takové to máme.

No kupodivu je to složitější téma a já tak zapoměla pointu co jsem chtěla sdělit ;D

No prostě a jednoduše v dnešním složitém světě ačkoliv se řídím tím, že musíme jen zemřít, bohužel musíme i jiné věci. Jako je škola, práce. Ale je jen na nás jak to bereme a jak se tím našem životem řídíme.

Tak snad příště u lepšího či pochopitelnějšího tématu. Trošku se mi rozepište jakto vnímáte vy.
Přeji krásný zbytek dne a děkuji za úžasnou aktivitu u minulého článku ❤️


Konec školního roku a prázdniny?

1. července 2018 v 12:43 | Farted Amaya |  O mě
Ahojda, Po delší době článek něco z mého živůtka.

Jak už víme pro někoho začínali prázdniny až teď v pátek, ale já je mám už od 22. Června. No a jakto? Pojďme se na to podívat.

Jelikož jsem studovala 2 obor Brašnář a sedlář tak je jasné, že jsem musela dělat závěrečné zkoušky. Ty nám začínaly 12. června.
Začlo to písemnými, u kterých jsem se hroutila, protože jsem si vytáhla otázku za milion korun. Co vám budu povídat málem jsem se rozbrečela, protože já jsem chodila jen 2 a 3 ročník. A ta otázka byla z ročníku 1. No a já strašnej ''šprt'' Jsem to nevěděla. Ale něco se mi začínalo vybavovat. Na psaní jsme měli 4 hodinky čas. Já s pomalým infarktem jsem se snažila přemýšlet. Najednou k nám vlítla paní učitelka a šla se mrknout ke mě a mému spolužákovi co máme za otázky. No u mě se zhrozila, ale věřila že to zvládnu.


Když už jsem věděla vážně prdek zapsal se čas a šla jsem to odnést. Hurá konec pomyslela jsem si.

Další 3 dny jsme věnovali praktickým zkouškám. Mistrová alias i učitelka nám nachystala papíry co budeme asi tak dělat?
Vytáhla jsem si ohlávku a spolužák sportovní kabelu. No zaplať pán bůh (Ne pobožná nejsem, ale stály u nás všichni svatí)
jsme si vytáhly co jsme chtěli a neměli smůlu jako u písemných. No co vám budu povídat na svou ohlávku jsem pyšná :D A vím, že samochvála smrdí, ale to mi nevadí..


Měli jsme 4 dny na přípravu. A možná mě znáte, ale ti co ne. Ano neučila jsem se a pokud jsme čekaly něco jiného ne. Jsem to já.

Po těch dnech flákání večer nastalo peklo. Bylo mi blbě, ale ještě to nebylo tak hrozné jako ráno. To ráno před smrtí.


22. června jsme byly nastoupený a jaký z nás byly slučňáci. No najednou to jde, říkám si. Když přišel čas jít na řadu myslela jsem že omdlím. Šla jsem na potítko, a po vylosování otázky začla psát. Ne to bych kecala, nervama se mi klepaly nohy a já se snažila vzpomenout. Tak jsem si vždy napsala něco na co jsem si vzpoměla a najednou mě tak bliklo.

Krásně si to pročítám a snažím se rozdýchat to, že za chvilku budu mluvit před komisí. Mistrová mě vyzvala zda už můžu. V tu chvíly ze mě vypadlo ano mám to, ale místo nad otázkou jsem dumala nad tím, zda jsem tam odseděla už těch 15 minut.

A začlo pěklo. Bylo mi blbě. Začala jsem mluvit s klepavým hlasem, občas jsem se zadrhla a měla žízeň. Koukat na ty týpky co tam mají pití a já sotva mluvím je vážně skvělé. Něco jsem vydrmokala a dala to. Šel na řadu spolužák a pak bylo vyhlášení.

Když už jsme se dozvěděli známky měl být slavnostní oběd. A já místo toho šla na pivko.

Bylo vyhlášení. Všichni jsme si posedaly a pan ředitel je strašně povídavej tip, řekla bych že hodinu mluvil určitě a pak vyhlašení. Všichni jsme prošli a já? No já vyznamenání. Písemný 2 praktické 1 a ustní také 1. A teď si vzpomeňte na ty nervy jako. No bylo to zajímavé.

No a měli jsme prázdniny, ale ty mi dneškem končí a proč? Jelikož jsem dodělala obory co jsem chtěla tak nastává práce.

A co vám budu povídat, strašně moc se netěším. Peníze jako hezký, ale něco dělat a mít jen ze 2 měsícu týden prázdnin je super.



Krásné schrnutí mého konce školního roku a prázdnin. No tak uvidíme co se dál bude dít pěkného. Snad jste se pobavily a užívejte prázdniny, ty který vám tak moc zývídíím. Ůsměv a ahooj

“BÝT TEBOU” Aneb jak to vnímám já

1. července 2018 v 11:57 | Farted Amaya |  V mé hlavě
Ahojte, čím bych asi měla začít je omlouva, že jsem dlouho nepsala, ale neměla jsem svou MŮZU. A teď mě tak napadlo sem zase zavítat a tohle téma mě cvrnklo do nosu. Tak si užijte článeček.

''BÝT TEBOU''

Je nádherné téma a ani nevím kde začít. Když se zamyslím nad názvem tak je jasné že mě napadne soul mate. Soul mate je v překladu spřízněná duše. A co to pro mne vůbec znamená?
S tím vás teď seznámím, abych mohla pokračovat v dnešním článečku.

Soul Mate - Spříněná duše

Spřízněná duše je pro mě něco jako Jin a Jang. Něco zlé je pro něco dobré a něco dobré je pro něco zlé. To je zákon Jin a Jang. Spřízněná duše, jak to vůbec funguje? Když se zrodí duše rozdělí se na 2 části a každá část putuje do jiného člověka. Je jen malé procento, že svou Soul mate najdete. A pokud najdete ani není možné, že si to uvědomíte, či tu duši poznáte. Může okolo vás jen projít a vy ucítíte hřejivý pocit, ale v té sekundě vám to nedojde.
Pokud jednou svou Soul mate najdete, je možné že s vámi nebude napořád. Provede vás svou částí života a opustí vás. Jednoduše vás má provést a naučit vás nějakým věcem a pak putuje dál. Dále jsou tu duše jak jsem již psala, které nepoznáte. A pak tu jsou duše, které znáte bylo vám s nimi dobře, ale nemůžete s nimi být. Jsou vám na blízku, pomáhají, ale prostě to nejde. S tou soul mate cítíte pocity a vše a přitom nemusíte být u sebe můžete být x km od daleko a přitom víte jak jí/jemu je.

A teď, když už víme co je pro mě Soul mate můžeme se vrhnout co si myslím a co pro mě znamená ''BÝT TEBOU''.

Na nikoho nesměřuji, ale pro mě Být tebou znamená znát toho člověka, anichž bychom ho znali několik let. Vědět co si ten člověk myslí. Vědět jak by se v dané situaci zachoval, jak by přemýšlel. Být tebou je schovaná soul mate. Najít a spojit se s tou naší rozdělenou duší, schledat se a zase najít náš společný směr před tím, než jsme se rozdělili jsme také někam směřovali.
Bohužel je to tak dané, že se duše i lidi rozdělují, aniž by věděli kam jdou či jaký je jejich směr. Je krásné schledat svou duši a směřovat s ní někam společně. Proto Být tebou je pro mě významně jako spřízněná duše.

Toto téma je tak rozsháhlé a já ležím s noťasem v postely a stále přemýšlím co bych ještě mohla psát. Pro někoho význám Být tebou a soul mate nic neznamenají, protože to nezažily. Ale pro ty co to znají a zažily to je toto téma zajímavé a uměli by o tom psát či vyprávět. Jenže já nemám slov.

Prostě a jednoduše pro mě ''Být Tebou'' je skryté ''Soul mate''. Spřízněná duše, jin a jang.



(zdroj google)

Snad se článek líbil, mějme se krásně a užívejme prázdniny a úsměv
Děkuji za komentář a příjďte zas.